Pryč s fetišismem

Jenže, židle sama k pohodlnému bydlení nestačí. Potřeba jsou ještě další její kamarádky, do bytu nakupujeme spoustu nábytku. Když nás omrzí, stěhujeme se nebo rozejdeme s přítelem, vyměníme ho za nový. Staré kusy pak uložíme na půdu, do sklepa nebo do stodoly. Co kdyby se to ještě jednou hodilo. Nejhorší je to na vesnici v rodinném domku nebo chalupě. V garsonce si těžko nepotřebný kus nábytku někam schováte. Na venkově to jde snáz. Stodola, sklep, půda. A tak se harampádí kupí, kupí a kupí. Argumenty se opakují: já to odvezu do sběrny a pak to budu potřebovat. Nikdy! Stejné to je s oblečením o x velikostí menším. Zhubnu! A šaty, které vyjdou za pár let z módy, zabírají místo v krabicích na půdě. Sama, byť z vesnice, jdu proti proudu. Fanatický fetišismus odmítám. Řídím se heslem své známé - na co rok nesáhneš, nepotřebuješ.