Robert Šíma se dostal do velkých potíží, když měl na svém kontě už sedm trestných bodů. Jako obchodník, který neustále řídí po České republice i zahraničí, se bál, že by mohl přijít o řidičák. „Nemůžu si to vzhledem ke své práci dovolit. Přitom stačí nějaká drobnost, například nerozsvícená světla, a hned mám bod,“ vysvětlil Šíma.
Fakt, že se v polovině března v Jihlavě objevil takzvaný polygon, který pomáhá v jednodenních kurzech řidičům „umazávat“ nasbírané body, přijal s velkým nadšením. Za čtyři tisíce korun za kurz budou totiž řidiči o tři body „lehčí“.
„Je to perfektní, že je polygon už i v Jihlavě a nemusíme jezdit do Mostu nebo do Ostravy. Lidé, kteří hodně řídí, body lehce nasbírají,“ myslí si Šíma.
Stovky zájemců
Polygon v Jihlavě funguje necelé dva měsíce. Jenom za první tři neděle se do kurzů na umazání bodů přihlásilo 150 lidí. „Zájem řidičů je enormní. Původně jsme chtěli udělat týdně jeden kurz po pěti lidech, aby se kurzy lehce rozjely. Když to takhle půjde dál, budeme muset každý týden udělat kurz o dvaceti lidech,“ popsal majitel autoškoly a polygonu Antonín Musil.
Že se budou kurzy jihlavských řidičům hodit, dokazuje i statistika. Podle ní mělo 28. dubna 277 řidičů z Jihlavy a okolí na svém kontě dvanáct bodů. „Další „ohroženou“ skupinou je pak pětačtyřicet řidičů s jedenácti body a čtyřiapadesát řidičů s deseti body,“ uvedl vedoucí oddělení dopravně správních agend na jihlavském magistrátu Vladimír Findejs.
Nejčastější důvody k záznamu bodů v loňském roce byly podle Findejse překročení nejvyšší dovolené rychlosti, nepřipoutání se bezpečnostním pásem a telefonování.
Jihlava má díky strategické poloze v centru republiky zájemce nejenom z Vysočiny, ale i z jižních Čech a jižní Moravy. Další polygony jsou ještě v Mostě, v Sosnové na Českolipsku a v Ostravě. „Denně nám volají lidé, kteří mají nasbíráno už deset bodů. Musí ale počkat, než bude volno. Čekat musí v průměru asi čtrnáct dní,“ upozorňuje Musil.
Pokud se někdo rozhodne podstoupit jednodenní kurz na jihlavském polygonu, musí zvládnout dvě části. Teoretickou, která trvá čtyři hodiny, a praktickou v terénu, kde si lidé během tří hodin vyzkouší všech pět digitálních pracovišť.
Pět stanovišť
První zkouškou je jízda po mokré silnici, kde se řidič musí vyhnout vodotryskům. Druhým stanovištěm je smyková deska. Dalšími zastávkami jsou devadesátistupňová zatáčka a aquaplanningová vana, ve které jsou asi tři centimetry vody.
Posledním pracovištěm je obdélník s povrchem silnice I. třídy. Původním Musilovým záměrem přitom nebylo vytvořit polygon na umazávání bodů. „Před pěti lety, když jsme stavbu začali, nikdo nevěděl, že přijde taková možnost. Od roku 1990 si ke mně přišlo asi čtyřiadvacet tisíc lidí pro řidičské oprávnění. Bez kvalitního cvičiště nejde fungovat. Lidé si musí vyzkoušet základy řízení, než do auta nastoupí,“ vysvětluje Musil.
Podle Musila, když dnes člověk přijde do autoškoly, ve většině případů řídit neumí.
„Už to není tak jako před třiceti lety, kdy z třiceti lidí v kurzu jich pětadvacet umělo už slušně řídit. Drtivá většina se přizná, že nedržela volant v ruce. Zákon je tvrdší a rodiče se bojí dětem půjčovat svá auta. Možností, kde by si to potom lidé vyzkoušeli, dnes už moc není,“ tvrdí Musil.
