První svíčku na narozeninovém dortu zatím sfouknout nedokáže, neváhá ale vyrazit na průzkumnou výpravu směrem k plamínku.
Jen co Štěpánka Jurčová před rokem vykoukla na svět, znal ji celý Zlín. Jako prvnímu miminku Zlína roku 2009 jí přáli hodně zdraví i hodné rodiče městští radní a fotili ji novináři.
O půlnoci v porodnici
Když na Silvestra 2009 chystala Veronika Jurčová chlebíčky na večerní oslavu, nevsadila by si na to, že přesně o půlnoci budou s manželem zvonit na dveře porodnice. „Termín jsem měla až někdy v polovině ledna. Čtvrt hodiny před půlnocí mi praskla voda a jeli jsme,“ vzpomíná Veronika Jurčová. Štěpánka se narodila osm minut po jedné hodině. „Byl to krátký porod, asi hodinu. Měla jsem štěstí,“ říká Jurčová.
Původní, spíše nízkou váhu 2600 gramů malá Štěpánka rychle doháněla. „Nabírala každým dnem, teď už má skoro deset kilo,“ chválí dceru maminka, zatímco Štěpánka neúnavně zkoumá redakční propisku, která krátce předtím vypověděla službu. Její nefunkčnost ovšem vzápětí popírá modrá čára na Štěpánčině obličeji.
První týdny společného života si rodinka užívala naplno. „Pomalu jsme si na sebe všichni zvykali. Zpočátku spala dobře, pak se to postupně zhoršovalo. Teď už spí přes den jenom jednou,“ říká tatínek Petr Jurča.
První drobný problém přišel v okamžiku, kdy si batole začalo zvykat na kočárek. „Vůbec tam nechtěla být, bránila se, brečela, nechtěla v něm spávat. Nakonec si ale zvykla a teď je tam hrozně ráda,“ vypráví Jurčová. Další oblíbenou činností malé Štěpánky je koupání. Samozřejmě také ráda jí, ale už teď si umí vybírat. „Překvapivě nesnáší banán,“ diví se mladá maminka.
Celá rodinka si užila i čekání na první zoubek, který ne a ne se ukázat. „Trvalo to snad devět měsíců, pak už to šlo rychle. Jako první jsem u toho samozřejmě byla já,“ říká se smíchem Jurčová.
Zásadní karamboly se nejznámějšímu miminku prvních dnů roku 2009 na Zlínsku dosud vyhnuly. Štěpánka se naučila padat „na zadek“, takže obvyklé boule od skříní a rohů zatím rodiče řešit nemuseli. „Možná bych to ani říkat neměla, ale jednou mi spadla z postele. Naštěstí se nic nestalo,“ popisuje maminka jeden z méně příjemných zážitků.
Podobně jako v jiných rodinách jsou i Jurčovi pod tlakem dědečků a babiček. „Všichni ji chtějí chovat a být s ní. Zatím trochu vítězí rodiče manžela, protože bydlí blíž než ti moji,“ vysvětluje Jurčová.
Pravidelné výlety
První rok utekl tříčlenné rodině hodně rychle. Štěpánka už má za sebou i řadu výletů, viděla Kroměříž, Pustevny i Čertovy skály. „Tam jsme ji poprvé svezli vlakem. Trošičku jsme při procházce přecenili síly, takže jsme se k autu nakonec vrátili po kolejích,“ vypráví mladá žena.
Oblíbenou výletní destinací Jurčových je Bystřička na Vsetínsku. „Tam máme chatu. Jsou v ní sice polní podmínky a Štěpánku musíme koupat v lavoru, ale jí to vůbec nevadí,“ ujišťuje Jurčová. Opakované pokusy o nějaký náznak slova Štěpánka při návštěvě Sedmičky v bytovém domě ve Štípě s bezelstným úsměvem ignorovala. Bylo sice znát, že se vyspala dobře, protože ji dva cizí lidé nijak nerozhodili, ale hlas šetřila. „Na to má ještě čas,“ komentuje to s klidem maminka.
O to lépe Štěpánka předvádí „paci, paci, pacičky“ a jako správná fešanda také alespoň jednou za čas pořádně předvede opravdu výstavní zoubky. Zahanbit se nenechá ani při odchodu návštěvy. Na rozloučenou takřka dokonale na povel zamává.
