Psala samizdat, vdala se za homosexuála. Teď propaguje konopí | E15.cz

Psala samizdat, vdala se za homosexuála. Teď propaguje konopí

Léčitelka, nebo feťačka? Poslední tři roky se obhajovala před soudy z toho, že není zločinec. Libuše Bryndová z Táborska ale nahlédla i do vysoké politiky.

Lidé ji znají jako Konopnou paní. Žije ve Zlukově u Veselí nad Lužnicí a léta se léčí výtažky a mastmi z konopí. To zároveň i kouří. Policie ji obvinila z nedovolené výroby drog. Před čtrnácti dny ji táborský soud osvobodil. Menší pěstitelé konopí se tak mohou radovat. Rozsudek může být vodítkem pro další podobné případy.

I když Bryndová byla částečně zklamaná z toho, že soud neuznal pro zdraví prospěšné účinky konopí na její astma, má radost, že ji soudce Martin Prokop nesoudil za to, že pěstovala šestadvacet rostlin.
„Soud nezajímalo, jaké množství obžalovaná pěstovala, ale k jakému účelu. K výrobě drogy měla použít necelé tři rostliny, a to není podle nového zákoníku trestné,“ vysvětluje soudce.
Upozornil tak na legislativní paradox – lidé mohou pěstovat pět rostlin, nebo mít u sebe patnáct gramů sušeného konopí. „Jedna rostlina ale dá pěstiteli až dvě kila,“ poznamenává Bryndová.

Konopí pro zdraví

Kauzu odstartoval pořad České televize. Bryndová poslechla naléhání přátel, aby vystoupila v dokumentu Karla Kouly, který prý fandí konopí.

„Už se mnou točil a tvrdil, že potřebuje pořad dokončit. Jenže seriózní věci, které se mnou rozebíral prvně, potom vůbec nepoužil a vykreslil mě jako feťačku. Dokonce pak v otevřeném dopisu na webu přiznal, že to udělal schválně, aby stíhání vyprovokoval,“ stěžuje si pěstitelka.

Odvysílání skutečně přilákalo do domu Bryndové policii. Našla u ní šestadvacet rostlin, kilo konopného listí, konopné masti a předala ji soudu.

U soudních stání se snažila dokázat, že výtažky z konopí mají blahodárné účinky na zdraví. Vyrábí z něj masti, které potom rozdává lidem.

„Sama pozoruji, jak mi pomáhá zlepšovat cukrovku, artrózu nebo astma. Působí u mě i jako prevence zeleného zákalu,“ vysvětluje.

Přitom se opírala o výzkum Lumíra Hanuše, profesora Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. „Podle něj mozek přirozeně vyrábí látku, která působí stejně jako ta z konopí (THC),“ říká Bryndová. Souvisí například s koordinací pohybu, emocemi, pamětí nebo rozmnožováním.

Proč se tedy vědci vážně nechtějí zabývat možnými pozitivními účinky konopí? Podle Bryndové za tím stojí farmaceutické firmy. „Kdyby se ukázalo, že látky z konopí mají příznivý vliv na organismus, přišly by o zisky,“ říká.

Kdo by viděl poprvé Libuši Bryndovou, která si nechává oficiálně říkat Bushka, mohl by říct, že působí tak trochu šarlatánským dojmem. Ale pod touhle vizáží se skrývá vzdělaná žena, která se dokonce pohybovala ve vysoké politice.

Narodila se v Praze, jako dítě vyrůstala u babičky s dědou v Pičíně.
V osmi letech odcestovala s rodiči na Kubu. Její otec tam zaváděl pod Che Guevarou automatizaci v kubánském průmyslu. Chodila do české školy a naučila se španělsky. Na celý život ji ovlivnil výlet na jih Kuby, kde s rodiči slavila Vánoce a Nový rok.

„Navštívili jsme vesnici, kterou udělali tak, jako by ji stavěli sami indiáni. Místo nich tam ale byly jenom sochy,“ vypráví Bushka. Nedokázala pochopit, že Španělé vyvraždili původní obyvatelstvo a dodnes ji tohle příkoří dojímá k slzám. Proto se zajímá o život indiánů.

