První verze linuxového jádra byla zveřejněna 17. září 1991. Přestože byl jeho systém nedokonalý, vzbudil poměrně velký zájem odborné veřejnosti. Brzy začal dostávat další podněty, opravy a zdrojové kódy. Linus jádro dále vyvíjel, zároveň začal příspěvky ostatních do svého jádra začleňovat a upravené zdrojové kódy obratem zveřejňovat. Od té doby se na vývoji podílely tisíce vývojářů z celého světa
Poměrně brzy po uvedení předběhl Linux ve vývoji svůj vzor Minix od Andrewa Tanenbauma. V počátcích byl při vývoji využíván Projekt GNU, který se již delší dobu zabýval myšlenkou vývoje volně dostupného unixového systému, avšak vlastní jádro operačního systému neměl. Sám Linux však nikdy nebyl součástí GNU a v současné době jsou v obvyklých distribucích Linuxu obsaženy vlastní projekty GNU v menšině.
Linux je základ, jak bude nakonec systém vypadat, záleží na uživateli
Aby bylo možné počítač s Linuxem používat, je nutné doplnit jeho jádro o další nástroje a aplikace. Tyto nástroje i aplikace na Internetu dostupné v podobě zdrojových kódů, které se zavádějí do jádra. S tím však mělo mnoho (potenciálních) uživatelů potíže.
Pro zjednodušení práce s Linuxem vytvořili vývojáři tzv. distribuce. Ty jsou sestavovány jednotlivci, týmy dobrovolníků, ale i komerčními firmami. Distribuce zahrnuje jádro, další systémový a aplikační software či grafické uživatelské rozhraní. Distribuce mají různá zaměření, například výběr obsažených programů, podpora určité počítačové architektury, nebo použití ve vestavěných systémech Mezi nejznámější distribuce Linuxu patří Debian, Fedora, SUSE, Ubuntu či RedHat
Linux, jehož logem je tučňák Tux, je pro řadu uživatelů i určitým vyjádřením životního stylu. Přestože jsou distribuce zdarma a jejich kód je otevřený, nacházejí se pouze na dvou procentech PC. Oproti tomu operačním systémům firmy Microsoft patří 70 procent trhu.
Linuxu brání ve větším rozmachu nekompatibilita
Na otázku, proč Microsoftu patří 70 procent trhu, je poměrně snadná odpověď. Hlavním problémem, na který si uživatelé Linuxu stěžují, je nekompatibilita systému s některými programy či aplikacemi které byly původně napsány pro Microsoft. Problematickým je také nedostatek ovladačů hardwaru pro systém Linux. Mnoho uživatelů je pracovně závislá na konkrétních programech, od kterých vyžadují absolutní spolehlivost a rychlost. To bohužel v některých případech Linux nedokáže lidem zajistit.
I když existuje v Linuxu mnoho náhradních programů, které jsou podobné těm známým a hojně využívaným v systému Windows, někdy prostě a jednoduše nedosahují a ani nemohou dosáhnout kvality originálu.
Další překážkou v masovějším rozvoji Linuxu je nejspíše jeho poměrně vysoká uživatelská náročnost, která mnoho lidí může odradit. Uživatel totiž musí přesně vědět, co od systému vyžaduje a do něj jak svoje požadavky implementovat.
Přesto, že vývojáři některé distribuce velmi zjednodušili, grafické prostředí přizpůsobili užívanějším operačním systémům a pootevřeli tak dveře i méně zkušeným uživatelům, zůstane Linux i nadále spíše záležitostí komunit a počítačových nadšenců. Linuxu ale nikdo neupře, že je i přes své mouchy velmi slušnou a v některých případech i lepší alternativou k placeným operačním systémům a programům.
