Co dělá radost primátorce Evě Richtrové? Kromě práce, která se jí podařila ve vedení města, také vnoučata, háčkování, chození po Krkonoších nebo obrazy Elišky Servátkové, které zdobí její kancelář i domov.
1. Květiny ve městě
Dívám se na svět z té lepší stránky. Toho špatného je všude až dost. A tak mám mnoho věcí, které mi dělají radost. Jednou z nich je, že se nám podařilo udělat Frýdek-Místek mnohem zelenějším městem.
Frýdecké náměstí a nově i to v Místku zdobí krásné stojany s květinami. Alespoň mně se velmi líbí. Nahrazují stromy, které se tam nedají vysázet. Mám také radost z toho, že začneme budovat nový park Jižní svahy, který začne pod zámečkem a bude pokračovat až k víceúčelové hale. Máme připravený i
projekt na vybudování arboreta.
2. Děti a vnoučata
Velkou radostí je moje rodina. Mám tři děti a šest vnoučat. Vnoučata, až na jedno, které má teprve tři roky a ještě nechodí do školy, měla na vysvědčení samé jedničky. Nejmladší ze školáků chodí do první třídy, nejstarší do deváté. Děti jsou dospělé a také si velmi dobře vedou. Nejstarší syn podniká, starší dcera má květinářství a penzion v Krkonoších, nejmladší dcera, která má malé dítě, mi dělá asistentku v mé
senátní kanceláři.
3. Krkonoše a borůvky
Nepotřebuji k životu exotické dovolené, i když letos jsem s rodinou strávila týden na řeckém ostrově Kos. Jedno z vnoučat má zdravotní problémy a velice mu prospívá plavání. Proto se snažíme strávit vždy týden u moře. Ideální dovolená, to je pro mě pobyt v Krkonoších. Když si vezmu bandasku a jdu třeba na borůvky, to je relax. Borůvky tam jsou obrovské a baví mne je sbírat.
4. Sportovní zápasy
Když si chci pořádně odpočinout, zamířím na nějaký sportovní zápas. Baví mne to více než divadlo nebo návštěva galerie. Zvlášť ráda chodím na volejbal, který jsem kdysi sama hrála závodně. Chodím i na fotbal a hokej.
5. Háčkování
Bez háčku a bavlnky nedám ani ránu. Mám to tak už od dětství. Teď v poslední době háčkuji vánoční ozdoby. Děti si je věší na vánoční stromy, vypadá to moc pěkně. Dělala jsem i větší věci. Háčkovala jsem deky i záclony. Když počítám očka, musím se soustředit a okolí zcela vypnu. Je to relax. Těší mne přitom, že pod rukama mi vzniká něco hmatatelného. Člověk může háčkovat doma, v autobuse, vlaku nebo třeba
v čekárně.
6. Eliška Servátková
Nikdy bych nevěřila, že něčí obrazy mohou tak nabíjet energií jako ty od Elišky Servátkové. Alespoň na mne tak působí. Když jsem před osmi lety zabydlovala kancelář primátora, visely na zdech různé obrazy od různých autorů. Vyměnila jsem je za sérii obrazů Elišky Servátkové, která je městu věnovala. Další mám i doma. Cítím se s nimi dobře. Jsou mi možná tak drahé i proto, že jsem se s Eliškou přátelila, měla jsem ji ráda a vážila si jí. Brzy by se dožila pětadevadesáti let. Chystám se, že zavezu na její hrob v českém Těšíně slunečnice, které měla ráda.
7. Školy a sportoviště
Nemohu vynechat další radost, kterou mi přináší práce ve vedení města. Čtyřiadvacet let jsem učila na průmyslovce a stále v sobě cítím kus kantora. Proto mne velmi těší, jak se nám podařilo zvelebit školy ve
městě. Ani jedné škole nechybí sportoviště, a to i v okrajových částech. Do škol šly obrovské investice a jsem pyšná na to, že se to podařilo.
