Reportáž: Přes Himálaj na kolech

Ženy v Bhútánu to nemají lehké

Ženy v Bhútánu to nemají lehké Zdroj: David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy

Nápad vydat se do Himálaje se stal výzvou i pro brankáře Dominika Haška, který se rozhodl přidat se ke dvěma kamarádům a zkusit jiný adrenalin než v hokejové bráně. Naším cílem bylo projet zajímavou oblast na horských kolech. Plánovaná trasa vedla přes tři země ležící v srdci nejvyšších velehor.

Máme před sebou nevšední dobrodružnou cestu z bhútánského království přes severní Indii do Nepálu. Začínáme v Thimphu, hlavním městě Bhútánu, a končit máme za osmnáct dní v nepálském Káthmándú. Netradiční cykloturistiku s povinným doprovodným vozidlem a průvodcem si už od prvních kilometrů v Bhútánu pořádně užíváme. Nejdříve jedeme dvěma nádhernými údolími podél řek Thimphu Čhu a Paro Čhu.

Výpravy se zúčastnil také Dominik HašekVýpravy se zúčastnil také Dominik Hašek | Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny

Při pěkném slunečném počasí téměř nepotkáváme na cestě žádná auta. Z údolí jsou výhledy na přímo famózní přírodní scenerii. Míjíme i několik buddhistických svatyní zasazených do hornaté krajiny, se spoustou pestrobarevných modlitebních vlajek. Překvapuje nás kvalitní povrch místních komunikací. Jsou sice poměrně úzké, ale většinou asfaltové a zachovalé.

V Tygřím hnízdě

Z rovné cesty táhnoucí se skrz kouzelné údolí odbočujeme směrem do kopců. Silnice po pár kilometrech končí a dále pokračujeme po svých do strmého kopce. Míříme k významnému buddhistickému klášteru Tygří hnízdo, jehož návštěva patří díky unikátní poloze k největším lákadlům celého království.

Chrám Tygří hnízdoChrám Tygří hnízdo | Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny

Je postavený na 800metrové skalní stěně ve výšce 3120 m. Ještě než jsme vpuštěni do útrob významné svatyně, musíme odevzdat veškeré fotografické přístroje. Bez bot, jen v lehce zapáchajících ponožkách, se vydáváme na prohlídku. Klášter je stále obydlený a většina vybavení má pro věřící obrovský náboženský význam. Dominik si chce připravit pár drobných do místní kasičky, a proto si sedá na dřevěnou lavici. Je však okamžitě napomenut, že na této stolici může sedět pouze sám nejvyšší lama. Hned ho popichujeme: „Sice jsi legenda, ale s lamou se srovnávat nemůžeš…“

Sněhový cyklocrossSněhový cyklocross | Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny

Tygří hnízdo tvoří sedm chrámů. První zde vznikl už v roce 1508, další vyrostly na konci 17. století. Nedaleko od kláštera leží i meditační jeskyně Taktsang Senge Samdup, jedna ze třinácti meditačních jeskyní na území Bhútánu a Tibetu.

Sněhový cyklokros

Vydáváme se vzhůru, směrem na sedlo Čele (Chele La). Jeho vrchol se nachází asi o 40 kilometrů dál ve výšce 3988 m n. m. Jde o nejvyšší sedlo, kam se dá v Bhútánu vyjet autem. Začínáme ve 2000 metrech za pěkného slunečného počasí. Úzká silnice je zpočátku pěkně suchá. Kolem 3000 metrů se začínají ve stinných místech objevovat první sněhové zbytky. Postupně jich přibývá až do té míry, že přes ně kola přenášíme. Naše doprovodné vozidlo začíná mít problémy projet větší sněhové úseky a nakonec se musí otočit, vrátit se dolů a sedlo objet 100kilometrovou objížďkou kolem úpatí hor na druhou stranu údolí.

Přísný Bhútán
Bhútán má pro zahraniční turisty přísnější pravidla vstupu a pobytu. Návštěva turistů musí být vždy domluvena s místní agenturou několik měsíců dopředu. Oficiálně se tu nesmí bez doprovodu volně cestovat. Místo na spaní včetně stravy je vždy předem zajištěné. Počet turistů v království je stále regulován vládními nařízeními. Kvůli povinným poplatkům za ubytování, stravu, průvodce a transport je celková cena pro většinu turistů navštěvujících Bhútán až extrémně vysoká (280 dolarů na den a noc na osobu).

Když řidič odjel, došlo nám, že s ním zmizelo i naše teplejší oblečení. Směřujeme stále vzhůru a vzduch řídne. Hůř se dýchá, nohy začínají tvrdnout a v hlavě mám píchavou bolest. Přejet sněhová pole se již vůbec nesnažíme, raději je už všechna přecházíme. Kousek pod sedlem pociťujeme velkou změnu počasí.

Na vrcholu sedla ČeleNa vrcholu sedla Čele | David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy

Rázem skončily veškeré lesy, které nás dosud chránily před větrem. Teď šlapeme otevřenou krajinou. Navíc sluníčko zmizelo za tmavé mraky a teplota vzduchu je okolo nuly. Naštěstí za pár minut už všichni společně pózujeme zmrzlí u informační cedule v sedle Čele.

