Přes den vládnou čísly, večer akordy

Tři fyzici a matematik z univerzity založili kapelu 3+1. Hrají folk a country.

Běžně se pohybují ve složitém světě čísel a fyzikálních zákonů. Po práci se ale čtveřice učitelů z přírodovědecké fakulty olomoucké univerzity mění v muzikanty. Hrají ve folkové a country kapele s výmluvným názvem 3+1. „Ten se dá vysvětlit několika způsoby. Jsme tři fyzici a jeden matematik nebo také tři docenti a jeden profesor. A nechybí v něm ani čísla, což souvisí s naší profesí,“ vysvětluje matematik Josef Molnár. Impulsem pro založení kapely bylo setkání učitelů po skončení semestru, z něhož se stala tradice. „Řekli jsme si, že by nebylo špatné zpestřit akci hudbou. Věděli jsme o sobě, každý z nás hrál na nějaký nástroj a tak jsme se dali dohromady,“ popisuje Luděk Bartoněk z katedry experimentální fyziky.

Společně s tehdejším proděkanem Molnárem a předsedou Akademického senátu Romanem Kubínkem nazvali kapelu Three doc, tedy tři docenti. Po příchodu profesora Tomáše Opatrného název změnili. Všichni se věnují hudbě od dětství. „Pocházím z muzikantské rodiny. Od dětství jsem chodil na klavír, i když učitelka vysvětlovala mému otci, že jsou to vyhozené peníze,“ směje se fyzik Luděk Bartoněk, který hraje na klávesy a baskytaru.

Také proděkan Opatrný, který hraje na banjo, nebo houslista Kubínek nejsou žádní začátečníci. „Učil jsem se na ně v lidové škole umění. Tehdy jsem ještě housle nenáviděl. Kamarádi se mi posmívali, že chodím s housličkami,“ vzpomíná Kubínek.

Univerzitní učitelé mají v repertoáru stovku písní od Waldemara Matušky, Greenhorns, Michala Tučného nebo Johnnyho Cashe. Protože se kromě výuky věnují vědeckému výzkumu a přednáší na konferencích, je pro ně téměř nemožné najít si čas na zkoušky. Muzikanti přiznávají, že někdy jim tón ujede. „Nasadím špatně, řeknu, že je to na mě dneska moc vysoko a začnu níž. A lidi to berou. My hrajeme pro radost,“ říká s úsměvem Molnár.

Kapela vyvrací předsudky, že lidé věnující se přírodním vědám mají logické myšlení, ale nejsou umělecky založení. „V hudbě i v matematice je důležitá abstrakce, takže se to nevylučuje,“ vysvětluje Opatrný. A jejich láska k muzice našla uplatnění i při výuce. Když Molnár v didaktice matematiky učí studenty rétoriku, na rozcvičení vezme do hodiny jako pomůcku kytaru.