Rekordy drží perníkové náměstí, primalexový Švejk i křeček Čeněk

Už jen díky velkému náměstí mají České Budějovice příležitost uspět v knize rekordů. Sedmička z ní vybrala ty nejzajímavější zápisy, které dosud nikdo nepřekonal.

Až v listopadu vyjde nová Česká kniha rekordů, kterou pravidelně vytváří pelhřimovská Agentura Dobrý den, zabrnká na strunu českobudějovickým patriotům.

Poprvé se mezi českými nej objeví i údaj o největší kašně v republice, což je barokní Samsonova z roku 1727 na náměstí Přemysla Otakara II.

„Je osmiúhelníková, vzdálenost protilehlých stran činí sedmnáct metrů. Uvádí se, že náklady na její vybudování byly 18 937 zlatých a jeden groš, zatímco postavení původní českobudějovické radnice bylo o jeden dražší,“ připomněl prezident agentury Miroslav Marek zažitou, avšak mylnou legendu.
Čtvercový rynek v centru města se stal inspirací několika netradičních nápadů. Naposledy loni v listopadu, kdy cukráři ze zdejší střední školy obchodu, služeb a podnikání upekli pro kulinářskou výstavu Gastrofest náměstí z perníku i s domy, které jej lemují. Vážilo půl tuny a měřilo 3,2 krát 3,2 metru, což mu zajistilo místo mezi českými rekordy.

Přehlídka Gastrofest přitahuje na výstaviště kuriózní pokusy jako magnet, takže už tam lidé ochutnali obrovské dorty symbolizující schengenské otevření hranic a mapu Evropské unie. Viděli tam také studenta Martina Žižku, jak krájí nudle nevídanou rychlostí.

Náměstí bývá centrem kuriózního dění. Malíř Jaroslav Kerles pokreslil jeden z jeho rohů v září 2007 na počest Černé věže, dalšího symbolu města. Namaloval bílým primalexem na dlažbu Švejka, který věži salutoval. Obraz o délce necelých jednatřicet metrů a šířce dvacet metrů je největším svého druhu. Rok předtím tam Kerles nakreslil obraz kapra Jakuba.

Radost na pár dní

Malování obrazů, které pak smyje déšť a umocní jejich slávu kouzlem pomíjivosti, patří k oblíbeným disciplínám. Další rekord je na spadnutí v pátek 25. září v Krajinské ulici.

Občanské sdružení Bonaventa uspořádá akci s názvem Malujeme největší ulici. Souvislý obraz na asfaltu vznikne v úseku od Hroznové po Hradební ulici. Bude dvě stě metrů dlouhý a tři metry široký.

„Oslovíme každou budějovickou základní školu a některé i mimo město. Chceme, aby děti vždy z jedné třídy výtvarně zpracovaly téma příroda a zvířata. Celkem by se tu mohlo pohybovat šest set až osm set dětí,“ věří jeden z organizátorů Milan Frajt, který podobný pokus jinde nezaznamenal.

Dost možností k hravosti skýtá nejen umění, ale i rozličné sportovní výkony, jejichž škála je také hodně pestrá. V českobudějovickém Mercury centru se uchytil ojedinělý maraton, který lidé běhají v podzemních garážích čtyři metry pod terénem. Nejlepší závodníci zvládají trať za něco málo přes dvě a půl hodiny.

České Budějovice jsou podle organizátorů jediným místem v Česku i ve střední Evropě, kde se takový maraton v uzavřeném prostoru koná. Letošní druhý ročník přilákal téměř sto běžců.

Dvojčata in-line

Hranice mezi sportem a šílenstvím je někdy velmi tenká. Taková je vzpomínka na nápad realitního makléře Pavla Hudečka z Českých Budějovic, který se vydal z jihu na sever na in-line bruslích a se svými devítiměsíčními dvojčaty Juditou a Agátou.

Dokázal přebruslit Českou republiku z nejjižnějšího na nejsevernější místo a celou dobu jízdy před sebou tlačil kočárek. Trasa vedla po veřejných komunikacích a cyklostezkách.

Rekordu dosáhl Hudeček za devět dní od 29. července do 7. srpna 2005. Absolvoval trasu dlouhou 306 km ze Studánek přes Vyšší Brod, Český Krumlov, České Budějovice, Týn nad Vltavou a pak dál až do Šluknova. Místy, například přes Prahu, se kvůli bezpečnosti a vysokému provozu nechali převézt autem.

Nejvíce nej z budějovických obyvatel se může pochlubit autorka kuriózních povídek Zdeňka Machovcová. Agentura Dobrý den ji dokonce loni ocenila titulem Rekordmanka roku. „Jsou to skvosty a přitom hravé mazlení se s rodným jazykem,“ upozornil Marek.

Podstatou jednoho druhu jejích literárních dílek je, že je vždy vytvářela jen ze slov o stejném počtu slabik. Třeba povídka s názvem Flirt je sestavená výhradně z 1 249 jednoslabičných slov, zatímco Milostslečinka obsahuje 244 pětislabičných slov.

Bývalá učitelka přírodních věd napsala také mikropovídku ze 169 slov bez jediného diakritického znaménka, tedy bez čárek, háčků, kroužků a tečky nad i. Pak si to vynahradila pohádkou s nejvíce háčky nad písmeny, již nazvala Křeček Čeněk a je v ní 428 háčků. Vymyslela i text s největším množstvím čárek nad písmeny (530).

Vyřádila se rovněž s tečkami nad písmeny ve vyprávění nazvaném Jilm (565). Rekordní je i její naučné pojednání Kopřiva dvoudomá, které obsahuje 309 slov čítajících celkem 629 teček, čárek, háčků a kroužků. Zajímají ji také ustálená slovní spojení, proto napsala povídku ze 304 úsloví, rčení, pranostik či přísloví. Teď si hraje s mluvnickými rody. „Nejdůležitější je mít trpělivost, fantazii a čas,“ shrnula jedenasedmdesátiletá žena, která má už certifikáty na devatenáct rekordů.