Prodám penzion na dříve lukrativním místě. Zn: Dnes nenese

Jizerské hory, oblíbený cíl milovníků přírody a sportu. V současnosti ale vypadají některá jejich místa jako výprodej realitních kanceláří.

Zima byla vždy pro podnikatele na horách zlatým dolem. Pro ty z Josefova Dolu to však neplatí. Snaží se prodat nebo pronajmout své penziony i přes to, že lyžaři už doma připravují svoje prkénka.

Neměl na rekonstrukci

„Horský hotel jsem kupoval v roce 2005. Chtěl jsem provozovat penzion a uživit rodinu. Šel jsem tak do něčeho, co jsme neznali,“ přiznává Libor Bočan, majitel penzionu v Horním Maxově, který je na prodej.

Úspory celé rodiny investoval do nemovitosti, do její vnitřní rekonstrukce a modernizace interiérů. Hotel původně patřil energetikům, a tak je vybaven elektrickým vytápěním. „Začínali jsme od nuly a člověk se tomu musel hodně věnovat. Skoro bych řekl, že nejméně dvacet hodin denně,“ říká Bočan.

První zimu si pochvaloval. Penzion byl zaplněn lyžařskými kurzy. Postupně se ale začalo ukazovat, že peníze, které vydělal, musí vracet zpátky do domu. Na jeho provoz. Peníze na další rekonstrukci, tentokrát zaměřenou na úspornější vytápění, už neměl. Začal uvažovat o jiném výdělku. „Nakonec jsem se vrátil do své původní práce v Praze. Kdybych našel zaměstnání v okolí, určitě bych penzion nevzdával. S manželkou nás to bavilo, ale neuživilo by nás to. Bylo by to ideální, kdyby se to dalo zařídit jako například v Rakousku. Tam má většinou rodina penzion a zároveň jsou ještě soukromí zemědělci,“ dodává Bočan.

Cestovku nechce

Další prodávanou nemovitostí v Maxově je hospoda s ubytovnou Yetti. Nabízí ji realitní kancelář, ale majitel ji zatím i pronajal. Našel člověka, který dům zná a už v něm kdysi pracoval.

„Dříve jsem tady začínal, to bylo v dvaadevadesátém, a živil jsem šest lidí. Teď budu rád, když si dovolím alespoň jednu brigádnici na pátek a sobotu,“ říká nájemce Josef Pryny.

Přišel z jiného penzionu, kde pro něj už byly nájem a výdaje za energie neúnosné. „Ubytování tam bylo pro čtyřicet lidí a výdaje dosahovaly i sto třiceti tisíc za měsíc. Proto jsem se začal poohlížet po něčem jiném,“ říká. Spoléhat se bude zejména na svou stálou klientelu, kterou si za pětačtyřicet let praxe vybudoval. Na cestovní kanceláře se obracet nechce. „Nelíbí se mi, že dám například cenu kolem tří set korun na noc a oni lůžko prodají za pět set třicet. Lidé potom ode mne očekávají služby, na které nejsem vybavený. Chápu, že když už si zaplatí, tak by chtěli například lednici nebo televizi na pokoji, ale to jim zatím nemohu nabídnout,“ říká Pryny.

Během tohoto měsíce by chtěl zvýšit ubytovací kapacitu. Stávajících dvaadvacet lůžek rozšířit o dalších deset. „Počítám s tím, že by sem jezdily i děti na školy v přírodě nebo na lyžařský výcvik. Mohu jim nabídnout domácké proopuštěné. středí a českou kuchyni,“ dodává nájemce.

Co říká na krachy penzionů v Jizerských horách? Podle něj nejčastěji končí lidé, kteří si penzion koupili na hypotéku. „Nemovitost se jim prodražila o úroky, a teď už nemohou své peníze dostat zpět. Hypotéky podle mne lidi ničí. Kvůli dluhům tady spadly například hotely Krásný nebo Bramberk,“ vypočítává.

