Pro bronz dojel a doletěl

Je to trochu zvláštní kombinace. Dvaačtyřicetiletý Petr Chládek ze Strakonic si sbalí lyže a padák a vyrazí závodit.
V zimě to tak dělá už řadu let. „Čtyři pět závodů za sezonu,“ vypočítává Petr Chládek. Jeho disciplínou je paraski. Soutěž, kterou tvoří obří slalom na lyžích a potom skok padákem na sjezdovku z vrtulníku půl kilometru nad zemí.
Nedávno si v ní připsal největší úspěch závodní kariéry. Jako člen reprezentačního družstva si přivezl z mistrovství Evropy v italském Predazzu bronzovou medaili společně s Pavlem Píglem z Českých Budějovic, Jiřím Černým z Prahy a Milanem Palem z Ostravy.
Po čtyřech letech od zlata Andreji Šnorclové v juniorkách a po deseti od medailového umístění mužů to byl pro sport, který má v Česku třicetiletou tradici, výrazný úspěch.
Napřed závodníci odjedou dvě kola slalomu. Za každou vteřinu ztráty na vítěze musejí být přesnější o tři centimetry při skoku padákem na cíl. V Česku závodí asi dvacet lidí, ale v roce 2022 se může paraski dostat na olympijské hry a už za čtyři roky v Soči by mělo být předváděcím sportem.
Mohla by se zúčastnit i Milena Procházková ze Strakonic, která je jednou ze dvou žen, co se v republice tomuto sportu věnují. „Je mladá, má dobře našlápnuto a za pár let může stát na bedně,“ míní Chládek o závodnici, která má zatím okolo tři sta seskoků padákem.
Paraski bere závodníky mezi parašutisty. „V seskocích jsme silní, ale zaostáváme za Rakušany nebo Slovinci na lyžích, a to je znát,“ říká Chládek, který začal se skákáním v devatenácti letech a na svém kontě má necelé tři tisíce seskoků. „Skákal otec, sestra i bratr. Dá se říct, že u nás skáče celá rodina. I manželka si to zkusila,“ usmívá se.
V Česku patří v seskocích k nejlepším a umístit se do desítky pro něj není výraznějším problémem na jakýchkoliv domácích závodech. Padák je pro něj i podstatná část letní přípravy. Na konci dubna bude při pouti na horu Říp skákat přímo na její vrchol.
„Na podzim pak začínáme lyžovat na ledovci, a když napadne sníh tady, máme centrum v Hertvíkovicích v Krkonoších,“ popisuje Chládek.
Stal se i členem Ski klubu Písek, aby mohl využít zdejší umělou sjezdovku k tréninku už na začátku podzimu.
Složení reprezentačního družstva se za posledních pár let moc nemění. „Potřebovali bychom tým omladit, ale mladí zájemci chybí,“ míní Chládek. Ona totiž finanční náročnost není zanedbatelná. Jen padák, který musí mít každý vlastní, stojí sto padesát tisíc a jeden seskok od dvou set padesáti do šesti set korun.
„Závodní sezona pak vyjde na padesát až sto tisíc korun,“ přibližuje Chládek, proč se do paraski moc zájemců nehrne. Bez sponzorů nebo dotací z kraje se potom neobejde, a i díky nim mohl třeba na mistrovství Evropy jet.
Jak dlouho pak ještě plánuje Petr Chládek v paraski vydržet? „Jsem už poměrně starý, ale veteránská kategorie je až od padesáti let. Snad bude zdraví sloužit a velká medaile mezi veterány mě ještě čeká,“ směje se.