Při otvírání pece jsme vždy trochu trochu v napětí, říkají sestry Vampolovy | E15.cz

Při otvírání pece jsme vždy trochu trochu v napětí, říkají sestry Vampolovy

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Blažena a Renata Vampolovy vyrábějí kachlová kamna. Když jim zemřeli oba rodiče, sestry nechtěly, aby rodinná firma zanikla.

Líný Honza z pohádek nejraději spával na vyhřáté peci. Přesně takovou umí vyrobit sestry Vampolovy. Zvonivé vzorované kachle vznikají pod jejich rukama v zeleném stavení na okraji Březí, pár kilometrů od Žďáru nad Sázavou. Řemeslo zdědily po rodičích. Jejich původní životní plány přitom s výrobou barevných zdobených kachlů nepočítaly. Rány osudu za sestry rozhodly. „Stalo se to strašně rychle, vlastně jsme neměly moc času na rozmýšlení,“ říká Blažena, starší ze sester.

Není obvyklé, aby dvě ženy, sestry, měly dílnu na výrobu kachlů. Jak jste se k tomu dostaly?

Renata: V roce 2001 naše maminka vážně onemocněla. Musely jsme začít tu práci dělat, tatínek by práci sám nezvládl. Tak to začalo.
Blažena: Maminka v roce 2003 zemřela. S tatínkem jsme to táhli do roku 2010, kdy náhle zemřel i on.

Byly jste po smrti otce rozhodnuté, že budete pokračovat?

Blažena: Když už v tom člověk jednou je, těžko se vyskakuje ven. Cítíte zodpovědnost vůči rodičům.
Renata: Taky se tou prací živíte, a najednou byste musel začít dělat něco jiného. Spoustu věcí jsme se samozřejmě musely naučit. Ale je tady dílna, a vy tady v duchu pořád vidíte rodiče, jak tady pracují. Najednou byste to měl ukončit? To nejde. Samozřejmě nás pořád přepadají myšlenky, jestli to zvládneme.
Blažena: Protože jsme ženské a leckdo si myslí, že s námi může manipulovat.

To ale asi nebude úplně jednoduché, jak tak pozoruji vaše povahy.

Blažena: Musíme být čím dál tvrdší, doba je nesmlouvavá. Ženská se v tomhle oboru prosazuje hůř než chlap. Ono je to vlastně podobné ve všech oborech. Chlapi se na nás dívají jako na někoho, kdo tomu nerozumí. Musíme je proto přesvědčit, že nemají pravdu.

Můžete uplatnit ženskou vnímavost při návrhu kachlů, nebo celých kamen?

Blažena: Zákazníci nejsou zase tak ovlivnitelní, co se týče vzhledu. Samozřejmě, snažíme se je usměrňovat, ale ne vždycky se to daří. Navrhuji kamna a musím to udělat tak, aby byla funkční. A dál to musím udělat tak, jak si přeje zákazník.
Renata: Ani barevně se lidé moc nenechají ovlivnit.
Blažena: Kdybych si dělala kamna pro sebe, vypadala by jinak, než ta pro zákazníky.

Co jste chtěly dělat původně?

Blažena: Asi umění. Tvorbu, historii umění, experimentální tvorbu.
Renata: Já spíš grafiku. Dělala jsem grafickou školu v Jihlavě, ale v té době jsem budoucnost moc neřešila. Hledala jsem práci v oboru a naši měli práci tady. Tak jsem začala pracovat u rodičů v dílně. Budovali ji několik let.

Dílna navazovala na starší tradici?

Blažena: Maminka dělala keramiku už za minulého režimu.
Renata: Ve vedlejší obci bylo a stále je JZD, kde byla přidružená výroba keramiky. Maminka v té dílně pracovala. Když se v devadesátých letech všechno rušilo, tak se rodiče rozhodli, že tu práci zkusí dělat sami.
Blažena: A v roce 1996 si postavili tuhle dílnu.

Přete se někdy o něco?

Renata: Jsme na sebe zvyklé, vždycky jsme dělaly spolu, takže ne.

Popište provoz dílny, co jsou třeba ty hromady hlíny za ní?

Renata: To je jíl. Světlejší hromada je kaolin, a pak je tam písek. Ten odvezeme kolečky nebo nakladačem k mlýnu na hlínu. Ten ji drtí, aby byla jemná. Ještě se přidá šamotová moučka a všechno se promíchá. Tmavý jíl je těžený tady poblíž, ostatní suroviny dovážíme.

Jaké vlastnosti musí mít materiál na kachle?

Renata: Je pórovitý, aby se do něj dobře vsákla glazura. A taky musí dobře vázat teplo.

Jste schopné na kachle dostat jakékoli odstíny?

Blažena: Jsme limitované teplotou, kterou nám naše hlína dovolí. Můžeme jít do tisíce stupňů, podle toho si vybíráme glazuru.
Renata: Škála je docela široká, ale lidi si stejně vybírají většinou pořád stejné odstíny. Hodně oblíbená je třeba olivově zelená, křiklavě zelenou naproti tomu nechce nikdo. Dříve byl větší zájem o jemně vzorované kachle, dneska lidi chtějí spíš jednoduché vzory. Oválky, obdélníky, i hladké kachle. Odpovídá to tomu, jak se dělají jednoduché interiéry.
Blažena: Jednu dobu letěla béžová barva, pak oranžová, teď je módní zelená.

