Příprava stavby trasy B započala 1.6. 1977 na Smíchově. Celková plocha země zabraná na stavbu (včetně volných prostranství) se vyšplhala až na 36,52 ha. Samotné budování tunelů začalo v roce 1979. Vzhledem k náročnosti stavby se k Vltavě podařilo prorazit až v roce 1980.
Tunely pod Vltavou probíhají v hloubce 37 až 40 m pod povrchem pevné země a 24 metrů pod dnem řeky. Ražba pak trvala ještě několik měsíců. V průběhu roku 1983 vzniknul betonový podklad a na přelomu roku i svršek.
Mapa prvního úseku linky BPrvní úsek linky B
Během roku 1984 už byl všude položen svršek, doraženy všechny tunely a pracovalo se na interiérech stanic. V polovině roku 1985 už bylo takřka vše hotovo. V září se pak metro začalo testovat, dva měsíce soupravy brázdily tunely bez cestujících. 2.11. 1985 byla třetí část pražského metra oficiálně uvedena do provozu. Linka měla sedm stanic - od Smíchovského nádraží po Florenc (v době otevření zvanou Sokolovská) a délku 4,9 km.
Stavba trasy B pokračovala až do roku 2001
Následovala ražba druhého třístanicového úseku „béčka“ mezi Smíchovským nádražím a Novými Butovicemi (dříve Dukelskou), který byl otevřen 26. října 1988. Zajímavostí je, že navzdory malému počtu stanic, měří úsek také 4,9 km.
Již po sametové revoluci, 22. listopadu 1990 byl pak otevřen úsek, který k trase přidal 4,4 km trati a 4 nové stanice za Florencí po Českomoravskou. Úsek mezi Novými Butovicemi a Zličínem (5 stanic, délka 5,1 km) byl otevřen 11. listopadu 1994. Dosud poslední část byla otevřena 8. listopadu 1998, měla 6,3 km a vedla z Českomoravské na Černý Most. Tento úsek má 5 stanic, v roce 1998 však zůstávaly nedostavěny stanice Hloubětín a Kolbenova, které byly otevřeny až v letech 1999, resp. 2001. Přepravní kapacita trasy B přepočtená na 1 hodinu činí ve špičce cca 21 tisíc osob a v sedle cca 10 500 osob.
Pamatujete ještě staré ruské soupravy?
Na nejmladší lince pražského metra se také nejdéle udržely staré ruské vlakové soupravy. Jako na všech ostatních trasách, i zde původně jezdily vozy EČS Mitiščinského strojírenského závodu, charakteristické zakulaceným zevnějšekem, koženkovými sedačkami, chromovanými držadly a baňatým osvětlením.
Vůz metra EČSVlak typu EČS
Interiér vlakové soupravy EČSInteriér vlakové soupravy EČS
Tyto vozy byly postupně nahrazovány modernizovaným „dvousvětlovým“ typem 81-71, které na lince B jezdily ještě před několika lety. Vizuálně se od předchozího typu lišily spíše v drobnostech. Významnou změnou však bylo vnitřní osvětlení. Od žárovek se přešlo k zářivkám. Přestože na ostatních dvou trasách docházelo k větší a rychlejší modernizaci vozového parku, „béčko“ bylo nejmladší, a tak byly i starší vozy v lepším stavu než jinde. Pokud byste se chtěli soupravou EČS ještě někdy svézt, museli byste patrně až do Budapešti, kde na některých linkách tyto vlaky ještě jezdí.
Modernizovanější souprava 81-71Modernizovaná vlaková souprava 81-71
Postupně však čas dohnal i trasu B a mnoho z těchto souprav vzalo za své. Některé byly vyřazeny a některé přestavěny do typu 81-71 M, který můžete na „béčku“ potkat dnes. Jde o moderně vyhlížející šedo-červené soupravy s červenými madly, polstrovanými sedátky stavěnými jak vedle sebe, tak proti sobě a zářivkovým osvětlením. Tyto soupravy jezdí na žluté lince od roku 2009.
Vůz 81-71MVlaková souprava 81-71 M
V poslední době se i na „béčku“ objevují nejmodernější vozy Siemens M1, které zatím však jezdí převážně na lince C.
Informace o stanicích linky BInformace o stanicích linky B včetně původních názvů