Příběhy ze zoo píšou žirafí babička i toulavý mravenečník

V zoologické zahradě na Svatém Kopečku žije přes 1500 zvířat. Největšími taháky pro návštěvníky jsou opice, žirafy, medvědi nebo gepardi. Nevšední jsou ovšem osudy i mnoha dalších obyvatel zahrady. Čtenáři svým hlasováním rozhodnou o tom, který zvířecí příběh je nejpoutavější.

Žirafí babička Veronika

Olomoucká zoo chová žirafy už třiatřicet let, do historie ovšem vstoupila samička Veronika. Před jedenácti lety přivedla na svět dvojčata. „U žiraf je to opravdu ojedinělá záležitost, dvojčata se rodí jen výjimečně,“ vysvětluje zooložka Libuše Veselá.

Jedno z dvojčat odchovala Veronika sama, druhé z mláďat mělo problémy. Proto nakonec vyrostlo na umělé výživě.

Zasloužilá žirafí máma přivedla na svět už deset mláďat a své zkušenosti prokázala i v době, kdy jedna samice ze stáda uhynula. Tehdy dvouměsíční osiřelé samičky se před rokem ujala právě Veronika.

Ta patří k nejstarším zvířatům v zahradě, letos oslaví třiadvacáté narozeniny. Přestože už má svůj věk a je mnohonásobnou babičkou, k velké radosti chovatelů letos v květnu porodila další mládě. Sameček dostal jméno Wambua, což v překladu znamená narozený v dešti. V zoo bude přinejmenším rok, poté ale zřejmě poputuje jinam.

„Žirafy se v zajetí dožívají v průměru pětadvaceti let, Veronika se však těší skvělému zdraví. Je třetí nejstarší žirafou v České republice,“ poznamenal ředitel Radomír Habáň.

Mravenečník Dart

V prázdninových měsících mohou návštěvníci zoologické zahrady potkat na procházce s chovatelkou některé z ochočených zvířat. Patří k nim i mravenečník stromový Dart.

„Na vycházce si před pavilonem hledá kukly mravenců, ale nijak mu nevadí pozornost dětí i dospělých a nechá se klidně pohladit. Jen nemá rád, když mu někdo šlápne na ocas,“ popisuje mluvčí zoo Hana Labská.

Dart se narodil v zemi svého původu, v Jižní Americe. Do zoo se dostal před deseti lety i s partnerkou Tami.

„Většinou se v našich zoo chovají mravenečníci velcí. Tento druh menšího mravenečníka stromového je vzácnější, tehdy to byl jediný pár, který žil v českých a slovenských zahradách,“ připomíná zooložka Veselá.

A olomoucká zoo se může pochlubit i dalším prvenstvím, když se zde podařilo odchovat první mládě v Česku. Narození Indiho ovšem nebylo bez komplikací.

Budoucí otec Dart musel být před porodem oddělený od samice, což se mu příliš nezamlouvalo. „Nebyl asi spokojený, opustil klec a zmizel. Mysleli jsme si, že daleko nedojde a chytíme ho rychle,“ vzpomíná Veselá.

První zprávy o mravenečníkovi přišly od obyvatel Samotišek, kteří ho viděli, jak si hraje na hřišti s dětmi. Když tam ošetřovatelé dorazili, Dart už byl pryč. Nakonec byl pryč týden a našel se až u golfového hřiště v několik kilometrů vzdálené Vésce.

Samička gibona Milouš

Giboni zlatolící (dříve označovaní jako černí) v přírodě žijí od ostrova Chaj-nan přes Indočínu až po Thajsko. Zbarvení druhu je velmi zajímavé, mláďata se rodí světlá, poté tmavnou až zčernají. Později v období dospívání se samice mění zpět do světlé barvy a jsou v dospělosti žlutohnědé s černou čepičkou, samci zůstávají černí.

A právě tato hříčka přírody způsobila, že v zahradě žije samice jménem Milouš. Její cesta do Olomouce nebyla jednoduchá. „Pochází z Vietnamu a do Československa si ji v roce 1987 přivezl soukromý chovatel, který ji koupil na tržišti. Protože přibližně do tří let jsou obě pohlaví černé barvy, dostala mužské jméno Milouš. Až když se v dospívání začala barva její srsti měnit, poznal nezkušený chovatel svůj omyl,“ vysvětluje Hana Labská.

Dospělé zvíře daroval majitel zoologické zahradě v Hluboké nad Vltavou. Do Olomouce přišla Milouš před deseti lety. A o tři roky později se jí narodilo první mládě. Přestože se stala matkou, mužské jméno už jí zůstalo. Nyní žije v zoo společně s dalšími čtyřmi gi-bony zlatolícími. Protože tento druh opic je v přírodě ohrožený vyhubením, jeho chov v zajetí je zařazený do Evropského záchranného programu.

