Ajťáci na mizině? Zlatý věk programátorů skončil. Teď už chybí jen vysoce specializovaní experti
Český IT trh prochází v posledních letech výraznou proměnou. Období, kdy si programátoři mohli vybírat z desítek nabídek a firmy se předháněly v bonusech za pouhou účast na pohovoru, je pryč. Dnes se rozevírají nůžky mezi přebytkem juniorů a nedostatkem seniorních expertů, zatímco do hry vstupuje umělá inteligence i tlak na efektivitu nákladů. Výrazně se proměňuje i role personálních agentur – z pouhých zprostředkovatelů se stávají konzultanti, kteří mají firmám šetřit čas i náklady.
Až do roku 2021 panoval na českém IT trhu doslova zlatý věk. Firmy se potýkaly s nedostatkem kandidátů, mzdy rostly dvouciferným tempem a na trhu se objevila řada nových agentur. Pandemie a následné ekonomické zpomalení ale obrátily situaci naruby.
Dnes je na trhu přebytek méně zkušených kandidátů, kteří marně hledají první uplatnění. Jsou to často ti, kteří podlehli trendu rychlokurzů lákající na vysoké výdělky v IT i snadné uplatnění. Naopak seniorní specialisté zůstávají nedostatkovým zbožím, především odborníci na cloud, kyberbezpečnost nebo data. Poptávka se posunula, firmy tlačí na efektivitu, více se měří návratnost investice do lidí i rychlost jejich zapojení.
Iluze o jistotě a rychlém zbohatnutí v IT tak berou za své. Trh se profesionalizoval a dnes platí, že cennější než titul je praxe a schopnost přizpůsobit se. Přesto jde o silný sektor, který vytváří přibližně 8 procent české ekonomiky. Rozdíly v odměnách jsou ale obrovské. Zatímco juniorní ajťák startuje na 38 až 45 tisících měsíčně, špičkoví experti v cloudu či kyberbezpečnosti si mohou přijít i na 180 až 220 tisíc. Většina IT pracovníků se pohybuje někde mezi 48 a 114 tisíci.
Dalším otřesem je nástup umělé inteligence. Firmy budují nové AI týmy, poptávka po expertech v této oblasti roste, ale kandidátů je minimum. Zároveň se AI prosazuje i na straně výběru kandidátů, od chatbotů pro prvotní kontakt s kandidáty až po algoritmy, které mají předvídat vhodnost uchazeče pro konkrétní projekt.
Nová éra IT agentur
IT agentury v Česku dnes fungují na pomezí klasického recruitmentu a konzultačních služeb. Firmám dokážou rychle dodat specialisty, často i na krátkodobé kontrakty. Agentury se, v odpovědi na současnou tržní situaci a narůstající konkurenci, snaží nabídnout různou přidanou hodnotu. Firmám tak dodávají nejen lidi, ale i know-how, od doporučení, jak optimalizovat náklady, až po podporu při zavádění nových technologií.
„Dříve stačilo poslat klientovi životopis. Dnes už firmy chtějí, aby agentura byla partnerem, který rozumí jejich oboru a dokáže jim ušetřit čas,“ říká Igor Lubura, zakladatel IT agentury Renegades. Podle něj ale naráží systém i na limity, například tam, kde mezi firmou a samotným IT specialistou stojí hned několik prostředníků. To snižuje transparentnost a důvěru v celý proces.
Zároveň potvrzuje, že český IT trh se přeskupil především podle seniority. „U juniorních pozic, třeba v testingu, dnes vidíme výrazný přebytek nabídky talentů. Naopak u vysoce seniorních rolí, třeba v cloudu, DevOpsu nebo kyberbezpečnosti, poptávka pořád převládá,“ řekl Lubura. Rostoucí je podle něj i hlad po specialistech v doméně umělé inteligence. „Mnoho firem si začíná tvořit vlastní AI týmy. Je tu obří tlak na zefektivnění všech digitálních procesů - od vývoje po back office,“ dodává Lubura.
