Tyto tři faktory způsobily, že, kromě pečlivě naplánovaných střediskových obcí, zasáhl český venkov útlum, obyvatelstvo se postupně stěhovalo do větších obcí a měst a uvolňovaly se tím další chalupy. Doba normalizace pak neposkytovala možnost jiné seberealizace než individuální, a tak začalo masivní kutilské budování chatových osad, jež byly jen ozvěnou principů někdejšího trampingu. Chalupu či chatu tak nalezneme prakticky v každé rodině. A jaká může být jejich budoucnost? Nepotvrdily se někdejší obavy, že se změnou režimu a otevřením nových perspektiv realizace české chalupářství a chatařství zanikne, realitní kanceláře nikdy nebyly (a nejsou) zahlceny množstvím nabídek. Svou roli jistě hraje sentiment k objektům, kde několik generací strávilo dětství, mládí či léta budovalo vysněný domeček.
I mnozí stavebníci domů, s nimiž se setkávám, si původní druhé bydlení ponechávají a spíše se zbavují stávajících bytů, jež brali jako provizorium, než se dopracují k vlastnímu domu. Subjektivně snáze se jim asi opouští byt ve městě než jiná nemovitost se zahradou, vzpomínkami a vybudovanými sousedskými vazbami, jež naopak v mnoha „satelitech“ výrazně postrádají. Svou roli může sehrát i kvalita zeleně, daná byť jen stářím stromů. I vedle sebezahuštěnější chatové osady se vzrostlými stromy působí nová zástavba jako vegetační poušť. Než se z drobných sazenic dřevin stanou velikáni převyšující střechy, uplyne ještě mnoho let a odpočinek ve stínu stromu jen tak něco nenahradí.
#####Komfortní provoz druhé domácnosti
Současná technika již umožní komfortní provoz druhé domácnosti, o kterém se nám před 20 lety ani nesnilo. Zde uvádíme jen pár vymožeností - dálkové ovládání topení, elektronické zabezpečovací systémy, mobilní sítě a bezdrátový internet, vyspělé technologie tak vytlačují obávané páteční příjezdy do vymrzlých zdí a horečnaté roztápění kamen, celotýdenní strach z návštěvy zlodějů, kritickou neexistenci telefonického spojení. Zachování rekreační funkce je tedy nejpravděpodobnějším osudem většiny objektů a nelze se jejich dočasným obyvatelům divit. Ti zde nacházejí většinu kladů, jež by bydlení mělo mít - kvalitní životní prostředí, dostatek zeleně, sociální vazby na sousedy. A mírně nižší životní standard se dá technicky vyřešit nebo pro kratší pobyty či sezonní využití bez problémů akceptovat. Takže chatařství a chalupářství nám ve 21. století jistě ze světa nezmizí.
#####Přeměna na trvalé bydlení
Na objekty pro trvalé bydlení se přeměňují buď objekty v blízkosti měst s pracovní aktivitou obyvatel, nebo v případě, že majitelé nejsou profesně vázáni na jiné pracoviště a svoji činnost mohou provozovat na dálku, i zde hraje rozvoj komunikačních technologií významnou roli. Umožňují-li to rozměry, vybavení a dostupnost, je přeměna na trvale obývaný objekt velice vhodným řešením. Zachová se vše ze subjektivního vnímání, vzpomínek i v potu tváře a rukama generací vlastní vybudovaná hodnota. To vše v důvěrně známém prostředí a mezi sousedy, jež po léta známe… Proč se zde tedy neusídlit, když do města je to kousek, blíž než z mnoha populárních satelitů, anebo když do města nemusím prakticky dojíždět vůbec? Ano, stačí pak domek doupravit, technicky vybavit a můžeme se stěhovat. Z hlediska přestavby je určitě lepším výchozím „materiálem“ tradiční chalupa s léty prověřenou konstrukcí, než úsporně stavěná chata z toho, co bylo k dispozici v dané pětiletce či mezi známými zrovna k sehnání (tak se bohužel stavívalo).
Chatičku z bedniček od ovoce či prapodivných škárových tvárnic na moderní dům asi nepřestavíte, takže v tuto chvíli je asi lepší se rozhodnout pro novostavbu na stejném pozemku. Pozemek a výhody známé lokality zůstanou zachovány, s úspěchem lze využít i kontaktů na místní kamarády různých profesí, což i novou stavbu zlevní. Mít pak jen jedno bydlení je z finančního a časového hlediska jednoznačně příznivější než údržba rekreačního domku a byt ve městě. Trend přestavby na trvale obývané domy je tím nejperspektivnějším, byť jen v omezené míře aplikovatelným trendem.
#####Specifická situace chatových osad
Úprava příměstských chat na trvalé bydlení by vhodně řešila i bytovou otázku v širším kontextu. Nemuselo by docházet k novým záborům půdy, využila by se stávající infrastruktura, zachovaly by se sociální vazby atd. Problémem není ani většinou podprůměrná velikost parcel - mnoha lidem by malý pozemek nevadil, a naopak jim ušetřil drahocenný čas spojený s jeho údržbou. Masivní přestavbě chatových osad na lokality pro bydlení brání jiné faktory. Tím nejzásadnějším je asi obtížné řešení komunikací a inženýrských sítí v mnoha lokalitách. Tak, jak živelně osady vznikaly a každý byl rád za kousek svého pozemku, se nikdo již nezabýval řešením komunikací po technické ani majetkoprávní stránce, plocha za plotem „patřila všem a nikomu“. Nezřídka tak dnes cesty mezi rozprodanými parcelami patří restituentům, kteří o ně nejeví zájem, obcím, které nemají na jejich opravu prostředky, anebo mnoha drobným vlastníkům, kteří se nedokážou dohodnout. K tomu připočtěme jen minimální šířky uliček, kde často bývá i odstavení auta předmětem sousedských sporů.
Vybudovat tak dnes plnohodnotnou příjezdovou cestu nebo inženýrské sítě bývá velkým problémem. Obce na složité projekty infrastruktury nemají finance a nedokážou rozetnout složitý propletenec vlastnických vztahů. Je to přitom veliká škoda, neboť plochy mnoha příměstských osad by mohly nabídnout kvalitní bydlení v zeleni. Chataři z těchto lokalit pak bývají nejčastějšími kupci stavebních parcel v okolí, protože v místě se jim líbí, jen ta chata nejde bohužel přestavět a není tam cesta a kanalizace.
Lze předpokládat, že tzv. druhé bydlení zůstane českým specifikem i nadále. Zachránilo nám mnoho cenných chalup, jež by jinak už neexistovaly, a na rozličných chatách bohatě dokumentuje tvořivost a pracovitost našich lidí.
