Brňané ji znají pod názvem Hitlerova dálnice. Její torzo připomínají rozestavěné mosty či pilíře u Brněnské přehrady. Německá průchozí dálnice, jak zní její správný název, se začala stavět těsně před II. světovou válkou a dodnes není hotová. „Na některých úsecích ale stačilo jen položit beton. Kdyby nemělo Německo válečné neúspěchy, mohlo se po ní jezdit už v roce 1943,“ říká historik Tomáš Janda v rozhovoru pro týdeník Sedmička. Lidé se s ním mohou setkat 16. března v půl šesté v sále Břetislava Bakaly.
Žijete v Lázních Bohdaneč u Pardubic. Tady dálnice podle plánů vést vůbec neměla. Proč se tedy zabýváte její historií? Zajímám se o všechny silniční stavby v České republice, postavené v letech 1938 až 1950. A takzvaná Německá průchozí dálnice z polské Vratislavi do rakouské Vídně, které mnozí špatně říkají „Hitlerova“ dálnice, je pro mne ze všech dálkových autostrád tou nejzajímavější.
Čím? Svým způsobem jde o unikát. Přestože nestojí, dodnes se o ní na německých dopravních školách učí. Je totiž jedinečná. Například křivky trasování dálnice se učí podle těch, které ve třicátých letech navrhl německý vládní rada pro stavbu dálnic Hans Lorenz právě na Německé průchozí dálnici.
V tehdejším Československu se dálnice nestavěly? Stavěly se dálkové silnice, ale velmi pomalu. Mohl za to zákon. V roce 1930 rozhodlo ministerstvo veřejných prací, aby firmy zaměstnávaly co nejvíce lidí a málo techniky. Největší firmy měly například jen osm bagrů. Když po mnichovské dohodě vznikl protektorát Čechy a Morava, chtělo Německo páteřní dálnici ze severu na jih. Jednání dopravní komise začalo od konce října 1938, pak se do něj vložil Adolf Hitler. Přikázal státnímu sekretáři, aby požadoval pro dálnici Vratislav-Vídeň status exteritoriality. Ve skutečnosti to znamenalo vynětí příslušného územního plánu z výsostné československé pravomoci a její jakési znárodnění.
Dálnice prý měla být hotová za rekordních dvacet měsíců. Stavba se zahájila 11. dubna 1939 a postupovala velmi rychle. Pracovalo se na dvě směny po deseti hodinách, protože státní organizace pro stavbu dálnice měla v plánu uvést některé části autostrády již koncem roku 1940.
Není to utopie, když se dnes staví desetikilometrový úsek dálnice i několik let? Zdá se to neuvěřitelné, ale v té době to nebyla utopie. Německo zahájilo výstavbu dálnice v březnu 1934. K 31. prosinci 1938 bylo v provozu přes tři tisíce kilometrů dálnic a rozestavěno bylo dalších patnáct set kilometrů. Překotná výstavba měla vliv i na nezaměstnanost, která klesla o pět procent.
Dá se takové tempo srovnat s nynější výstavbou v Česku? Podle jedné srovnávací studie by se takovým tempem muselo v Česku postavit 250 až 300 kilometrů dálnic ročně. Tedy jedna dálnice D1.
Rychlost ovšem nebyla všechno. Válka stavbu přece zastavila. Všechny civilní stavby se zastavily 30. dubna 1942. Do konce války hlídala opuštěné staveniště dálnice německá armáda. Po válce se pak demontovalo zbylé zařízení a odvezl se použitelný stavební materiál. Od té doby je staveniště opuštěné. Mnoho kilometrů zarostlo vysokými stromy, další části rozorali zemědělci. Přesto jsou dokončené objekty a některé úseky dosud velmi zachovalé.
Například? Někde už stačilo pouze položit beton. Na mnoha místech je kanalizace, která je bez jakékoliv údržby většinou až dodnes plně funkční. Na trase dálnice se také nacházejí dva největší dálniční náspy v České republice. Největší je ten u Ostopovic na Brněnsku, který je dvaatřicet metrů vysoký.
Takže stačí oprášit plány a začít R43 stavět? Z hlediska použití rozestavěné dálnice pro budoucí stavbu R43 není třeba žádných větších úprav. Jedinou překážkou jsou až pětiprocentní stoupání, která jsou pro dnešní dálnice nepřípustné. Lze je však lehce odstranit. Z mého osobního pohledu by bylo velice vhodné postavit alespoň jeden úsek dálnice o délce pěti až deseti kilometrů podle německých norem z roku 1939 tak, aby se pro budoucí generace zachovala možnost srovnání vývoje technických parametrů dálnic.
Proti stavbě jsou ovšem ekologové a mnohá občanská sdružení. Přiznám se, že ekologické aktivisty nemusím. Jsem sice ekolog, který třídí odpad a jezdí na zemní plyn, ale do některých věcí by se neměli aktivisté vůbec plést. Například do trasování dálnice. Jestliže chtějí postavit R43 od Ostrovačic a vést ji takzvanou boskovickou brázdou, nemohla by mít současná D1 tři, ale nejméně čtyři pruhy. Neuvědomují si, že by na R43 proudila doprava ze dvou frekventovaných dálnic. Na druhou stranu ty lidi chápu. Taky bych nechtěl, aby mi za domem vedla dálnice. Jenže prakticky je německá trasa nejschůdnějším řešením.
Myslíte si, že nakonec bude R43 dostavěná? Věřím v to a myslím si, že do roku 2020 bude polovina hotová. A to i přesto, že se mezi lidmi už před zahájením stavby říkalo, že nikdy nebude dokončená. Doufám, že se tato předpověď nenaplní.
