Po Karviné-Mizerově se Pavel Jung čas od času prochází na asi metr vysokých botách. Obouvá si je na vycházku, nebo když se chce trochu proběhnout. Nejčastěji vede jeho trasa až do sousedních Petrovic. Všichni kolemjdoucí se za ním přinejmenším otočí, někteří si o jeho obuvi i popovídají. „Stává se mi téměř pořád, že mě někdo zastaví a ptá se, co to mám. I když mě takový pouliční rozhovor i pár minut zdrží, rád jim na otázky odpovím,“ říká s úsměvem Jung. Poprvé si skákací boty vyzkoušel u kamarádů v Havířově. A zaujaly ho natolik, že si je sám pořídil. „Prostě jsem neodolal. Své vlastní sedmimílovky jsem si koupil za deset tisíc korun. Dají se sice sehnat i levnější, tak za pět, šest tisíc, ale těm bych já osobně moc nevěřil,“ vysvětluje Pavel Jung.
Chůze, běh i skoky
Naučit se v pružících botách chodit, podle něj není až tak těžké. „Člověk to zvládne asi za půl hodiny. Jde jen o to chytnout balanc a zvyknout si na ten pocit a tíhu bot, které váží i kolem deseti kilo. Používají se úplně jiné svaly, paty musí směřovat lehce od sebe a je třeba více zvedat kolena před sebe,“ popisuje chůzi Jung.
Běhat se v takových botách dá jen po suchém povrchu. Malé hrboly nevadí. Problém ale nastane, když člověk spadne a chce se zvednout ze země. V běžných teniskách mu to nedělá žádné potíže. V sedmimílových botách jsou ale jeho nohy najednou asi o metr delší, což už jisté trable způsobí.
„Jistě, mohl bych si je po pádu sundat, ale to je moc zdlouhavé. Na zvedání existuje takový fígl. V přesném pořadí a přesných úhlech se na botách vzepřít, ale snadné to opravdu není. Proto se často raději doplazím k nejbližší lavičce, o kterou se opřu, a zvednu se už bez problémů,“ pokračuje se smíchem Pavel Jung.
Ve skákacích botách se dají dělat kromě chůze a běhu další zajímavé věci. „Hlavně se v nich skáče. Buď jen tak na místě, dělají se salta, nebo se přeskakuje téměř přes cokoliv. Ti lepší skákají běžně třeba přes auta. Vím o jednom rekordmanovi, který v nich přeskočil vlak. Existují i disciplíny, ve kterých se zase co nejrychleji běhá, až padesát kilometrů za hodinu. Mě se zatím podařilo dosáhnout skoro čtyřicítky,“ říká dále Jung.
Sedmimílové boty nejsou jen adrenalinovým sportem. Mohou posloužit i k udržování postavy. „Pohyb v nich je opravdu docela náročný. Bez tréninku je docela problém ujít i dvě stě metrů. To vím z vlastní zkušenosti. Určitě to dá tělu zabrat mnohem víc, než třeba kolečkové brusle,“ vysvětluje Pavel Jung
A co říkají na netradiční zábavu jejich syna rodiče? „Jsou rádi. Je to prý bezpečnější než jízda na motorce, což je má celoživotní láska. Co se týče sedmimílových bot, chtěl bych si na ně najít více času a učit se stále těžším kouskům,“ dodává dvaadvacetiletý Pavel Jung.