Frčíme 30kilometrovým sjezdem na druhou stranu údolí. Při jízdě z kopce se sice klepeme zimou, ale dlouhá klesání s ostrými zatáčkami jsou úžasnou odměnou za výšlap na vrchol sedla. V jedné ze zákrut se jen taktak vyhneme stádu přecházejících jaků. Ve městě Ha se za šera na smluveném místě setkáváme opět s naším doprovodem.

Další dny projíždíme dalším nádherným a lehce zvlněným údolím kolem řeky Ha Čhu. Provoz na silnici je stále minimální. Sice s sebou vezeme i stan, ale nakonec ho ani jednou na celé pouti nestavíme. Všechny noci spíme v různě kvalitních hotelech. Bhútánské patří k těm nejlepším (v těch horších, špinavých, s téměř bojovými podmínkami, plných komárů a s dírou v zemi jako WC jsme spali hlavně později v Nepálu).

Očima autora
Radim Jebavý, VŠ učitel a trenér
V Bhútánu nás zaujaly některé specifické zákazy. Platí tu třeba absolutní zákaz kouření na veřejnosti. Za jeho porušení hrozí uvěznění. Lidé to evidentně dodržují. Dalším je třeba zákaz politických stran nebo zákaz lézt na nejvyšší sedmitisícové vrcholky. Tam údajně nespočinula ještě lidská noha. Bhútánci nedávají na své nejvyšší hory povolení pro výstup, protože je považují za sídlo místních božstev. Ve srovnání s Indií a Nepálem je Bhútán stále poměrně čistá, klidná, řídce osídlená a uzavřená země, kde si člověk cykloturistiku stále užívá plnými doušky. Velmi snadno se zde ztrácí pojem o čase.
A zajímavost na závěr: v hlavním městě Thimphu si na poště můžete nechat udělat platnou poštovní známku s vlastním portrétem.

Teprve pár kilometrů před indickou hranicí začíná prudký sestup do nížin. To se okamžitě projevuje teplotním skokem řádově o deset stupňů nahoru. Hraniční Phuntšoling je jedno z mála bhútánských měst, která neleží v horách. Nachází se v pouhých 250 m n. m.

Nebezpečné silnice

Než jsme vjeli do Indie, varoval nás průvodce před hustotou provozu na jejich silnicích, špatnou kvalitou vozovek a hlavně bezohledným chováním řidičů vůči cyklistům. Doporučil nám asi 100kilometrový úsek přejet raději autem. Po kolektivní domluvě nakonec souhlasíme. A dobře děláme! Hned pár metrů za hranicí v sousedním městě Džajagáon (Jaigaon) přichází skutečně šok. Všude velký nepořádek, zácpy, zápach z výfukových plynů, posvátné krávy volně na silnicích, všechna vozidla troubí, pravidla nikdo nedodržuje a za městem je vozovka jako po bombardování.

Prodejna ovoce-zeleninaProdejna ovoce-zelenina | Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny

Při stoupání jsou zatáčky tak ostré a silnice tak úzké, že se před zatáčkou musí nutně troubit. Dává se tím najevo, že řidič vjíždí do ostré zákruty. Když z druhé strany troubení nikdo neopětuje, značí to, že tam zrovna žádné motorové vozidlo nejede a může se jet rychle. Pokud někdo troubení za zatáčkou opětuje, je třeba naopak zpomalit a opatrně se vyhnout. Při představě, že tu šlapeme do kopce a někdo za zatáčkou troubí, jede na plný plyn a my z druhé strany troubit nemůžeme, nás jímá hrůza. S cyklistou se tady v kopcích prostě nepočítá.

„Odpočinkový“ výlet

Z Dardžilingu jsme podnikli dvoudenní výlet místní hromadnou dopravou do sousedního malého království Sikkim (území patří Indii a je třeba vyřídit si v Dardžilingu speciální povolení). Jezdí se tu jen džípy. Terénním autem se nás veze celkem osmnáct! Ti, co se nevešli dovnitř, jedou vestoje na železné konstrukci džípu, a dokonce i na střeše. Dominik sedí na té „horší“ straně u strmého srázu. Evidentně se necítí při pohledu dolů ve své kůži a mnohokrát vykřikuje hrůzou. V Sikkimu navštěvujeme poutní místa nad městem Námčí: buddhistickou a hinduistickou svatyni.

Úzkokolejka jezdí rychlostí až 20 km/hÚzkokolejka jezdí rychlostí až 20 km/h | Radim Jebavy, Dominik Hasek a David Novotny

Z Dardžilingu již pokračujeme opět v sedle kol. Horské město leží na vrcholcích kopců ve 2000 metrech. Je pověstné parádními vyhlídkami na několik osmitisícovek, vyhlášenými čajovými plantážemi a také himálajskou parní úzkokolejnou železnicí. Jedná se o místní raritu, která je na Seznamu památek UNESCO.

