Ivana Hrnčířová je odbornice pro mamární diagnostiku a choroby prsu. Ve své pardubické ordinaci se snaží odhalit, jestli v poprsí jejích klientek nebují zhoubný nádor. V České republice zemře ročně na rakovinu prsu dva tisíce žen. Včasné zjištění nádoru ale výrazně zvyšuje úspěšnost léčby.
Chodí ženy na vyšetření včas?
Většinou ano, především městské ženy. Mají zájem o sebe pečovat. Dnes je situace taková, že z devadesáti procent zachytíme hned první stádium. To jsou nádory okolo jednoho centimetru bez postižení podpažních lymfatických uzlin. Léčba se pak odvíjí jednodušeji a méně traumaticky. Největším rizikovým faktorem je věk. Stárneme, a pokud nemáme v pořádku imunitu, může dojít k poruše jediné buňky, ze které vznikne nádor. Větší pozor by si měly dát ženy, které mají v rodě vyšší výskyt rakoviny, především prsu, střev a vaječníků. Rakovinových onemocnění celkově přibývá. Je to reakce na chronický stres, který snižuje imunitu.
Je tedy prevence už samozřejmostí?
Ženy by to měly zahrnout do péče o sebe. Tak jako chodí k zubaři nebo na kosmetiku. V naší on-line poradně na stránkách www.mamo.cz se objevují fundované dotazy od patnáctiletých dívek. My se snažíme apelovat letáky, přednáškami a dodat ženám odvahu, aby k nám přišly. Teď vzniklo DVD pro pacientky, které jsou už bohužel nemocné. Seznámí je se vším na laické úrovni, aby pochopily, co je čeká.
Co říká statistika?
Sedmdesát procent žen průměrně chodí na pravidelné prohlídky. Někde jsou ta čísla vyšší. Například na jižní Moravě. Pan farář z kazatelny v informacích mluví i o důležitosti prevence. Má to svoji váhu, ženy to slyší a jdou.
Je tu stále velké procento žen, které nepřijdou na vyšetření ze strachu?
Prsy jsou náš symbol. Chceme si je pyšně nosit. Strach o ně je jednou z příčin, proč k nám žena nepřijde, i když cítí, že není něco v pořádku. Totální odstranění prsu je ale dávná minulost. Týká se to jen úzké skupiny žen. Chirurgie směřuje k čím dál menším výkonům. Navíc lékaři mají dovednosti plastických chirurgů. Všechno se řeší případ od případu. Pokud opravdu pacientka o prs přijde, dopředu se počítá s tím, že se provede plastická náhrada a upraví se vzhledově i druhý prs. Všechno platí pojišťovna.
Jakou roli hraje podpora rodiny?
Je důležitá. Nicméně nakonec člověk v tom boji stojí sám za sebe. Na nás stojí, zda se dokážeme vzepřít nepřízni osudu. Říkám svým pacientkám, že stojí na křižovatce. Je jenom na nich, jak se rozhodnou. Jestli hodí flintu do žita nebo si uvědomí, co je v jejich životě špatně, napraví to, zabojují a rozhodnou se žít. Samozřejmě je nesmírně důležité mít kolem sebe lidi, co nás obejmou, pohladí a vylezou na ten šílený kopec s námi.
Co ještě může pomoct?
Životní styl. A především vnitřní spokojenost. Když ji máme, lehce se to pozná. V očích svítí sluníčka, jsme plní energie a ostatní to k nám táhne. Na všechno v životě se dá dívat ze dvou konců. Pozitivně nebo negativně. Když si nevybíráme jenom ten ošklivý konec, podporujeme tím svoji imunitu. To je podle mě polovina úspěchu, jak se z onemocnění dostat.
Pořád jsou tu ale pacientky, které na rakovinu prsu zemřou.
Základ je v každé ženě. Musí si uvědomit, že přišla do věku, kdy je potřeba jednou za dva roky jít na prohlídku, protože to jsou její prsy. Aby se nespoléhala na to, až jí to praktický lékař, gynekolog nebo pan farář řekne. Někdy se tu objeví pacientka, od které se dozvím, že nebyla deset let na gynekologii. Prevence znamená chodit pravidelně.
