Před 80 lety se narodila "Elpíčka", jejich sláva ale již pominula

Gramofonová LP deska

Gramofonová LP deska

V současnosti je reprodukovaná hudba všudypřítomná, mnohdy víc, než je člověku milé. Před pouhým jedním lidským životem tomu ale tak ještě vůbec nebylo a drtivě převažovala živě hraná hudba. Změnil to až vynález dlouhohrající gramodesky v září 1931, díky němuž si mohli lidé poslechnout svou oblíbenou hudbu i z pohodlí domova.

Vyndat desku z obalu, prohlédnout jí, sfouknout prach, položit jí do gramofonu, očistit jí speciální stěrkou, pečlivě přiložit přenosku a teprve pak v klidu poslouchat dvacet tři minut svou oblíbenou hudbu. Poté se zvednout, otočit desku na druhou stranu a celý proces opakovat znovu. Vzpomínáte ještě na ten „rituál“?

Přes veškerou náročnost obsluhy však LP desky s 33,5 otáčkami za minutu přinesly lidské společnosti revoluci - díky ní si mohly reprodukovanou hudbu pouštět širší vrstvy obyvatel, protože předchozí malé desky a gramofony byly velmi drahé.

Avšak i přehrávání LP desek bylo zpočátku spíše pro bohatší. Gramofon totiž tehdy stál tolik, co průměrný měsíční plat a samotné desky taktéž nebyly „za hubičku“. Většina lidí si tak musela ještě chvíli počkat na technologický pokrok, který by udělal z gramofonu a desek masovější záležitost. Ta doba nastala v 50. letech, když se změnil dosud užívaný drahý materiál na výrobu desek. Šelak, přírodní živici získávanou z výměšků červce lakového, totiž nahradil levný syntetický vinyl. Gramodeska se tak konečně mohla stát všedním předmětem, kterých mohl mít kdokoli hodně. Rozšíření také pomohl fakt, že díky velkovýrobě klesla i cena gramofonů.

"Elpíčka" kralovala až do nástupu digitálního záznamu v půli 80. let

Zvuk vinylových LP desek dosáhl technicky vrcholu v 60. letech. Vinylová gramodeska se stala symbolem pro hudbu a zábavu, obaly gramodesek se často stávaly svébytnými uměleckými díly. Gramodeskám výrazně neuškodily ani magnetofonové kazety a kotouče. Technicky byly LP překonány až digitálními kompaktními disky (CD).

Ty měly oproti analogovým LP jasnou technologickou převahu, paradoxně jim ale dlouho škodila snaha techniků o dosažení co nejvyšší zvukové kvality. Jakkoli to je divné, pro hudbu to nebyla nejlepší cesta, protože hudbu netvoří jen jednotlivé prvky v perfektně technicky sladěném taktu. Hudba je souhra, harmonie jednotlivých součástí, a tu poskytovaly uším posluchačů dlouho LP lépe.

Před dvěma desítkami let změnila nahrávací studia svou filosofii a LP desky z obchodů s hudebninami zmizely. S výjimkou speciálů pro „fajnšmekry“ a diskotékový průmysl, který kult LP stále udržuje při životě. V současnosti se však objevují náznaky, že by gramofonové desky mohly vstát z popela, protože některé firmy zabývající se audiovizuální technikou se opět po letech k výrobě gramofonů vrátily.