Rex je utopie, štěkají čtyřnozí policisté

Kdyby uměli čtyřnozí policisté mluvit, asi by zloděje vyzvali větou: Stůj nebo kousnu. Každopádně si to asi myslí.

Pracují u policie, ale uniformu nenosí. Normální plat také neberou a za volant policejního vozu se už vůbec nedostanou. Přesto jsou neocenitelnými pomocníky při řešení kriminálních případů. Jsou to parťáci se studeným čumákem.

Důchod si užijí

Osmiletý německý ovčák Will slouží u klatovských kynologů. Než se ale dostal k policii, musel projít řadou testů a prakticky každý rok musí na přezkoušení. „Právě na zkouškách záleží, jestli se dostaneme do služby jako hlídkoví psi nebo nás naši kolegové pošlou do pátracích akcí. Je to náročná příprava, ale když se nám psovod dostatečně věnuje, snažíme se ho nezklamat,“ štěká většina čtyřnohých policistů. Jejich nasazení ve službě je taky závislé na zdravotním stavu.

„Obvykle chodíme do důchodu v devíti letech. Ale kdo má dobrou kondici a povahu, zůstane v práci i déle,“ poštěkává další ze čtyřnohých pomocníků německý ovčák Febin. Narozdíl od lidí se ale psím důchodcům nestává, že by skončili někde v penzionu. Obvykle se o ně postarají psovodi, se kterými celá léta sloužili. „Je to taková odměna za to, že jsme je při policejních akcích následovali i do nebezpečných situací,“ libují si chlupáči.

Rex? Nesmysl

A co se psím policistům nelíbí? Když je lidé srovnávají se seriálovým komisařem Rexem. Jeho schopnosti jsou totiž dost nadpřirozené a to si lidé většinou neuvědomují. „Stane se, že ztratíme stopu. A když pak někdo řekne, že Rex by to určitě vyřešil, tak to nás opravdu zamrzí. Jsme přece jen psi a i když máme některé smysly vyvynutější než lidé, nejsme všemocní,“ kňučí zklamaně.

„Ostatně co je to za disciplínu, když policejní pes jen tak sní svému pánovi housku se salámem,“ dodávají na konto seriálového Rexe.

Pomohla náhoda

Stopa lemovaná bankovkami. Tak by se dal popsat poněkud kuriózní případ, k němuž se čtyřnozí policisté z Klatov také dostali. „Dvojice lupičů přepadla ve Kdyni zaměstnance jednoho obchodu a s penězi uháněli v autě směrem na Brnířov. Tam ale nabourali, takže utíkali směrem do lesů,“ vzpomíná Jiří Sušický, velitel klatovských psovodů. Psi se vydali po jejich stopách, ale ty bohužel ztratili. Nakonec k odhalení pachatelů pomohla náhoda.

„Ráno jsem vylezl z domu, šel jsem ke svým psům a vidím dva muže, kteří odpovídali popisu pochatelů té kdyňské loupeže. Okamžitě jsem zalarmoval kolegy. Dvojice se schovala do křoví, jenže v tu chvíli jsme nemohli nic dělat, protože jsme netušili, jestli jsou ozbrojeni. Pustili jsme psa a ten začal tahat lupiče ze své skrýše,“ vypráví psovod.

„A najednou koukám, jak jeden ze zlodějů za sebou zanechává zvláštní stopu. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že ukradené peníze měl nastrkané jen tak pod bundou a v kalhotách. A jak ho pes táhl ven, padaly z něj bankovky a nechával za sebou stopu plnou tisícikorun,“ dodává Sušický. I ve spoustě jiných případů chodí psí parťáci v první linii a někdy jim hrozí smrtelné nebezpečí. „Za posledních osmnáct let se ale vždy psi z akce šťastně vrátili,“ uzavírá psovod.