Při inscenaci proslulé tradégie vsadilo duo SKUTR na hravost

Drama se odehrává v dobově nevymezeném bezčasí, jakoby mimo realitu, v zimní zahradě pod skleněným příkrovem. Není to ale ani sen. Spíš hra. Hra na lásku a na život. Tak trochu pohádka, tak trochu moralita, tak trochu podobenství. Jako by nám je vyprávěl herec Miroslav Zavičár, jenž je neustále na scéně přítomen. Ztvárňuje několik postav. Nejčastěji knížete, veronského vládce, ale v některých chvílích i Romeova sluhu Baltazara či lékárníka, co přináší Romeovi jed. Dění komentuje jako zástupce chóru a současně jakožto neviditelný, tajemný osud či spíš temný vykonavatel podvědomých představ a snů. Tak do něj i místy zasahuje a postavy ovládá.

Herci ztvárňují své postavy vášnivě, s plným nasazením, přitom však s nadhledem a mírnou nadsázkou. S maximálním gustem a mnohdy až bláznivě rozehrávají řadu situací, když však jejich part skončí a postava umře, zůstávají na jevišti. Usedají ke stolku, pijí kávu a dění nadále – v přátelském hovoru mezi sebou – sledují a komentují.

Režiséři text v řadě míst „ohoblovali“ až na kost. Vypadla spousta i slavných pasáží – například balkonová scéna tak zcela ztratila kouzlo prvního doteku lásky a zamilování – což ale naštěstí nevadí, neboť dramatičnost ani humor se neztrácejí. Vyniká herecká nápaditost a živost a v důsledku se ke konci dostavuje i romantika. Romeo Jana Sklenáře se neustále pohybuje jakoby ve stínu smrti. Je spíše tázajícím se, bolestínským Hamletem než vášnivým a spontánním Romeem. Naopak Julie Terezy Voříškové je naivní dívenka, jíž jsou dívčí střevíce ještě velké. Na jeviště v nich vcupitá s dětskými motýlími křídly na zádech, jako by jí bylo skutečně – Shakespearem předepsaných – čtrnáct. Jejich setkání je pro ně vlastně prvním skutečným dotykem s citem, s nímž si ale nevědí rady.

SKUTR se nesnaží o výrazně nové, „revoluční“ vyznění textu. Základní Shakespearovo schéma je pro režiséry základem pro zábavu, z níž každý si může odnést, co sám chce. Vše zasazují do rámu elegantních scénických obrazů, divácky vděčného herectví, řady tanečních scén a výrazné hudby. Mnohé z toho evokuje excentrická sedmdesátá léta minulého století s bizarními kostýmy a parukami, hudbou v rytmu disco a světlem elektrických zářivek, z nichž je vytvořen i kříž nad kaplí a lustr nad stolem. Je radost vidět Jiřího Vyorálka jako obstarožního Kapuleta, kterého jeho žena podvádí s Parisem a který raději se svým synovcem honí po Veroně Romea a jeho družinu, Naďu Konvalinkovou jako chůvu spouštějící se po tyči ze schodů a přisávající Julii k svým prsům, či Sašu Rašilova jako zfetovaného mnicha Vavřince. Zrovna tak jako ostatní herce. Svěžest a lehkost dodávají inscenaci i s nadhledem pojatá taneční čísla, jež připravil choreograf Jan Kodet a jež jsou ozvukem slavných sborů Jeroma Robbinse z filmu West Side Story.

Romeo a Julie na Pražském hradě je inscenace svižná, vtipná, zábavná, přitom jsou v ní i ostny bolesti, doteky smrti a poznání.

William Shakespeare: Romeo a Julie
Letní shakespearovské slavnosti
Režie: SKUTR
Hrají: Tereza Voříšková, Jan Sklenář
Hodnocení: 80 %