V Čechách zorganizovala i demonstraci před americkou ambasádou, když chtěla podpořit propuštění severoamerického indiána Leonarda Peltiera z vězení.

„Už ho drží třicet let a nikdo mu neprokázal vinu na vraždě dvou agentů FBI, ze které je obviněný, i když se přišlo na to, že FBI zfalšovala balistické zkoušky. Potřebovali zkrátka na někoho svalit vinu,“ říká přesvědčeně Bushka. Zná osobně Peltierovy indiánské přátele, kteří byli i u ní na návštěvě.
Po návratu z Kuby ji otec dal na chemickou průmyslovku, prý proto, že její dva sourozenci už měli humanitní vzdělání. „Naučila jsem se číst a psát sama ve čtyřech letech. Na střední jsem maturovala z odborných předmětů za jedna, ale z chování mi dali trojku,“ směje se Bushka.

Nechodila prý moc do školy. Učila se rychleji než ostatní, takže se ve škole jinak nudila. Po střední si přála studovat filosofii, ale protože se chtěla osamostatnit, začala pracovat, vdala se a narodil se jí syn. Manželství ale nevydrželo.

„Věděla jsem, že potřebuji vyšší vzdělání kvůli lepšímu platu. Proto jsem si vybrala vysokou ekonomickou, která je jednoduchá. Šlo mi jen o titul,“ svěřuje se.

Nucená emigrace

Zanedlouho ji ale čekala dobrodružná cesta. Režim ji donutil k emigraci. „Připravovala jsem vydání samizdatu a někdo nás prásknul. Musela jsem proto odjet z Československa,“ vypráví.
Vybrala si Francii a zakotvila se synem v Toulouse. Pracovala jako servírka, uklízečka, posluhovačka nebo podomní prodavačka encyklopedií.

Svou pozici ve francouzské společnosti se snažila vylepšit jen formálním sňatkem s kamarádem. Byl to homosexuál. Jeho otec měl plantáže v Africe a milenkou mu byla dokonce Josephina Baker, známá herečka a zpěvačka.

S Toulouse, kde podle svých slov dělala všechno kromě prostituce, se rozloučila, když jí kamarád, malíř abstraktních obrazů, nabídl cestu do belgického Lutychu. Nastoupila do továrny, kde pracovala na hydraulickém lisu, vyráběla panty ke dveřím.

Osud jí ale přál. Časem se dostala na místo sekretářky v Evropské komisi. Z televize v Bruselu také viděla listopadový převrat v rodném Československu.
„Ztratila jsem iluze o revoluci, už když jsem v jednom záběru viděla svou tchyni s tchánem, což byli hrozní komunisti, kteří měli z režimu fakt hodně,“ uvádí.

Zakládala Občanské fórum a zorganizovala petici za vyloučení komunistických úředníků na československém velvyslanectví. Provedla i briefing tehdejšímu ministru zahraničí Jiřímu Dientsbierovi při jeho první návštěvě v Bruselu.

Tři roky pracovala také jako expertka pro technickou pomoc postsovětským zemím na Východě. I když v Bruselu nemohli uvěřit, že dokázala vyjednat ve všech zemích spolupráci, pozici experta opustila.

„Jednak byla na tři roky a také mě nelákalo zůstat celý život mezi úředníky,“ vysvětluje.
V dalších letech dělala například konzultantku ve vedení projektů, ale po návratu do České republiky ji znechutily zdejší poměry, připadaly jí příliš korupční. Tak se stala překladatelkou na volné noze. „Nechtěla jsem pracovat v poměrech, kde bych musela dělat ústupky mému smyslu pro morálku,“ tvrdí Libuše Bryndová.

Nyní se věnuje překladům textů z různých oborů z francouzštiny, angličtiny, španělštiny. Píše odborné články o konopí.

Vypracovala také texty k webu Konopí je lék, které dostaly koncem loňského roku vládní cenu, a má rozepsanou i knihu Konopná paní ve stylu fantasy.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!