Most / Už Johan Wolfgang Goethe obdivoval krajinu Mostecka a žasnul nad poklady, které zdejší sopečné vyvřeliny v sobě ukrývají. „Jánský vrch, který se vypíná nad Mostu přilehlými Korozluky, je světovým nalezištěm minerálů,“ tvrdí uznávaný mineralog Michal Filippi.
Právě Jánský vrch neunikl pozornosti všestranně vzdělanému německému básníku Goethovi, který tady založil sbírku cenného opálu, aragonitu, chalcedonu, ankeritu, cristobalitu, dolomitu.
„Sbírku Goethe v Korozlukách založil v roce 1810 a dalších dvacet let sem opakovaně jezdil. Přátelil se s rodinou Beníšků, která po básníkově smrti sbírku čítající dvě stě padesát cenných exponátů darovala z větší části Národnímu muzeu v Praze,“ říká Miroslav Perout, správce zámku v Korozlukách.
V Národním muzeu je celá jedna vitrína sálu českých nalezišť věnována vzorkům z Jánského vrchu.
Na zámku v Korozlukách zůstalo dvacet kousků z té velké sbírky.
Kojenecká voda ze studánky pod Resslem
Třetihorní vrch Ressl býval bohatým prameništěm. Těžbou uhlí voda z kopce zmizela. Ne všechna. V ulici U Cáchovny tamní lidé dokonce postavili studánku.
„Na téhle vodě jsem vyrostla. Pak jsem se vdala, odešla z Mostu, ale osud mě zavál pod Ressl zpátky. Tatínek zemřel a maminka už nemá sílu, aby se studánce věnovala jako dřív. Nastěhovali jsme se k ní a péči jsme jako štafetu s manželem převzali,“ vyznává Soňa Hynková.
Rozbor vody, který si Sedmička objednala, prokázal ty nejlepší hodnoty. Studánka U Cáchovny chrlí navzdory uhlí i chemickému průmyslu kojeneckou vodu.
„Má ty nejlepší chemické i mikrobiologické hodnoty, jednoznačně splňuje požadavky kvalitní pitné vody,“ sděluje vedoucí Zdravotního ústavu v Mostě Alena Zemanová.
Ohrožený roháč obecný se toulá v ulicích Mostu
Největší brouk Evropy, který je zapsaný na seznamu ohrožených živočichů, se klidně prochází po mosteckých ulicích. „Viděli jsme ho Pod Koňským vrchem,“ shodují se lidé z této lokality nad hřbitovem. Je v blízkosti prastarých dubových strání, kde se údajně tomuto přes sedm centimetrů velkému broukovi daří dobře. Bohužel i tady má spoustu nepřátel. Patří mezi ně ježci, černá zvěř, datlové, ale také straky, kterých na Mostecku výrazně přibývá a zhostily se dominantní role už i na Resslu.
Bečovská madona sklidila ovace v Americe
Na světové výstavě Expo 67 v Montrealu obdivovali laici i odborníci sochu madony z Bečova u Mostu.
Od té doby tato gotická socha reprezentovala Českou republiku na několika zahraničních výstavách, naposledy před dvěma roky v New Yorku na světové výstavě gotického umění.
Zobrazuje matku s dítětem, jak si hrají.
Ve tváři je uvolněná, pozbývá výrazu mučednice, jak bývalo v tomto slohu zvykem. Naopak. Vyzařuje z ní vyrovnanost, vnitřní radost a pohoda.
„Madona pochází z kostela svatého Jiljí z Bečova,“ upřesňuje památkář Miroslav Perout.
Originál sochy bohužel už v severních Čechách není. Jen kopie. Madona našla nový domov v arcidiecézním muzeu v Olomouci mezi ostatními českými gotickými madonami, klenoty tohoto umění,“ poznamenává památkář Miroslav Perout.
Slanomilným kytkám se daří na Velké Volavce
Jitrocel přímořský brvitý je kriticky ohroženým druhem rostliny. Je výjimečný tím, že se vyskytuje už jen na několika málo slaných loukách v Evropě.
Jedna se nachází poblíž Mostu, v národní přírodní rezervaci Velká Volavka v nadmořské výšce přes tři sta metrů.
Na jihovýchodním svahu Velké Volavky se daří i silně ohroženému kozinci rakouskému.
Sixtinská madona budí rozruch mezi lidmi
K nejzajímavějším výtvarným dílům, která visela v děkanském kostele ještě když stál ve starém Mostě, patří kopie velkorozměrného plátna Sixtinské madony z počátku šestnáctého století od Raffaela Santiniho.
„Do roku 1754 setrvává Santiniho plátno v Itálii. Pak ho převezli do Zwingeru, muzea nejcennější drážďanské umělecké sbírky,“ konstatuje Miroslav Perout.
Velkorozměrné plátno visí nad hlavním schodištěm a lidé na něj vydrží hledět hodiny v tichém úžasu,“ popisuje svou zkušenost Miroslav Perout.
Kopie Sixtinské madony, obrazu, který budí pozornost mezi laiky i odborníky, visí na zámku v Korozlukách. Je stejně půvabná.
Zaječickou hořkou znají v Čechách i v zahraničí
Již v osmnáctém století proslavil Zaječice u Mostu minerální pramen s výrazně hořkou chutí. Jeho léčebné účinky potvrdil geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který působil jako lékař v lázních Kyselka u Bíliny. Reuss Zaječickou hořkou záhy předepisoval jako medikament s projímavým a zánětům zabraňujícím účinkem a při střevní ochablosti domácím i zahraničním pacientům. A tak se Zaječická hořká rozletěla do světa.
