Polské vývojářské studio Techland na začátku února ukázalo, jak významné je správné načasování vydání hry. S titulem Dying Light 2 Stay Human (DL2) se totiž trefili na konec loňského „herního sucha“, kdy vyšlo jen pár solidních AAA herních titulů. Navíc se se svou zombie apokalypsou trefili do fáze, kdy na trhu v podstatě nemají žánrovou konkurenci, a tak se široké obecenstvo na konzolích i PC po jejich titulu vrhlo jak hladový zombík po nemluvněti. I proto se týden od vydání DL2 mohli Poláci pochlubit skvělými prodejními čísly, když si jejich novou hru koupilo přes tři miliony hráčů. To hrubým odhadem znamená tržby téměř 4,5 miliardy korun.
Prodeje druhého dílu DL podpořil i slib vývojářů, že dodatečný obsah pro hru hodlají vyvíjet ještě několik příštích let. A není důvod jim nevěřit, první díl dostal třeba i po pěti letech nové DLC. A tak hráči „vsadili na jistotu“. Tu sázku však lze nezaujatě označit za mírný efekt stockholmského syndromu. Ale hezky popořadě.
DL2 má skvělý vizuál. Autoři do hry natlačili sledování světla v reálném čase (ray tracing) a upscalovací technologie od AMD (FSR) i zlepšování obrazu pomocí umělé inteligence od Nvidie (DLSS). Zážitek z hraní je za předpokladu, že je uživatel schopen všechny zobrazovací technologie zapnout na maximum, neoddiskutovatelně fenomenální (50–60 fps ve 4K na RTX3080FE). Potíž je ale v tom, že dobrou hru jen dobrý vizuál nedělá a že v dalších kategoriích hodnocení hra pokulhává. A je překvapivé, kolik toho jsou hráči schopni vývojářům odpustit.
Vachrlaté ovládání
Hráč si sice vždy může vybrat, zda se zombíky, které při procházení poměrně velkého otevřeného světa potká, bude bojovat, anebo před nimi za pomoci parkourových dovedností prostě uteče. Samotný parkour a hopsání po střechách dodávek a domů jsou ovšem vachrlaté, pro člověka hrajícího na klávesnici a myši nepříliš intuitivní a nepřesné. Systém úkroků na klávesnici nereaguje optimálně na to, co chce uživatel dělat, a interakce s předměty, které hlavní postava Aiden musí sbírat, aby si vyrobil léky, lepší zbraně či vybavení, je extrémně závislá na dodržení specifického úhlu zamíření na předmět. Většina těchto výtek přitom odpadá při přechodu na hraní s ovladačem, což jen ukazuje smutný fakt odfláknutého developmentu.
Další vadou na kráse hry je generičnost města Villedor, kde se příběh odehrává. Autoři oproti prvnímu dílu herní svět zvětšili až čtyřikrát a i přes roky vývoje takto gigantický otevřený svět nedokázali vyplnit. DL2 se tak hemží nudnými sériemi střech, komínů a staveb, po nichž sice lze solidně běhat, ale skutečná orientace mezi nimi jaksi vázne a unikátnost některých lokací zcela chybí. Propracovanost hry, která byla vidět v traileru třeba při představení hry na E3 v roce 2019, však chybí. Negativní zářez si pak hra odnáší také ohledně vedlejších příběhů a úkolů pro Aidena. Ty jsou ve většině případů plytké, opakující se, s minimální špetkou invence.
Opakující se chyby s opakováním v otevřeném světě
Celý herní svět nese „vibe“ otevřených herních světů od firmy Ubisoft (Far Cry, Assassins Creed, Division), kdy je na velké ploše rozeseto velké numero nudných, hloupých opakujících se činností a úkolů, aby v ní vůbec něco bylo. Stejně působí hledání speciálních sér na vylepšení dovedností či aktivace „větrných mlýnů“. Naopak celkem zábavným prvkem jsou noční „honičky“, kdy jsou zombie mnohem rychlejší a více agresivní. Neopatrný průchod některou z oblastí či špatně načasovaný skok ze střechy na střechu tak může vést k opravdu strhujícímu zážitku.
Hlavní tahák hry, režim spolupráce, naneštěstí zůstal stejný jako v prvním dílu. Hráči spolu mohou hrát, plnit úkoly a speciální akce, postup v příběhu však zůstává uložen jen tomu, kdo online hru založil a kamarády si přizval na pomoc. Multiplayer je tak zábavný až zhruba od poloviny hry či až od jejího dokončení, kdy hráč už příběh odehrál a nevadí mu, že mu hrozí opakování některých událostí či vedlejšího dění.
Technicky dobré, ale…
Dying Light 2 se naneštěstí nevyhnul ani problém, který poslední roky sžírá vydání AAA her: technické potíže. Je ale třeba uznat, že oproti dřívějším průšvihům her jako Cyberpunk, No Man’s Sky či Battlefield 2044 nebyl tento průšvih u DL2 tolik významný. Projevil se v trablích s DLSS: v den vydání (a bohužel i po vydání první oficiální záplaty) špatně naimplementovaná technologie způsobovala rozmazaný obraz, glitching některých textur a „duchy“ u některých pohybujících se herních objektů (viz. screenshoty v galerii).
Jak jsem psal ale výše: to je možné s přimhouřením oka odpustit, obzvláště vezme-li člověk v úvahu třeba stav zmíněného Battlefieldu 2044, proti kterému v uplynulém týdnu vznikla petice více než 50 tisícovek hráčů, kteří po firmě Electronic Arts požadují vrácení peněz a hru kvůli jejímu extrémně špatnému technickému stavu a prázdnosti považují za podvod živený falešným marketingem.
Verdikt
Suma sumárum je Dying Light 2 Stay Human průměrnou hrou, kterou vzhledem k žánrovému i titulovému nedostatku všichni lačně skupují – jen v prvních dnech ji dle statistik herního obchodu Steam na PC souběžně hrálo přes 360 tisíc hráčů, a titul tak posunuli na pozici třetí nejhranější hry na zmíněné platformě. A za první týden na hře souhrnně natikali v průměru přes 3,8 milionu herních hodin denně.
Hra navazuje na solidní odkaz prvního dílu z roku 2015 (od kterého si však půjčuje i pár nešvarů) a využívá zkušenosti studia se zombie tituly (Poláci zazářili na začátku desátých let s Dead Islandem, odkud do svých titulů vpisují mimo jiné třeba postupné poškozování zbraní, které hráč používá), nabízí skvělý vizuál, vachrlaté ovládání a parkour, relativně nudné prostředí, místy zajímavé, avšak povětšinou jednoduché až hloupé úkoly, předpokládatelnou hlavní dějovou linku a dva konce odvislé od rozhodnutí, které hráč učiní.
Hra: Dying Light 2 Stay Human (PC verze)
Hodnocení: 6/10
