Život u řeky Opavy je jedním velkým koloběhem. Střídají se v něm lidé, zvířata a věci. Opavané tady odpočívají, sjednávají si tu rande, venčí podél řeky psy a nebo sem chodí rybařit. Řeka Opava vyděsila obyvatele Opavy svou silou při ničivých povodních, ale když je klidná, inspiruje některé lidi ke třeba skládání písní.
„Mám to tady ráda. Chodí sem hlavně mladí lidé, aspoň mě to vždycky povzbudí k životu. U řeky se v létě opalujeme, ale hlavně k ní chodíme pro vodu k výtoku pitné vody a manžel si v ní občas chytá rybky,“ popisuje úlohu řeky ve svém životě Irena Pyskořová. Žije hned vedle řeky poblíž Jaselské ulice.
Psi mohou běhat volně
Opavané, kteří u řeky bydlí, ji milují. Zároveň je však jejich velkým trápením. „Od povodní v sedmadevadesátém, kdy jsem měl totálně zničený dům i zahradu, se nic neděje. Žádné bezpečnostní opatření, zkrátka nic, a my, co tady bydlíme, žijeme v neustálém strachu, že se situace bude opakovat,“ popisuje soužití s vodním živlem Stanislav Pělst. Řeka Opava k jeho životu nedílně patří. „Protože jsem v důchodu a mám spoustu volného času, chodím k řece každý den venčit dceřina psa Miu,“ vykládá Pělst. Právě říční břehy jsou v Opavě jedním z mála míst, kde psi mohou pobíhat volně. V osvěžující vodě se vykoupou a vyběhají se. Se psem k řece chodí také Teraza Urbánková. Lidé ji poznají podle houslí v podpaží. „K řece chodím minimálně jednou týdně, přes léto více. Vždycky se svým border teriérem s přezdívkou Bramborek, který miluje vodu a plavat za hračkou nebo klackem je schopný celé odpoledne,“ vykládá Urbánková. Řeka Opava je pro ni velkou inspirací. „Tady a vůbec do přírody chodím psát texty svých písniček a hraju si přitom na housle. Venku se mi nejlépe přemýšlí a pohled do řeky mě uklidňuje. Umím si představit život bez Opavy, ale ta představa se mi moc nelíbí,“ říká Urbánková.
Nikdy s prázdnou
Tok řeky lemují porosty rákosin, dřevin, stromů a trávy. Uprostřed ticha sedí muž oblečený do maskáčového oděvu jako nějaký bojovník v zákopu. V ruce však má namísto revolveru rybářský prut.
„Na řeku chodím chytat spíše výjimečně, raději mám stojaté vody. Ale zase někdy se vyplatí trocha nahazování udice, to pak jí celá rodina a její příbuzenstvo k obědu jenom ryby,“ popisuje čtyřiatřicetiletý rybář Ladislav Bodiš.
Rybaření na řece je pro něj mnohem záživnější. „Chytáním ryb na tekoucí vodě si příliš neodpočinete, tak jako u jezera nebo jiné vodní nádrže. Tam jen nahodíte a čekáte, na řece je to přece jen větší zážitek a trojnásobná radost, když něco chytnete,“ dodává Bodiš.
Od řeky neodchází téměř nikdy s prázdnou. „Na rozdíl od chytání ve stojatých vodách od řeky téměř vždycky nesu úlovek. Většinou se jedná o pstruhy, karasy, cejny, okouny, ale i úhoře, když se poštěstí,“ tvrdí znalecky Bodiš.
Radost řeka přináší i Daliboru Slovákovi, otci opavské kanoistiky. „U řeky Opavy jsem prožil podstatnou část svého života, ale všeobecně všechny řeky a voda jako živel jsou mou celoživotní láskou. Kromě toho, že u vody člověk odpočívá, poslouchá její uklidňující šumění, tak k ní často musí mít respekt,“ objasňuje Slovák.
Voda podle něj nikdy, nikomu a ničemu neustoupí, smete vše, co se jí postaví do cesty a jen ten, kdo se jí snaží porozumět, má šanci nejen přežít, ale dokonale si s ní hrát. A právě kanoistika, vodní slalom a sjezd jsou takovým laškováním s divokým živlem.
Opava je podle něj velice klidná řeka. „Přesto se tady spojilo několik generací vodáků a nadšenců a udělali kus práce pro vodácký sport v Opavě. Vytvořili tady přijatelné podmínky pro kanoisty a dnes je opavská kanoistika uznávaná po celém světě,“ říká hrdě Slovák.
Odchovanci opavské kanoistiky jsou mnohonásobnými medailisty a sběrateli světových a evropských titulů. Prošli tréninkem opavského Kánoe klubu, který je téměř pět let nejúspěšnějším mládežnickým klubem v České republice.
„Podmínky pro kvalitní trénink na kánoích splňuje jen málokterá řeka, proto se staví umělé slalomové tratě, jejichž výroba je finančně i technicky náročná. Přesto se to v Opavě podařilo, a to především zásluhou Martina Rouska. Ve velice skromných podmínkách vyrostl v městských sadech umělý slalomový kanál, kde mohou sportovci a jejich trenéři denně trénovat,“ popisuje Dalibor Slovák.
Řeka je podle jeho názoru nejlepším poutem přátelství. „Chvíle prožité na řece mi přinesly uspokojení a hrdost na výsledky všech českých, ale hlavně opavských vodáků. Ale především jsem tu poznal hodně kamarádů,“ dělí se o zkušenosti Slovák.
