Kočka zakopaná pod rybízem nebo spláchnuté rybičky jsou jedna možnost. Pokud chce někdo svému zvířátku dopřát důstojnější odpočinek, může ho uložit na hřbitov.
Animální pohřebiště leží hned za krematoriem. Na oploceném palouku je řada malých hrobů ozdobených květinami. Žádné náhrobky nebo pomníky. Jména domácích mazlíčků připomíná jen malá kamenná destička.
„Snažíme se co nejvíc zachovat přírodní ráz,“ vysvětluje ředitelka Služeb města Pardubic Lea Tomková.
Každý nemá vlastní zahradu
Na české poměry přece jen ne úplně běžnou službu využilo zatím deset chovatelů. Vůbec první byla Tereza Kmošková.
„Do Pardubic jsem se přistěhovala a zahradu nemám. Můj pejsek byl hodně nemocný, takže jsem hledala nějakou vhodnou možnost,“ popisuje, jak na zvířecí hřbitov narazila. Podle ní má pohřebiště přece jen důstojnější nádech. Všechny klienty ale spojuje jedno. Ke svým zvířátkům měli hodně vřelý citový vztah.
„Majitelka nám při pohřbu řekla, že její pes byl ten jediný, kdo jí v životě rozuměl,“ dodává vedoucí pohřebních služeb a krematoria Pavel Ježek.
Rybičky pohřbíme taky
Pohřebiště ale není určené jenom pro psy. Počítají tu prakticky se všemi zájmovými zvířaty.
„To představuje psy, kočky, křečky, hady a když někdo přinese pytlík s rybičkami, poradíme si s tím také,“ říká Pavel Ježek.
Pravidla jsou ale poměrně striktní. Majitel musí doložit veterinární osvědčení a také čestné prohlášení. Tam potvrdí, že jeho zvíře v posledním týdnu nikoho nepokousalo ani nezranilo. A samozřejmě je potřeba pohřeb zaplatit. Desetiletý pronájem středně velkého hrobu spolu s dalšími položkami stojí přibližně tři tisíce korun. Dalších šest set potom zájemci zaplatí za osobní účast při pohřebním aktu.
Nedá se ale čekat žádný obřad nebo truchlivé tóny smutečního pochodu. Tady je hranice mezi zvířátky a lidmi nekompromisní. Pamětní desky, fotografie a květiny jsou jediné povolené ozdoby. Pro někoho je ale zvířecí hřbitov přece jen „za čárou“. „Samozřejmě, že ne každý má potřebu k nám zvířátka ukládat,“ přiznává Pavel Ježek. Nejčastější řešení je potom právě zahrada. Zákon tím majitelé neporušují. Pokud se ovšem nebavíme například o ochočeném prasátku nebo jiném hospodářském zvířeti. „Chovatel si na vlastním pozemku může zvíře pohřbít, ale jenom to domácí. Takže kočka, pes, určitě ano,“ říká ředitel krajské veterinární správy Josef Boháč.
Chodí každý týden
Pardubice se inspirovaly v sousedním Hradci Králové. V lesním zátiší v Malšovicích před osmi lety vzniklo jedno z prvních zvířecích pohřebišť v České republice. Zájem mezi chovateli je obrovský. Technické služby ho musely dokonce rozšířit.
Pardubický zvířecí hřbitov na svou chvíli ještě čeká. Vyčleněná plocha má rozlohu tři a půl tisíce metrů čtverečních. To představuje zhruba tři sta hrobových míst. Zatím tady leží osm psů a dvě kočky. Smutně ale hřbitov nepůsobí. Na hrobech zvířátek se stále objevují čerstvé květiny. „Z domova to mám kousek. Jsem tady skoro každý týden,“ potvrzuje Tereza Kmošková, která tu navštěvuje svého pejska Benjiho.
A na nezájem si nestěžuje ani vedoucí pohřební služby a krematoria Pavel Ježek.
„Lidé nám často volají a ptají se na podmínky. Nedávno se tu byla jedna chovatelka podívat. Má pět psů a chtěla si předplatit pět hrobových míst. Aby pejsci mohli zůstat pohromadě navěky,“ říká Pavel Ježek.
Hroby totiž přibývají po řadách. Žádná protekční místečka neexistují. Doga nebo pudl, tady jsou si všichni rovni.
