Proměny teplického náměstí: od rynku po zkratku k nákupnímu centru

Stovky let bylo centrem Teplic Tržní náměstí. Pak přišlo dvacáté století a s ním názvy Adolf Hitler Platz, náměstí Maršála Stalina, Marxovo náměstí a náměstí Svobody. Stejně překotně jako jména se vyvíjela i jeho tvář.
„Odsun naprosté většiny německých obyvatel byl jedním z podstatných důvodů pro zničení spousty historicky cenných staveb. Nově příchozí přece jen neměli ke svému bydlišti tak silnou vazbu,“ říká teplická památkářka Olina Cinková.

Když náměstí ještě žilo

Teplice vznikly jako tržní ves před benediktinským klášterem. Náměstí, tehdy ještě Rynek, jeho obyvatelé založili ve 13. století na křižovatce čtyř hlavních kupeckých cest do Dubí, Krupky, Ústí nad Labem a Bíliny. Bylo menší než dnes. Jak přesně vypadaly jeho domy, ale nikdo neví. Listiny z této doby nepřečkaly husitské války. Jeho tvář znají historici až z grafik a maleb z 18. století. Jisté je, že od roku 1545 stála ve středu náměstí renesanční radnice s věží a hodinami.
„Tržní náměstí dlouhá léta sloužilo jako centrum hospodářského ruchu. Obchodovalo se nejen v přilehlých domech, ale především ve stáncích,“ popisuje život místa Cinková.
Náměstí v té době změnilo výrazně vzhled jen jednou. Kvůli požáru. Hořet začalo
1. června 1793 v zadní budově domu koželuha Josefa Schöbitze. Požáru podlehlo 155 domů, stodoly, dokonce i některé lázeňské budovy. Na náměstí oheň poškodil domy na východní a jižní straně.
Byl to impuls dát Teplicím novou tvář. Radní nechali zbourat starou radnici a v roce 1806 zahájili stavbu nové empírové budovy na severní vyvýšené části náměstí. Stojí a slouží dodnes. Kamenné schodiště, které k ní vede, vzniklo o čtyřicet let později. Tehdy radní nechali srovnat svažitý terén. Postupně na ochozu stály tři sochy. Mezi lety 1913 a 1920 socha Josefa II., od roku 1925 Mozarta a na počátku padesátých let Stalina.
„Také v devatenáctém století se na náměstí čile obchodovalo. Několik stánků smělo prodávat denně a dvakrát týdně tam byl větší trh. Stánky stály po celé délce Zelené ulice, kolem gymnázia až k úpatí kopce Stínadel. Tak to vydrželo až do druhé světové války,“ upřesňuje památkářka.
Na náměstí stál například obchod s látkami Lederer, železářství Petters a následníci, velkoobchod Günter a Schindler, obchod s kávou Julius Meinl nebo drogerie Gellinek. Byl tu také Lorenzův sklep s plzeňským pivem, restaurace Kotva, Tyrolák a vyhlášený hotel Stará radnice, ve kterém se v roce 1913 ubytoval arcivévoda Karel s chotí. Stával tu i dům s kuriózním názvem U Císařského pozdravu. Pojmenovaný byl na památku toho, že se před ním potkali ve svých vozech císař Ferdinand I. Rakouský s ruským carem Mikulášem I. a pozdravili se.

Všechno staré zničit

Zlom nastal po nástupu komunistů k moci. Plán stavebních úprav města počítal se zbouráním historického jádra. První dům na náměstí padl v roce 1956. V šedesátých letech zmizela celá západní strana náměstí. Celkem deset domů. Po nich šly k zemi domy na jižní straně. A další v přilehlé Dlouhé a Zelené ulici. Ještě v roce 1988 dělníci na náměstí odstřelili hotel Stará radnice.
„Náměstí tím ztratilo nejen svou historickou tvář, ale také funkci, kterou mělo od počátku. Centrum se přesunulo na menší Benešovo náměstí, na které vedla cesta z nádraží a kde se střetávaly tramvaje a autobusy. Staré náměstí sloužilo jako skladiště stavebního materiálu pro výstavbu nových budov a poté jako parkoviště,“ uvádí Cinková.
Normální městský život se na náměstí už nikdy nevrátil. Místo historických domů na západní straně se v osmdesátých letech rozprostřela obrovská nevzhledná budova pošty a telekomunikací, jižní stranu zabral podobně obludný Prior s přilehlou samoobsluhou Merkur. Hotel Stará radnice vystřídala nedokončená stavba nového hotelu. Alejní a Zelenou ulici obklopily paneláky. Z původního náměstí zůstala jen horní část s radnicí a několik domů ve východní části.
Výsledkem je, že náměstí dnes vlastně ani pořádným náměstím není. Není souvisle ohraničené, skoro nikdo tam nebydlí, chybí tam kavárny, restaurace, krámky.

Záchrana, či další rána?

Nyní čeká teplické náměstí další změna. Starý Prior zmizí a vystřídá ho moderní obchodní a společenské centrum. Má být větší než dvě náměstí dohromady. „Je to příležitost jak vrátit lidi do centra města. Musíme vycházet z reality. Ta je taková, že způsob nakupování lidí se změnil. Chtějí nakupovat pod střechou velkých obchodních domů, ne jako dřív,“ tvrdí teplický primátor Jaroslav Kubera.
Nový palác ale jen dokončí to, co začal starý Prior. Veškeré obchodování a život se přesune na dolní část náměstí. Vlastně až za jeho hranici. Do míst, kde stával blok přilehlých domů, teplický Špalíček.
„Není důležité lidi do centra přitáhnout, ale udržet je tam. Pokud řešíme Prior, měli bychom se zabývat celým náměstím. Dnes přes něj lidé jen přecházejí, a to nová budova nezmění,“ říká architektka Lenka Burgerová. Navržené budově vytýká mimo jiné to, že se rozpíná i do míst, ve kterých až do demolic v roce 1961 ústila na náměstí Zelená ulice. Nyní tam bude jen průjezd pod horním patrem. „Zmizí tím průhled od historické budovy gymnázia na náměstí. Průhledy jsou důležité. Slouží k tomu, aby se člověk ve městě snadno orientoval a cítil dobře,“ podotýká architektka.