Řežabinec: písecký „národní park“ | E15.cz

Řežabinec: písecký „národní park“

Karel Kreml

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Rodiny s dětmi nebo vědci, každý si v přírodní rezervaci Řežabinec najde své. Zoologům občas dělají problémy i amaterští ochranáři.

Písecko má svůj malý národní park – rezervaci Řežabinec. Letos už šedesátiletou. Je největší v píseckém okrese a v historii bývala i sídlištěm Keltů.

K vidění jsou v ní stovky druhů zvířat, čolkem počínaje, slavíkem konče. Přičemž zahlédnout se dá třeba i vydra, kterou děti znají spíše z pohádek. Přírodní rezervace Řežabinec nedaleko Ražic u Písku má zkrátka co nabídnout.

Těm, kteří rybník Řežabinec někdy už navštívili, se do paměti vryl spíše jako ptačí rezervace. Po jeho březích se lze po cestičkách a palisádových můstcích dostat i na místa, odkud by bylo za normálních okolností volné chování ptáků jen těžko pozorovatelné. Na své si proto přijdou jak vědečtí nadšenci nebo fotografové, tak rodinné výpravy.

Kromě hus nebo kachen se tu dají zahlédnout i vzácné druhy ptáků. „Začíná se vracet třeba bukáček malý, který žije v rákosových a vrbovitých porostech. Není snadné ho jinde v Čechách zahlédnout. Hnízdí zde i slavík modráček, rákosník velký, cvrčilka slavíková a mnoho dalších ptáků,“ říká zoolog Prácheňského muzea v Písku Jiří Šebestian.

Podle něj se Řežabinec a jeho okolí stalo domovem i pro mnoho obojživelníků. Najít se dají také užovky, čolci i žáby.

Nejvíce druhů ptáků uvidí lidé na podzim

K Řežabinci je dobré přijít ve správnou dobu. „Zpravidla platí, že pohled z vyhlídkové věže na hladinu rybníka v dubnu až červnu znamená pozorovat největší množství ptáků v roce. Pokud by ale někdo rád viděl co nejvíc druhů, musí se přijít podívat na podzim,“ popisuje Šebestian.

Každý má možnost bezplatného výhledu z věže na břehu rybníka. „Doporučuji dalekohled. Na stohektarový rybník lidské oko přeci jen už nestačí,“ podotýká zoolog.

Rezervaci protíná i tříkilometrová naučná stezka vedoucí po obou stranách rybníka, která na dvanácti tabulích informuje o okolní fauně i flóře Řežabince.

Odpůrci odchytu do sítí místo pomoci škodí

Stejně jako v jiných přírodních rezervacích se lidé mohou pohybovat jen na vyznačených cestách v lese a na travnatém porostu kolem rybníka. Houbařit se tu ale smí. Okolí Řežabince je prý dokonce vyhlášené houbařské místo. „Ale rybolov ani jakékoliv táboření povoleno není. Výjimka platí jen pro ornitologický tábor, který zřizujeme na přelomu července a srpna kousek od břehu rybníka. Chytáme ptáky do sítí, kroužkujeme je, měříme jejich proporce a pak je zas vypouštíme do přírody. Ptáci se takhle kroužkují už pětatřicet let,“ vypráví Šebestian.

Jednou za čas se najdou lidé, kteří nesouhlasí s takto prováděným odchytem ptáků. Letos byl odpor největší.

„Nějací lidé přijeli na kolech, a když viděli, že se do sítí chytly desítky ptáků, začali je vyplétat. Vlastně zachraňovat, jak si bláhově mysleli. Ještě celý týden poté jsme po rezervaci sbírali ptáky se zlomenými křídly a páteřemi,“ vzpomíná Jiří Šebestian.

Vlastníkem Řežabince je stát. Rybník samotný spravuje Agentura ochrany přírody, která ho pronajímá rybářům a určuje, jestli v něm vůbec budou nějaké ryby, kolik jich tam bude, jak moc se smí krmit a podobně. Jinde to tak nefunguje.

„V podstatě se jedná o nejhezčí rybník v celých jižních Čechách,“ říká zoolog Jiří Šebestian, který na Řežabinci a okolních tůních provádí výzkumy už patnáct let.

Autor: Karel Kreml

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video