Martin Huba a Jan Budař vévodí 80minutové konverzaci mezi prezidentem Masarykem a spisovatelem Čapkem, která by lépe fungovala rozdělená na několik kratších, soustředěných epizod.
Na podzim sto let po vzniku Československa do kin dorazilo několik filmů z československé historie. Dva (Toman a Zlatý podraz) se týkají hlavně 40. let a jejich temných traumat. Ten třetí se odehrává nedlouho před 10. výročím samostatnosti, na letním sídle prvního prezidenta první republiky. Tam právě pobývá i spisovatel Karel Čapek, muž, jehož 80. výročí smrti si připomeneme v prosinci.
Hovory s TGM je titul víc než jako název nového filmu známý jako jméno knihy, kterou Čapek na základě rozhovorů s Masarykem sepsal. Dopolední konverzace, kterou film sleduje v reálném čase, se odehrává v době, kdy je kniha skoro hotová. Masaryk ji ale na námitky své rodiny nechce nechat vydat. Přemlouvání, aby si to rozmyslel, tvoří zbytnou záminku pro následující hovory. Čapek na úvod sice oznámí, že musí brzy odjet domů za Olgou Scheinpflugovou, pak ale další hodinu a půl příliš nespěchá.
Takových podivností se ve filmu vyskytuje víc a svou náhlostí upozorňují na svou funkci rozdělit proud konverzace a napomoct změnit téma. Scény jako ta, v níž Čapek přeruší Masarykův vážný monolog upozorněním, že bude pršet, ukazují na určitou bezradnost tvůrců při roubování filmového tvaru na takřka nepřetržitý sled dialogů bez příběhu a napětí. Konverzace dvou inteligentních mužů se dobře poslouchá, v roli nezúčastněného posluchače je však náročné udržet pozornost v nesouvisle a neelegantně přeskakující řeči pokrývající politické vzpomínky a názory na demokracii, osobní hodnocení známých figur i zkušenosti s láskou a milenkami.
Kdyby debutující režisér Jakub Červenka a zkušený scenárista příběhů z české historie Pavel Kosatík místo filmu přišli s několika čtvrthodinovými, tematicky koncentrovanějšími Hovory, které by veřejnoprávní televize vysílala v říjnových dnech, jejich dílo se mohlo změnit v malé klenoty, originální připomínku dvou osobností a slušné rozpravy vybízející k přemýšlení. Ve filmové klidné procházce podzimním lesem se toho dost ztratí po cestě.
Tyto Hovory s TGM přesto stojí za pozornost (ač možná ne nutně v kině). Samotné postavy Tomáše Garriguea Masaryka a Karla Čapka jsou tu představeny jako důstojné, vzdělané, chytré a dokonale výmluvné osobnosti a zároveň lidi se svými slabostmi, vášněmi, city, omyly, krutostmi. Tvůrci obě ikony zidealizované první republiky dokázali polidštit, aniž by je při tom museli pohanit. Pomohli jim v tom výrazně i dva velmi dobře připravení herci. Jan Budař jako Čapek a především Martin Huba v roli Masaryka, již si vyzkoušel i v Kosatíkově seriálu České století. Dílo natočené v akademickém “starém” formátu a s obrazem kolorovaným retro filtrem, vybavené přesvědčivými kostýmy a maskami zajímavě zůstává mezi minulostí a přítomností, stylizací a přirozeností, legendou a člověkem. Jaká škoda, že plně nefunguje jako celovečerní film.
Hovory s TGM (drama, ČR 2018, 80 min.) |