Děláte i pohádková kamna s pecí, na kterých v pohádkách spával Honza?

Renata: Ano, ke kamnům se dává i pec na ležení. Větší kamna stojí osmdesát i devadesát tisíc, menší kuchyňská šedesát tisíc.

Jak kamna vznikají?

Blažena: Zákazník si vybere kachlík a kování na dveře a na pečicí troubu. Já pak nakreslím kamna, aby se do interiéru hodila. Podle toho se zákazník rozhodne, jestli je chce udělat.

Takže uděláte stavebnici, ze které si potom zákazník udělá kamna?

Blažena: To udělají kamnáři, se kterými spolupracujeme. Složitější kamna jim pošlu na plánku a oni řeknou, jestli se to dá udělat.

Jak máte se sestrou ve firmě rozdělené role?

Renata: Sestra je hlavní motor a hlava. Já se starám o budovu, dovážím materiály, nakládám pec. Sestra dělá návrhy, domlouvá se se zákazníky, dělá glazury. Ale obě děláme všechno, včetně balení kachlů.
Blažena: Je to tak, zatopíme si v kotli, umyjeme záchod a nakreslíme kamna. Máme ale taky dva zaměstnance a brigádníky, ti nám například připravují hlínu.

Je příznivá doba pro kamnářství?

Blažena: Na uživení to je, ale nemůžeme poměřovat tuhle dobu s tou před deseti lety. To se nedá srovnávat. Na trhu je teď spousta topidel, takže se lidi trochu od tradičních kamen vzdálili. Jsme malá firma, těm velkým s masivní reklamou těžko vzdorujeme.
Renata: Zákazník má svobodnou vůli, ale musí si objevit, co děláme.

V čem je výhoda kachlových kamen?

Blažena: Osm až deset hodin drží teplo poté, co v nich dvě hodiny topíte. Mají obrovskou akumulační schopnost, takže je minimum ztrát tepla do komína.

Jak se udržují?

Blažena: Je třeba každý rok před topnou sezonou je vyčistit, vymést. Nijak zvlášť netrpí. Je třeba občas vyměnit popraskaný šamot, který je při intenzivním topení namáhaný. Kuchyňská kamna jsou klidně na sto let. Náročnější jsou pokojová. Tam by se mělo topit jen měkkým dřevem, při topení tvrdým, které má velkou výhřevnost, je možné topeniště poškodit. Je tam méně prostoru, takže se hůře opravuje.

Odhadnete, jaká kamna si zákazník objedná?

Blažena: Spíš odhadnu, jestli si kamna vůbec koupí, jestli to myslí vážně.

Jak se kachle vyrábějí?

Blažena: Ze směsi se udělají šišky, z těch namačkáme špalek, ze špalku se řežou pláty. Ty pak namačkáme rukama do sádrových forem. Jeden člověk udělá denně dvacet pětadvacet kachlů. Ve formách je necháme vytuhnout, pak je z forem vytáhneme, dáme na prkna, očistíme, ořežeme, vyhladíme a dáme schnout. To trvá třeba měsíc a půl, podle vlhkosti vzduchu. Pak naskládáme kachle do pece a vypálíme je poprvé. Pak se naglazují a vypálí znovu.

Jak dlouho tedy děláte kamna?

Blažena: Když je to méně používaný vzor, trvá to třeba dva měsíce. Vzorů máme asi dvacet. Některé jsou ještě z první republiky.
Renata: Přidružená výroba v JZD, která vznikla v osmdesátých letech, navázala na tradiční výrobu, která byla v sousedním Novém Veselí už za první republiky. Tam byla kamnářská dílna u zámku. Měli tam starou vyzděnou pec, ve které pálili. Rodiče v devadesátých letech vybavení koupili.

Jaké motivy jsou na starých vzorech kachlů?

Renata: Jak to popsat, jsou to abstraktní vzory. Sluníčka, růžičky, vějíře, motivy paprsků, ty jsou i na nových vzorech. Ke každému vzoru musíte mít kolem deseti variací tvarů kachlů, ze kterých se kamna skládají. Rohové kachle, římsa, sokl. Čisticí kolečka, což je jakýsi špunt do komína, kterým se kamna čistí.

Kachle asi něco váží, takže se jistě nadřete, když je skládáte do pece.

Renata: Jsme zvyklé. Pec má obsah asi kubík. Vejdou se tam jedna velká, nebo dvoje menší kamna. Vypalujeme je přes noc při téměř devíti stech stupních. Po vypálení kachle den chladnou, pak se na ně stříká glazura. To je docela náročná práce, chce to praxi, aby nebyly flekaté.

Na co jsou dírky na zadní straně kachlů?

Renata: Té zadní části se říká rimp, dírky slouží ke sdrátování, aby to celé drželo pohromadě.

Co vás nejvíce na téhle práci těší?

Renata: Když vyndáváme kachle z pece po glazuře a jsou pěkné, to nám udělá radost. Při otvírání pece je vždycky trošku napětí, když pec chladne a čekáte, jak to dopadne. To je ta poslední fáze, kdy jste buď naštvaný, nebo spokojený. Ale většinou jsme spokojené.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video