Psí život: útěkářka Frída, smolař Gringo

22. března 2011 · 17:25

Co pes, to jiná povaha. Dokazují to příběhy nalezenců nebo odloženců z ústeckého Centra pro zvířata v nouzi.

Jako „dvě v jednom“ byly Zuzanka a Žofinka. Psí matka s dcerou. Pán jim onemocněl a jeho otec neměl dostatek času, aby se jim věnoval. Veterináři proto rozhodli, že rodině psy odeberou.
„Byly jak bratři v triku, až po půl roce jsme je naučili být jedna bez druhé,“ směje se Jaroslava Ježková, vedoucí ústeckého Centra pro zvířata v nouzi, kde našli psi dočasný domov. Žofinka má dnes novou paničku v Praze a Zuzanku si vzal zpátky uzdravený majitel.
S mávnutím ruky pracovníci centra přecházejí útěky Frídy. Pokaždé, jakmile má příležitost, najde díru v plotě a frnkne. „Jednou se potulovala tři neděle kolem Větruše, pak se ji podařilo ulovit dětem, které chodí venčit pejsky. Ale zakrátko zase zmizela,“ popisuje chronické útěky Frídy Jaroslava Ježková. Fenka má právě teď další toulavou.
Gringo, kříženec pitbulla, má smůlu. Už čtyřikrát změnil pána. A brzy se vrátí zpátky mezi opuštěné psíky. Ani poslední majitel ho nechce. „Často se stává, že si od nás někdo vezme psa a vrátí ho kvůli bytné nebo alergii dětí,“ říká vedoucí centra. Bezproblémový Gringo je toho příkladem. Rodézského ridžbeka Arga si na venčení půjčila z útulku dívka, která ho ale nevrátila zpátky. „Mohla to být jeho původní majitelka nebo někdo, komu bylo líto zaplatit za očkování,“ domnívá se Jaroslava Ježková a vypráví příběh Rasyho.
Křížence jezevčíka přivedl do ústeckého centra pro zvířata jeho pán. Přišel o práci i domov. Začal přespávat na nádraží. To pro desetiletého psího stařečka Rastyho nebylo. „Léčíme ho, má potíže s prostatou, necháme ho u nás v klidu dožít,“ říká vedoucí.
Jeho pán s ním už není v kontaktu. Rasymu by to nesvědčilo. Zvířata, když za nimi chodí jejich původní majitelé, mají totiž v hlavě zmatek. Nechápou, proč za nimi pán jen chodí a nemá je u sebe. Rasyho virtuálně adoptovala pražská rodina. Měsíčně na něho přispívá.
Kapacita Centra nestačí. Obvykle tu bydlí čtyřicet psů, a to už je moc. „Máme deset kotců, ve kterých by měli být maximálně dva psi, a sedm karanténních pro sedm psů,“ říká Jaroslava Ježková.