Probouzení Na Slamníku | E15.cz

Probouzení Na Slamníku

Dejvická restaurace se zaměřuje na českou klasickou kuchyni
Dejvická restaurace se zaměřuje na českou klasickou kuchyni
• 
ZDROJ: Jiri Kolecko

Jiří Kolečko

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Byla to především od šedesátých let jedna z nejslavnějších kultovních hospod v Praze. Setkávali se tu mladí, aby vyslechli tóny a povídání, které se oficiálně zrovna moc nenosily. Trochu absurdně to bylo téměř ve stínu sovětské ambasády, diplomatům z vedlejšího objektu asi zdejší atmosféra zrovna nesedla. V současné době jich naopak chodí do restaurace Na Slamníku hodně.

Legendární Slamník totiž zažil své vzkříšení. Ještě před několika lety to vypadalo, že tato hospoda, jejíž historie se noří až do doby někdy před Bílou horou, zcela zanikne. Nebyla by to jen rána pro její četné fandy, ze kterých už dnes jsou ctihodní otcové i dědové, ale ztratil by se i kus bubenečské historie. Strategicky výhodně umístěný hostinec na cestě z Prahy na sever toho zažil za staletí své existence opravdu hodně. Stavěly tu povozy putující z Prahy i do Prahy, byl i centrem zábavy místních živnostníků.

Ze Štrozoku se stal Slamník

Byli to především krejčí, právě jejich řemeslo dalo hostinci v polovině 18. století i zkomolený německý název štrozok. Při veselicích nosili v průvodu slamník upevněný na májce všelijak vyzdobený výšivkami mládenců a děvčat. V okolí se konaly časté trhy, a tak to Na Slamníku žilo po celý čas.

Ale dost výletu do historie, spíše jsem se při několikáté návštěvě za poslední období nepřestával divit, že oáza uprostřed ctihodných vil a mondénních nových budov dokázala opět udržet svou starobylou tvář. Ze zápraží vedou do restauračních prostor již dost opotřebované dveře, které neslibují, že za nimi vás bude čekat zvláštní estetický zážitek. Klamou. Hned po vstupu vás zalije teplo sálající v přední místnosti z krbu. Čistý interiér dekorovaný několika obrazy a zaklenutý vkusně renovovanými stropy hlásá, že současní provozovatelé hodně provětrali peněženky, aby zde vykouzlili kousek domovské atmosféry. Tu výrazným způsobem podporuje obsluhující personál. Nějak se tu sešla parta, ze které by měli radost i ti, kteří sem chodili před několika desítkami let.

Hostinec byl po více než sto let zasvěcen smíchovskému pivu, jemuž zůstal věren i nyní, i když sortiment je obohacen i o plzeň a také o překvapení pípy – krásně nahořklé, plně vychmelené pivo z Únětic. Pro většinu štamgastů včetně diplomatů i náhodných hostů je uvítací žejdlík do několika desítek vteřin na stole.

ilustrační foto Autor: Jiri Kolecko

Předlouhý jídelníček

Pak následuje studium jídelního lístku. Ten je poněkud delší, myslím si, že zúžení nabídky by Slamníku prospělo. Ale jídla se tu vaří znamenitá, především pro formaci fandů české kuchyně. Host si tak může zopakovat hodný kus českého gastronomického repertoáru: pečená vepřová kolínka, opravdové buřty na černém pivu, šunka (skutečně tak chutnající), tlačenka, pivní sýr, hovězí vývar s knedlíčky, dršťková polévka, svíčková na smetaně, králík, kachna, jitrnice i jelita (je možné si odnést s sebou), cmundy, řízky. Volba na několik návštěv!

Po procházce v mrazivé Stromovce, do které je to odtud asi 150 metrů, jsem si pochutnal na klasické cmundě s uzeninou a kyselým zelím. Nutno dodat, že v ní nebyla žádná stopa prozrazující, že by prošla lednicí či dokonce pytlíkem. Jemně chřupavá, nenasáklá omastkem, v mém případě to byla vzpomínka na mou tetu.

Z masitých jídel jsem volil králíka, kterého dělá šéf kuchyně Roman Navrátil na smetaně, ale také pečeného na česneku. Varianta dvě mě naprosto uspokojila – správně strefené maso, špenát a šišky. Viditelně toto jídlo chutnalo i dvojici u vedlejšího stolu, z jejíchž rtů se linula azbuka. Tady hodně zabodoval i únětický ležák, jenž jemně česnekovému nádechu masa přidal další rozměr.

Historie. Takto vypadalo průčelí restaurace před 90 lety Autor: Jiri Kolecko

Kouzelný klasický sporák

Další návštěvu během několika dnů jsem absolvoval s manželkou, která zrovna nešetří kritikou k restauračním zařízením. Té náramně zachutnalo kyselo a nepohrdla ani pečeným kolenem. Já jsem při té příležitosti neodolal hezky vybarveným čerstvým škvarkům chlazeným sklenkou slivovice.

Když jsem posléze hovořil s kuchařem o způsobu přípravy, lakonicky prozradil tajemství pečených mas: „Klasický sporák a déle času.“ Jídlo a obsluha Slamníku dělají kultovní restauraci čest.

Po letech, kdy celé stavení chátralo, je tu ještě mnohé, co by se mělo zlepšit. To platí například o sociálním zařízení či už zmíněných dveřích. Ale na to se podle slov manažera chystají řemeslníci již po Novém roce. Probuzení hostince Na Slamníku mě hodně potěšilo. Při příští návštěvě se těším na pomalu pečené hovězí koleno na jalovci, které mi kuchař doporučil.

Z nabídky

Buřty na černém pivu 65 korun, dršťková polévka 45 korun, svíčková na smetaně 109 korun, stehno pečeného králíka na česneku 139 korun, klasická cmunda s uzeninou 69 korun, pečená hovězí žebra 179 korun, pečené vepřové koleno po staročesku (100 g) 24 korun (na snímku), grilovaná roštěná 165 korun, řízek z kotlety 119 korun, staroslovanský medový dort s ořechy 39 korun, staropramen (nefiltrovaný) 34 korun, veltlín (2 dcl) 36 korun.

E15 hodnotí

menu * * * *
obsluha * * * *
prostředí * * *1/2
sociální zařízení * * *
ceny nižší standard
celkový výsledek * * *1/2

hvězdička

+

přátelská domácí atmosféra

-

nedokončená rekonstrukce sociálního zařízení a chodeb

Kontakt: Restaurant Na Slamníku, Wolkerova 12, Praha 6 Dejvice, dejrest.cz

Autor je redaktor časopisu F. O. O. D.

Autor: Jiří Kolečko

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video