Je také jasné, že agentury musí hledat nové cesty, jak se odlišit. „Možností je víc - buď se úzce specializovat v konkrétní doméně a dostat tak k těm nejzajímavějším projektům v dané oblasti, nebo zkusit změnit celé paradigma, například využitím AI nástrojů či novými modely hledání a oslovování IT talentů,“ uzavírá Lubura s tím, že vydat se cestou průměrnosti a dávno zaběhlých postupů dnešní agentury téměř předurčuje k neúspěchu.
Pro IT specialisty je výhodou spolupráce s agenturou, získají tím možnost dostat se k zajímavějším zakázkám, které nejsou veřejně inzerované. Zároveň je náborový proces přes agenturu často rychlejší, než když musí IT specialista čekat na reakce interního HR oddělení.
Očima IT kontraktorů
Samotní specialisté mají s agenturami různorodé zkušenosti. Oceňují přístup k neveřejným projektům nebo to, že jim někdo usnadní orientaci na trhu. Na druhou stranu kritizují přílišnou anonymitu spolupráce i fakt, že část jejich mzdy „mizí“ na provizi agentury.
Na LinkedInu se objevují příběhy IT kontraktorů, kteří zjistili, že firma za jejich práci platí výrazně víc, než kolik se k nim reálně dostane. Časté jsou i stížnosti na zdlouhavou komunikaci nebo dlouhé čekání na zpětnou vazbu. Tyto zkušenosti ukazují, jak problematické může být fungování trojúhelníku firma–agentura–kontraktor a jak snadno se v něm ztrácí důvěra.
„Spolupráce na IČO je dnes pro firmy standard. Vysvětlují to rozdílnými rozpočty na interní a externí pracovníky, ale ve skutečnosti jim vyhovuje hlavně to, že externistu mohou kdykoli propustit,“ popisuje svou zkušenost seniorní softwarový vývojář, který si nepřál být jmenován. Zatímco kmenovému zaměstnanci firma často odmítne přidat nad sto tisíc měsíčně, u externistů není problém zaplatit agentuře i dvojnásobek.
Skutečný přínos agentur ale hodnotí skepticky. „Svět IT agentur zaplavili amatéři, kteří nemají žádné znalosti o technologiích a jen se snaží nahnat co nejvíce programátorů za co nejvyšší provizí a nejlépe s minimální zodpovědností,“ říká.
Podle Davida Gerlacha, business analytika s dlouholetými zkušenostmi z agenturního prostředí, se přístup jednotlivých zprostředkovatelů výrazně liší. „Některé agentury se o vás opravdu starají – poskytují zázemí a servis, zvou na firemní akce nebo na večeře s partnery a někdy nabídnou i multisportku,“ popisuje. Ty lepší podle něj pravidelně volají, ptají se, zda je kontraktor na projektu spokojený, a aktivně řeší problémy přímo u klienta. Některé dokonce svým lidem proplácejí certifikace.
Na opačném pólu stojí agentury, které s kontraktorem udržují kontakt jen při nástupu a znovu až při jeho odchodu z projektu. „Někdy vás posouvají z jedné zakázky na druhou, aby maximalizovaly zisk a vy máte pocit, že jste jen figurka na šachovnici,“ říká Gerlach. Sám se setkal i s opožděnými platbami. „Měl jsem faktury po splatnosti, komunikace vůči klientovi drhla a nakonec jsem musel smlouvu ukončit. Jednou jsem dokonce podával předžalobní výzvu, aby mi zaplatili,“ vzpomíná Gerlach.
Za hlavní výhodu práce přes agenturu považuje Gerlach vyšší odměnu, než jakou mají interní zaměstnanci. Zároveň však upozorňuje, že kontraktor je pro firmu vždy dodavatelem, nikoliv zaměstnancem. To často znamená zdlouhavější procesy a komunikaci přes několik mezičlánků. „V bance jsem například čekal měsíc na vstupní kartu a další měsíc na notebook. Teprve pak jsem mohl začít naplno pracovat,“ uzavírá Gerlach.
