Ve studiu analyzovali meteorologické údaje z téměř čtyř a půl tisíc lokalit po celém světě. Z dat jim vyšlo, že v průměru čtyři tisíce metrů čtverečných ploch, na nichž jsou řasy „pěstovány“, může ročně vyprodukovat přibližně 9,4 tisíce litrů biopaliv. Pro srovnání: sójové boby pěstované na stejné ploše vyprodukují přibližně 181 litrů biopaliva, kukuřice pak jen 68 litrů.
„Naším cílem nebylo shodit ze stolu existující literaturu o řasách a biopalivu, ale vytvořit měření reálných využitelných kapacit světové produkce biomasy z řas,“ řekl Jeff Moody z USU pro server Phys.org, který studii publikovanou v edici Proceedings of the National Academy of Sciences vedl.
Vědci už několik let mluví o mořských řasách jako o spáse lidstva v kontextu s produkcí biopaliv a ukojení značného podílu světové energetické poptávky. Dosavadní odhady potenciálu řas se však v jednotlivých studiích od sebe významně lišily, případně postrádaly korelaci s lokálním podnebím.
Sójové boby či zmíněná kukuřice navíc potřebují ke svému růstu klasickou zemědělskou půdu, čímž zabírají místo ostatním plodinám. Řasy oproti tomu je možné pěstovat i na zemědělsky nevyužitelných místech. Jen v Číně, Kanadě, Brazílii a Spojených státech se tak prý nacházejí takovéto plochy, které by mohly v případě svého osazení řasami pokrýt až třetinu spotřeby paliv těchto zemí.
„Studie a z ní vyplývající statistiky tak mohou pomoci odůvodnit investice do technologií a infrastruktury spojených s výrobou biopaliv z řas,“ dodal Moody.
