Neseděl u internetu a nesledoval dennodenně hlasování čtenářů Sedmičky. I proto byl vítěz krajského kola Hrdiny roku 2010, orlovský policista Martin Želonka, překvapený, když zjistil, s jakým počtem hlasů zvítězil. „To je opravdu síla. Když jsem se díval naposled, někdy před týdnem, tak jsem měl nějakých čtyři sta hlasů,“ vysvětluje orlovský policista. Nakonec jich bez osmdesáti byly dva tisíce. Čtenáře zaujal příběh muže, který v minulém roce zachránil ženu před skokem z okna. V tu chvíli byl v civilu, i tak se ale zachoval jako profesionál. K těm se začal hlásit před šesti lety. „Už na škole jsme si s kamarádem řekli, že bychom chtěli jít právě k policii. Nemám nějakou speciální policejní školu, ale věděl jsem už tehdy, co chci dělat,“ říká Martin Želonka. Jen co si odseděl svůj poslední den ve školní lavici, mířil na policejní služebnu. „Policistou jsem od svých dvaadvaceti let. Dělám tuhle práci šestým rokem a musím říct, že jsem se nikdy nedostal do stavu, kdy bych měl chuť s ní seknout,“ tvrdí Želonka. A v práci ho taky jen chválí. „Je to velice cílevědomý člověk. Ví, co chce, a jde si za tím. Při práci si dodělal vysokou školu a dnes funguje jako velitel směny. Je nezbytnou součástí našeho týmu. A to neříkám jen proto, abych ho vychvaloval za každou cenu do nebes. Kdyby s ním byly problémy, tak tady nepracuje,“ říká jeho nadřízený, vedoucí orlovské policejní služebny René Gabzdyl. Ten si váží každého činu svých mužů, zvlášť pak těch, které vykonají mimo své služební povinnosti. „Martina Želonku jsem finančně ocenil za to, co udělal. Dostal kázeňský dar, který sice napřed skromně nechtěl, ale nedostal na vybranou,“ prohodil Gabzdyl.
U přítelkyně vyhrál jiný
Martin Želonka se považuje za šťastného člověka. Dělá práci, která ho baví, doma na něj čeká přítelkyně, a když má všeho po krk, vytáhne ze skříně prut. „Rybaření je jedním z mých největších koníčků. Rád jezdím chytat na Odru. Kdysi jsem taky hrával závodně fotbal, ale nyní se už jen rekreačně věnuju sálové kopané,“ říká nadšený sportovec. S vodními tvory souvisí i velké přání orlovského hrdiny. Rád by si jednou zaplaval po boku žraloka bílého. „Samozřejmě v situaci, kdy by nás dělila klec,“ podotýká s úsměvem Želonka. Snem je také brzká návštěva Thajska. S sebou nejspíše vezme přítelkyni, která mimochodem měla v soutěži jiného favorita. „Podle mě měl vyhrát ten lékař z Ostravy. Vážím si toho, co Martin udělal. U mě ovšem zvítězil příběh Jaroslava Hájka, který se stará o nevyléčitelně nemocné lidi. Proto jsem přála vítězství jemu a Martinovi jsem to i řekla,“ vysvětlila své gesto Nikola Petková.