Problémy i v prádelně

Provozování penzionu nebo hotelu je podle místních složité. Úbytek klientů pociťují i další podnikatelské obory. Například prádelna, která se ubytovacím zařízením stará o prádlo už od roku 1996. „Před třemi roky jsme prali i patnáct tisíc kusů prádla měsíčně, dnes je to v zimní sezoně kolem sedmi tisíc. Nejhorší je to v ostatních měsících, to jsem rád, že si vyděláme alespoň na provoz,“ popisuje Václav Růžička, majitel prádelny. V lepších dobách platil jednoho zaměstnance, dnes musí stačit na prádlo i na jeho rozvoz sám s manželkou.

Krize se promítá i do zásobování. „Vozím pečivo do místních penzionů a hotelů už dva roky. Dříve byla auta nacpaná po střechu, dnes je to sedmdesát procent kapacity,“ říká Václav Skal, zaměstnanec pekáren.

Poté, co se změnila klientela a cizinci vyhledávají jiná místa, se začali do hor vracet Češi. Ti už ale většinou nevyžadují ubytování hotelového typu. Na kratší dobu, třeba jen na prodloužený víkend, přijíždí celé party nebo rodiny s dětmi.

„Provozuji rekreačku s dvaceti lůžky a celkem se držím. Lidé ke mně jezdí už s nakoupenými zásobami a sami si vaří,“ popisuje Naďa Kaiprová, majitelka chaty U Maxe. Ví ale asi o deseti penzionech v okolí, které jsou na prodej.

Bez sjezdovky to nejde

Mít hotel v okolí Josefova Dolu není jednoduché. Potvrzuje to i další majitel místního penzionu. Přišel do hor i s rodinou před čtyřmi lety. Koupili starší objekt a přestavěli ho na penzion rodinného typu. „Každý den vstávám ve tři hodiny ráno, protože chodím do práce. O penzion se stará převážně manželka, která je na mateřské. Naštěstí to máme i s bydlením a dům jsme koupili i opravili z vlastních úspor. Jinak nevím, jak bychom to zvládli,“ popisuje život hoteliéra Libor Tomíček, majitel penzionu Maxov 707.

Největší problém vidí především ve zrušení sjezdovky před dvěma lety a také v tom, že obce nemají peníze na vybudování větší místní vybavenosti a turistického zázemí. „Návštěvníci tráví den na svazích a v přírodě, ale večer by se chtěli jít pobavit nebo si zajít někam za kulturou. To tu schází. A zavření sjezdovky? To nás tady málem všechny povraždilo,“ dodává Tomíček.

Nefunkčnost jedné z nejdůležitějších sjezdovek v okolí Josefova Dolu, Ski areálu Bukovka, má velký vliv na návštěvnost obce. „Svůj penzion provozuji šest let. Co není sjezdovka, je to špatné. Kdybych se tím měl živit a neměl to jen jako vedlejší příjem, tak už bych určitě dávno zkrachoval,“ popisuje Zdeněk Herout, majitel penzionu Olympia.

Obec se problém snaží řešit, usiluje o obnovení provozu areálu. Zatím se nedohodla s majitelem pozemků. „Všechno je zatím v jednání, ale pokud vše dobře půjde, mohl by celý areál i s větší sjezdovkou začít fungovat už tuto zimu,“ věří Jan Miksa, starosta Josefova Dolu. Zároveň doplnil, že od 23. prosince začnou jezdit přes obec skibusy. Lyžaři se tak pohodlně dostanou na větší sjezdovky Tanvaldského Špičáku nebo Severáku a Janova.

JOSEFŮV DŮL

V katastru obce, která se dělí na čtyři části stojí kolem padesáti penzionů a hotelů.
Za poslední roky jich patnáct změnilo majitele.
V současnosti je asi šest nemovitostí z Antonínova, Dolního Maxova, Josefova Dolu a Karlova v nabídkách realitních kanceláří.
Zhruba desítku si pronajali další provozovatelé.