Ta navíc dopadla tragicky - při návratu z pólu je zastihla sněhová vánice a došly jim zásoby. Výprava zahynula 29. nebo 30. března 1912 jen 18 kilometrů od velkého zásobovacího skladu potravin a paliva. Jejich těla byla nalezena až o osm měsíců později.
Amundsen pro putování k pólu zvolil o sto kilometrů kratší cestu, než Scott. Tato trasa byla však téměř neprobádaná. Stejně tak dopravní prostředky zvolil tradičnější - do krajiny věčného ledu se vydal pouze s tažnými psy. Scott naopak zvolil poníky a traktory. Jak špatnou volbu učinil, zjistil poměrně záhy. Poníci umrzli a traktory se porouchaly. Zbytek cesty tedy musel Scottův tým táhnout veškeré vybavení na saních sám, což výrazně zpomalilo jeho postupové tempo.
Amundsen s týmem ušel až 50 kilometrů denně. Když k pólu dorazili, měli v nohách zhruba dva a půl tisíce kilometrů, které zdolali na lyžích. Cesta jim trvala pouhé dva měsíce, Scottovi o jeden měsíc déle. Přes veškeré úspěchy byl však Amundsen silně kritizován za způsob, jakým pólu dosáhl. Během cesty totiž zabíjeli tažné psy, kteří sloužili jako žrádlo pro zbývající psy.
Norský polárník se nezapsal do dějin pouze jako dobyvatel Jižního pólu. Tím, že procházel téměř neznámou krajinou, byl také prvním člověkem, který spatřil její tajemství. Objevil například pohoří tyčící se do výšky až 4 500 metrů. Pojmenoval je Maud - podle první královny samostatného Norska.
Po návratu z pólu se však Amundsen doma příliš neohřál. Rozhodl se proplout severovýchodní cestou v Severním Ledovém oceánu. Poté pokračoval dál k východu podél sibiřských břehů a v roce 1920 doplul se svou lodí - nazvanou opět Maud, až do Beringova průlivu.
Další úspěšný návrat znamenal další expedice
Amundsen pokořil neprobádané i známé končiny nejen pěšky, ale i po vodě. Zbýval mu tedy už jen vzduch a přelet přes další vysněné území - přes Severní pól. 21. května 1925 se vydal ze Špicberků dvěma hydroplány směrem na sever. Tato expedice se však nezdařila, jeden z hydroplánů měl poruchu a Amundsen se musel vrátit.
Po čase zakoupil vzducholoď, kterou pojmenoval Norge a k severu vyrazil, spolu s mezinárodním týmem, znovu. Druhý pokus byl úspěšnější - Norge přelétla přes Severní pól 12. května roku 1926, pouhé tři dny po (prvním historickém) přeletu amerického polárníka a letce Richarda Byrda.
Amundsenovi se stala osudná jeho touha pomoci
25. května roku 1928 ztroskotala vzducholoď Italia, které velel italský letecký konstruktér a plukovník Umberto Nobile. Této nšťastné výpravy se účastnil i český fyzik František Běhounek. A protože se Amundsen s Nobilem znal - byly to pouhé dva roky nazpět, co spolu přeletěli ve vzducholodi Norge Severní pól, rozhodl se, že se připojí k záchranným pracím, které organizovaly švédské, norské, ruské či italské týmy.
Amundsen se svým hydroplánem a pěti lidmi na palubě odstartoval z Norska 18. června 1928. Naplánoval přistání na Špicberkách. Daleko se ovšem nedostal - o den později měl se svým strojem nehodu a zřítil se do Barentsova moře. Později moře vyplavilo jeho stan a plovák hydroplánu. Amundsen patrně zahynul během havárie nebo těsně po ní. Co přesně se však stalo se asi už nikdy nedozvíme, protože jeho tělo se nikdy nenašlo.