Ochočený urzon

Vypadá podobně jako dikobraz, ale je to hlodavec. Na rozdíl od dikobraza má kratší a měkčí ostny a dokáže šplhat po stromech. Setká-li se urzon s nepřítelem, obrátí se k němu zády, vztyčí ocasní ostny a začne couvat. Pokud varování nezabere, zasáhne útočníka ocasem. Ostny opatřené zpětnými háčky se snadno uvolní a zůstanou v ráně.

Mládě urzona z olomoucké zoo, které vyrůstalo v péči chovatelů, je však krotké. V zoo mu neřeknou jinak než urzon.

„Je moc hodný a přátelský. Žil s ostatními uměle krmenými zvířaty a my jsme díky tomu poznali jeho styl života, protože tohle zvíře je poměrně neznámé,“ říká zooložka Veselá, která se o mládě rok starala.

Jeho osud se zkomplikoval hned po narození. Zahrada získala dva urzony vloni a několik dní po jejich příjezdu přišlo na svět mládě. Vzápětí při bouřce jedno zvíře z klece uteklo. Poté samička začala mládě odmítat, proto chovatelé museli malého urzona přikrmovat.

Když měl asi tři měsíce, zavolali vojáci z výcvikového prostoru Libavá, že jim leží pod tankem zvláštní zvíře. Byl to urzon, který zmizel za bouřky. A tehdy se ukázalo, že to byla matka mláděte. „Mysleli jsme, že jsme získali pár, ale byly to dvě samičky. Jedna z nich už přijela březí. Ta druhá, co zůstala v kleci, nemohla mládě krmit,“ vysvětluje zooložka. Populární lvice Lilly

Vzácným původem se může pochlubit lvice berberská Lilly, kterou olomoucká zoo získala z irského Belfastu. „Tento druh lva už je v přírodě vyhubený. Praví lvi berberští jsou jen ti, co pochází z chovu marockého krále,“ připomíná Libuše Veselá.

A Lilly je jednou z nich. Do Olomouce přišla ve dvou letech. „V Irsku byla nesmírně populární. Když jsme ji získali, točila o ní dokument i televize,“ říká mluvčí Hana Labská.

Berberskou lvici vychovali lidé a vyrůstala společně se psem. Přestože byla uměle odchovaná, tak se bez problémů zařadila k dalším lvům a nedávno se jí narodila první dvě koťata. „Je vidět, že je na lidi zvyklá, ale nemůže k ní kdokoliv. Od ošetřovatelů se však nechá přes mříže podrbat,“ dodává Veselá.

Obětavá bílá vlčice

Minulý měsíc otevřela zahrada unikátní výběh, který se stal velkým lákadlem pro návštěvníky. Společně zde žijí v jediné zoo v Evropě vlci arktičtí a medvědi baribalové. Na nový život po boku medvědů si zvyká i bílá vlčice, která přišla jako první z celé smečky ze zoo ve Francii. Vytvořila chovné trio s jedním samcem a svojí dcerou. „Vloni měla šest mláďat a ukázala se jako velmi pečlivá a starostlivá matka. Když noru zaplavila po deštích voda, vytahala všechna štěňata ven a zachránila je před utonutím,“ popsala její zásluhy Veselá.

Samotářka hrošice Blanka

Pochází z rovníkové Afriky, ale narodila se v zoo v Ústí nad Labem. Ve svých čtyřiadvaceti letech patří k nejstarším zvířatům v zoo. Samice hrošíka liberijského Blanka už vychovala šest mláďat. „Je to velký úspěch, protože jde o vzácný druh ohrožený vyhubením,“ uvedla Hana Labská.

Jako moudrá matka se projevila v době, kdy přišla o mléko. Přestože jde o nebezpečné zvíře, pochopila situaci a nechala si mládě kvůli přikrmování od ošetřovatelů odebrat. Nyní je ve svém výběhu sama, její partner Quido odcestoval do plzeňské zoo. Čeká tam na něj nová partnerka, která pochází ze španělské zoo Cabarceno. Jakmile bude jasné, že Quido splnil své povinnosti, vrátí se zpět k Blance. Hrošici podle ošetřovatelů ale partner nechybí. „Jsou to samotáři, někdy jsme je museli i ve výběhu oddělit, když spolu nevycházeli,“ poznamenala Labská s tím, že v nejbližších dnech se jí narodí sedmé mládě.