Přerov, město připravené na válku. Do krytů může 16 tisíc lidí
Přerov, Hranice / Kdyby vypukla válka, nebo se stala velká jaderná katastrofa, lidé v Přerově budou mít větší šanci na přežití než jinde. Ve městě je daleko větší koncentrace funkčních pohotovostních krytů než je v Česku běžné. Jen lidé nesmí čekat žádný luxus. Když se bunkry zaplní, budou v nich jejich dočasní obyvatelé namačkaní v sedmdesáticentimetrových rozestupech.
O existenci krytů řada Přerovanů neví, což dokázal i bleskový průzkum Sedmičky. Ani jeden z padesáti dotázaných lidí netušil, kde přesně v místě jejich bydliště jsou kryty, které by jim v případě nouze mohly zachránit život. Znali jen místa větších bunkrů, které jsou třeba ve škole, v továrně, nebo pod kinem.
„Za komunistů jsme měli v podniku snad každý rok školení, kde nám to říkali. Věděl jsem, kde se ukrýt, jak postupovat, co si s sebou vzít. Dnes už osvěta není, takže ani netuším, jestli tu vůbec nějaké bunkry ještě jsou,“ přemítal šestapadesátiletý Jiří Vrána. A ostatní na tom byli podobně. Přitom Přerov je, na rozdíl od jiných měst, kryty „prošpikovaný“.
„V době studené války byl zařazený do první kategorie nebezpečí, proto tu třicet let budovali kryty. Počítalo se s tím, že právě toto město by v případě války bylo strategické. Bylo tu letiště, železnice, průmyslové podniky. Vzniklo tu 160 krytů, do kterých by se ukrylo čtyřicet tisíc lidí, tedy bezmála celé město,“ uvedl Zdeněk Dokoupil z přerovského magistrátu.
Zbyla polovina
V posledních dvaceti letech se počet krytů ztenčil. Z některých vznikly sklepy, sklady, kolárny, kočárkárny nebo také zkušebny kapel. Přesto jich v Přerově zůstalo dvaaosmdesát a do těch by se před nepřízní schovalo bezmála šestnáct tisíc lidí. I když v padesátitisícovém městě by tu všichni úkryt nenašli, v porovnání s okolními městy by Přerované měli větší šanci na přežití.
Třeba v Hranicích jsou kryty pouze tři a ty by nabídly bezpečí jen 362 lidem, tedy nepatrnému procentu z devatenácti tisíc obyvatel. „Navíc ani nepatří městu, ale Českým drahám a Cementu, takže vedení radnice s nimi v krizovém plánu nemůže počítat. Přerov zkrátka kvůli zbrojní výrobě byl v minulosti hodnocený jako strategičtější město,“ podotkl mluvčí hranické radnice Petr Bakovský.
Pravidelná kontrola
Zdeněk Dokoupil ze specializovaného pracoviště ochrany a krizového řízení se o kryty ve městě stará už sedmnáct let. Každý měsíc je obchází s údržbáři a kontroluje. Podle něj není podstatné, aby lidé přesně věděli, kde v okolí jejich bydliště je tlakově odolný kryt, protože v případě potřeby by je štáb lidí navigoval.
„Existuje takzvané krytové družstvo, které tvoří proškolení lidé. A to od velitele, obsluhy filtroventilačního zařízení, požárníka, přes zdravotníka až po pořádkovou službu,“ uvedl Dokoupil. Každý z nich by věděl, co má dělat. Kdo úkryt otevře, rozsvítí světla, nasadí těsnící profily na speciální dveře a poklopy, kdo uvede do provozu filtroventilační zařízení, pořídí a uloží na speciální místo seznam ukrývaných lidí, bude hlídat signály zvenčí, spustí zásoby pitné i užitkové vody, zprovozní záchod a sprchy, obslouží signální zvonek, zapne maják, má zodpovědnost za lékárničku i psychiku lidí.
Nikdo nemá přednost
Jasná jsou pravidla jak pro příchod do krytu, tak i při pobytu a hromadném opouštění. „Tak třeba velitel musí dbát i na to, aby lidé do úkrytu nenosili peřiny, kočárky, hudební nástroje, alkohol, lehce zápalné nebo zapáchající látky, zbraně, potraviny, domácí zvířata včetně psů a koček či potraviny podléhající zkáze. Protože by tu lidé měli pobýt až tři dny, měli by si přinést jen jídlo, které jim vydrží a pro jistotu i vlastní vodu. A zapomenout by neměli na občanský průkaz,“ doplnil Dokoupil.
Požárník se zdravotníkem by měli zase dohlédnout na to, aby se lidé v panice do krytu nehrnuli přes mrtvoly a neušlapali děti či bezmocné starce. Snad jediné, co přerovská metodika neřeší, je to, kdo má přednost záchrany. Jestli matky, děti, důchodci, lékaři, nebo třeba radní s primátorem.
„Každý kryt má svou kapacitu. Jakmile se naplní lidmi, další už se dovnitř nedostanou. Nedá se přitom určit nebo vyčlenit, kdo by měl právo na záchranu,“ řekl Dokoupil.
Nejvíce Přerovanů se vejde do krytu v kině Hvězda, kde může najednou pobývat devět stovek lidí. V Předmostí by občané mohli najít spásu v klubu místní základní školy, kde je prostor pro čtyři sta padesát ukrývaných.
„S tímto místem se počítá i do budoucna. Když nám před časem dělali ve škole nová sociální zařízení, tak rekonstrukcí prošla i ta krytová. Každý rok chodím na školení, takže vím, jak postupovat v případě nouze,“ ujistila zástupkyně ředitele školy Ivana Fikarová, která je vedoucím krytu ve škole v Hranické ulici.
Čtvrt milionu ročně
Vedení Přerova, které v tomto ohledu nabízí svým lidem takřka nadstandardní službu, zaplatí z rozpočtu za údržbu krytů čtvrt milionu korun ročně.
„Pravidelně se tam třeba obměňují lékárničky, dokupují hygienické prostředky, něco stojí i údržba od specializovaných firem,“ připomněl Dokoupil. Investici do jakési „pojistky“ nikdo nezpochybňuje. Někteří starší lidé spíše poukazují na to, že zejména mladší generaci chybí základní informace.
„Vedl jsem brannou výchovu na střední škole a učil studenty, jak postupovat, kdyby nastala válka. Všichni se tomu sice smáli, když se učili nasazovat masku, nebo si dávali igelitové sáčky na ruce a nohy, ale nebylo to od věci. Taky jsem jim vysvětloval, jak se mají evakuovat, co si mají vzít do pohotovostního balíčku do krytu a jak se tam mají chovat. Myslím, že dnes už to studenti ani neví,“ posteskl si bývalý učitel František Karabina.
Mezi náhodně oslovenými padesáti lidmi na ulici v Přerově bylo i šest dětí od desíti do osmnácti let. Jejich představy o krytech byly hodně vzdálené realitě. Myslely si, že v krytech jsou židle, postele, deky, televize i ústřední topení. „Nic takového tam není, je to jen místo pro překonání nouze. Teplota je tam stejná v létě i v zimě, proto tam není topné těleso ani potřeba,“ vysvětlil Dokoupil.