Fakta o trase na kolech
Start: Thimphu (Bhútán); cíl: Káthmándú (Nepál)
Původní plán trasy: cca 1200 km
Skutečná délka trasy: 900 km
Počet dní strávených v sedle: 11
Největší převýšení: 2000 m
Nejvyšší místo: Bhútán, sedlo Čele, 3988 m n. m.
Nejníže položené místo: indicko-nepálský hraniční přechod, 85 m n. m.
Nejkratší etapa: 65 km
Nejdelší etapa: 142 km

„Vstávat!“ budím další den ještě za hluboké tmy své dva kamarády. Vyrážíme časně, abychom stihli dojet na nedalekou vyhlídku na himálajské štíty. Netrpělivě čekáme na první sluneční paprsky, které osvítí zasněžený horský masiv. Nejblíže je Káčaňdžunga, za ní Makálu a Everest z tohoto místa jen tušíme někde v pozadí.

Rovina těžší než kopce

Nejbližší mezinárodní hraniční přechod mezi Indií a Nepálem leží pod horami. Jsme proto nedobrovolně znovu nuceni se z kopců pustit do nížiny. V serpentinách vůbec nedáváme ruce z brzd. Za chvíli jsou brzdové kotouče tak horké, že máme strach se jich dotknout. Za pár hodin po rychlém sjezdu již pozorujeme himálajské pohoří z roviny. Teplota se opět výrazně zvedla.

Nejvyšší asijská stúpaNejvyšší asijská stúpa | David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy

Trošku nás tlačí čas, proto po rovině šlapeme o poznání rychleji. Naše průměrná rychlost přesahuje 30 km/h. Velké teplo a stále rovná silnice vedoucí monotónní zelenou džunglí nebo polorozbořenými městy nás motivuje spojovat delší úseky téměř bez zastavení. Tyto části jsou ale o to víc vyčerpávající. Všichni jsme měli nějakou menší fyzickou krizi, ale Dominika to v nížině pod úpatím velehor vzalo nejvíc. Rychle mu ubývá energie ke šlapání. Nohy ho vůbec neposlouchají. Projíždíme pěknou přírodní rezervací Kóší Tappu, kterou už vůbec nevnímá.

David a já pozorujeme rybáře s obrovskými sítěmi, plno ptáků na písečných dunách, když najednou Dominik povídá: „Dál to nejde.“ A padá pod nejbližší strom do stínu. Nevypadá to s ním vůbec dobře. Z okolních pastvin scházejí domorodci a pozorují „umírajícího“ Dominika pod stromem u silnice. Stále něco říkají a šermují rukama. My nerozumíme jim a oni nám. Kolem projíždí povoz tažený buvoly a naznačuje pomoc. „Že bychom naložili Dominika na vůz se senem?“ napadá nás.

Raději se rozhodneme dotlačit ho do nejbližšího města. Po dlouhých 35 km jsme konečně ve městě Rádžbirádž v nevlídně vyhlížejícím hotelovém pokoji bez oken, plném dotírajících komárů, se špinavým nášlapným záchodem a občas čůrkající studenou vodou. Před odjezdem nás vůbec nenapadlo, že rovinaté nížiny pro nás budou více vysilující než táhlá himálajská stoupání.

Nevzhledná tvář Nepálu

Nepál má sice famózní hory, ale jeho města s okolní přírodou jsou bohužel jedno velké smetiště. Lidé odhazují odpadky všude a vodní toky jsou hodně špinavé a zapáchající. Cykloturisté to nemají nikde ve velkých městech jednoduché a Káthmándú to jen potvrzuje. Při příjezdu jsme očekávali krásné historické město obklopené pěknou krajinou a horami.

Přes Himaláj na kolechPřes Himaláj na kolech | David Novotny, Dominik Hasek, Radim Jebavy

Místo toho se nacházíme v páchnoucích a přeplněných ulicích. Milionové město se rozprostírá v údolí plném smogu. Naštěstí ukrývá i pár zajímavých míst a historických památek, které naši cyklopouť po Himálaji zakončují.

Rady na cestu
Pro cestování na kole je nejvhodnější březen–květen a říjen–listopad. Záleží na navštívených oblastech. V březnu může ležet nad 3000 m ještě na silnicích sníh. Teploty se v březnu ve výšce mezi 2000–3000 m pohybují kolem 15 °C přes den a lehce nad nulou v noci. V nížinách zase již panuje velké teplo. Teploty se pohybují kolem 30–35 °C přes den a 20 °C přes noc.
Většinu servisního materiálu je lepší vzít si s sebou. Základní vybavení včetně náhradních čínských plášťů, duší, šlapek se dalo sehnat v cykloobchodě na kraji Thimphu a pak i v řadě malých obchůdků v Káthmándú.
Základní léky se v Bhútánu, severní Indii i Nepálu sehnat dají (většinou ale v horských oblastech převažuje tradiční tibetská medicína), lepší je ale mít dobře vybavenou lékárničku z domova. Před odletem se doporučují vakcíny hepatitidy A + B, břišního tyfu a vztekliny. V bhútánském pohraničí, v severní Indii i Nepálu (zásadně jen v nižších nadmořských výškách) je možný výskyt malárie. Naopak ve vyšších polohách nad 2000 m hrozí vysokohorská nemoc.