Třiadevadesát metrů dlouhý trajekt byl postavena na počátku 60. let v Japonsku, v roce 1975 byl prodán na Filipíny. Nejprve sloužil pod názvem MV Don Sulpicio a v roce 1981 byl přejmenován na MV Doňa Paz. Osudný den asi v půl sedmé ráno loď vyplula z města Tacloban, cílovým místem byla Manila. Ačkoliv povolená maximální kapacita lodi byla kolem 1500 osob, počet pasažérů na palubě byl ve skutečnosti více než dvojnásobný. Počasí bylo klidné, moře trochu rozbouřené.
Kolem desáté večer se obě plavidla střetla v Tablasské úžině východně od filipínského ostrova Mindoro. V důsledku nárazu začal z poškozeného tankeru vytékat jeho hořlavý náklad, který v zápětí explodoval. Nastalý požár byl tak prudký, že většina pasažérů trajektu neměla šanci dostat se z lodi ven a zemřela přímo v útrobách plavidla. Vyhráno neměli ani ti, kterým se podařilo utéct. Moře kolem místa srážky totiž bylo rovněž v plamenech, živených ropnými produkty plovoucími na hladině.
Nefungovala evakuace
Podle svědků se cestujícím nepodařilo dostat z nepochopitelných důvodů k zamčeným záchranným vestám a prakticky nefungovala organizace evakuace. Loď v době katastrofy navíc řídil nezkušený plavčík, zatímco ostatní vysocí důstojníci buď popíjeli v baru, nebo se koukali na televizi.
Vyšetřování přiřklo vinu za tragedii vlastníkovi tankeru, který plavidlo provozoval bez potřebných dokumentů a nezajistil pro ně kvalifikovanou obsluhu. Zároveň však poukázalo na skutečnost, že trajekt přepravoval výrazně větší počet cestujících, než byla jeho kapacita.
Trajekt klesl na dno po zhruba dvou hodinách, torzo tankeru dokázalo odolávat ještě dvě hodiny, ale i nad ním se nakonec vlny uzavřely. Uniknout z hořícího trajektu se podařilo jen čtyřiadvaceti cestujícím. Ze třináctičlenné posádky Victoru vyvázli pouze dva lidé. Trosečníci našli útočiště na palubě jiného trajektu, který proplouval místem nehody. Následná pátrací akce již žádné další přeživší nenalezla.
Údaje o počtu mrtvých se v důsledku více než značné benevolentnosti ve vedení lodních dokumentů poněkud liší. Oficiálně bylo nahlášeno přes 1800 obětí. Skutečný počet obětí však podle odhadů přesáhl čtyři tisíce, což z tragédie učinilo nejhorší civilní lodní nehodu.
Největší počet obětí v historii mořeplavby si potopení lodi vyžádalo v lednu 1945, kdy sovětská ponorka S-13 torpédovala německou osobní loď Wilhelm Gustloff, přepravující uprchlíky z východního Pruska. O život při tom přišlo přes devět tisíc lidí. Při patrně nejznámější lodní katastrofě - ztroskotání lodi Titanic v dubnu 1912 zahynulo 1503 lidí.
