Výsledek je velmi svěží a tomu odpovídá i typografická úprava, v níž se Krátkého text prolíná s citacemi, a Vášovy ilustrace vše skvěle doplňují.
Ještě mimořádnější je ale otevřená povaha textu, která je na svou dobu velmi moderní. Čtenář tak může začít číst kdekoli, může postupovat od začátku na konec, může si vybírat jen jednotlivá hesla a kniha nic neztratí na smyslu a logice. Navíc Krátkého styl s tímto počítá, na čtenáře se otevřeně obrací, oslovuje jej, má poznámky k samotnému textu. A také k jednotlivým postavám povídaček a jejich způsobu myšlení.
S tím souvisí také největší slabina textu, kterou je dobou diktovaný antikatolicismus a nahrazení mytologie vědeckým přístupem. Krátký velmi často uvádí vědecké vysvětlení fenoménů, které v dřívějších dobách daly vzniknout bludičkám a jim podobným. To by bylo v pořádku, pokud by ale Krátký své invektivy vůči dřívějším lidem i názorovým autoritám nepřeháněl. Výpady vůči kněžím jsou poprvé vcelku zábavné, když se začnou přehnaně opakovat, radost z nich se ztrácí. Dokud se vše drží v milé kritice hlouposti a vyčuranosti, je vše v pořádku, jakmile to začne autor přehánět, sráží jeho agresivita výsledek.
Naštěstí podobné momenty Krátký vyvažuje daleko chytřejším a vstřícnějším přístupem ke strašidlům, když popisuje měnící se vztahy lidí k jednotlivým bubákům. Například čert začínal jako symbol největšího zla, ale postupně se proměnil až v dobráckého strejdu, který nechce ubližovat pro nic za nic.
Radovan Krátký: Bubáci
Nakladatelství: Vyšehrad, 2015
Hodnocení: 80 %
