Co vás napadne, když se řekne umělá inteligence? Někdo si vzpomene na C-3PO, jiný na Skynet a ti sofistikovanější budou kontrovat neuronovými sítěmi, rozeznáváním mluveného slova a moderními strojovými překladači, které používá Google a Microsoft.
Faktem zůstává, že prvky AI dnes najdete v podstatě ve všech oborech počítačové dovednosti počínaje hudebním softwarem a konče vskutku epickým Watsonem od IBM, který jako křemíkový mozek pomalu míří z experimentálního provozu i do bank, kde bude předvídat chování a potřeby zákazníků.
Tak třeba právě ono počítačové zpracovávání zvuku, kde se ve velké míře používá pokročilá automatizace a heuristika. Do šuplíku umělá inteligence tedy strčíte všechny ty exotické aplikace pro iPhone, které prosté broukání do mikrofonu převedou na zvuk rockového ansámblu, nebo třeba balík Sinfonia od Realtime Music Solutions, který při živém hraní (třeba) na klavír inteligentně připojí další chybějící nástroje a přizpůsobí se samozřejmě i tempu. O počítačových skladatelích, kterým sdělíte jen několik prvních podmínek, načež složí strojovou muziku, ani nemluvě. Toto umí třeba Abaltat Muse, který provede analýzu domácího videa a podle dynamiky barev vygeneruje odpovídající muziku na pozadí – soundtrack. Není to sice žádný John Williams nebo James Horner a výsledek možná až příliš připomíná MIDI zvuk levných elektropián z 90. let, nicméně principiálně to funguje.
Umělá „lidská“ inteligence
Zpět ale k tomu klasičtějšímu AI, kdy se počítač skutečně chová jako člověk. IBM Watson je v podstatě stroj, který analyzuje libovolný encyklopedický dotaz a v přirozeném jazyku se pokusí syntetizovat odpověď. Poslouží mu k tomu hromada zdrojů. Ve své paměti drží celou anglickou Wikipedii a má také rychlý přístup k internetu. Takto alespoň vypadala instalace, která soupeřila s lidmi v populární americké hře Jeopardy! (český Riskuj).
Watson zdaleka není jediným svého druhu. Tedy takových rozměrných počítačů není mnoho, ale softwarových systémů, které analyzují data a konstruují nějaký textový výsledek, je mnohem více. A co víc, některé takové lingvistické počítačové inteligence jsou dokonce natolik dobré, že v jednoduchých případech bez problému zastoupí člověka. Děje se to dokonce už dnes.
Robotický novinář Narrative Science
Zářným příkladem je mladá americká firma Narrative Science, kterou založili profesoři z chicagské Northwestern University Kris Hammond a Larry Birnbaum společně se Stuartem Frankelem, který byl v minulosti mimo jiné součástí nejužšího vedení DoubleClicku. Toho DoubleClicku, kterého později koupil Google.
No dobrá, ale co vlastně Narrative Science dělá? Odpovědí budiž profese obou vědců, jsou to totiž profesoři počítačových věd a žurnalistiky. A modří už tuší – správně, lidé z Narrative Science využívají prvky umělé inteligence k tomu, aby naučili počítač psát články. Jedná se o jejich letitý výzkum a firma je tak vlastně startupem, ve kterém má podíl i samotná univerzita.
Nejdůležitější je na tom všem ale to, že jejich robotický novinář už několik let docela slušně funguje a možná jste se s ním v zahraničí už setkali a třeba i okomentovali jeho publikovaný článek. Narrative Science má totiž dvacítku stálých zákazníků, mezi který byste našli třeba i věhlasný Forbes.
Křemíkové novináře používá i Forbes
Umělá novinářská inteligence pracuje stejně jako IBM Watson. Prozkoumá strojově zpracovatelné datové zdroje, analyzuje pointu a sepíše zprávu. Ta je však i podle dalších nezávislých odborníků natolik dobrá, že ji nerozpoznáte od stejného článku, který napíše člověk. Nicméně abychom se zase příliš nezasnili, je třeba napsat, že robot Narrative Science zatím není schopen napsat román nebo třeba kritický sloupek – pouze co možná nejčtivější formou popíše nějaká statistická strukturovaná data.
Zmíněný Forbes tak umělou inteligenci používá pro periodické ekonomické zhodnocení firem. Zatímco člověk by musel procházet nejrůznější zdroje a výsledky na burze, Narrative Science slepí krátkou zprávu během několika okamžiků a ta se tak může bezprostředně zobrazit na webu.
Stále pochybujete? Forbes autory naštěstí netají, takže si stačí vylistovat všechny články od autora jménem Narrative Science.
Jeden robot = celá sportovní redakce
Dalším krásným příkladem využití umělé inteligence v novinařině je zhodnocení sportovního zápasu. Zde by mohl robot nahradit prakticky celou sportovní oblast, když se totiž podíváte, jaká slova a spojení se zpravidla používají, jazyková výbava novináře nemusí být zrovna nejvyšší. Neberte to ale jako urážku řemesla, taková je už totiž tradice: několik stále se opakujících výrazů, nějaká ta povinná vata, názor jednoho hráče, druhého hráče, průlet časovou osou celého zápasu… To jsou všechno informace, které již existují v nějaké strojové formě a robot je může zpracovat stejně dobře jako ekonomické výsledky na Forbesu.
Technologii Narrative Science tedy používá i sportovní síť Big Ten Network (Fox News), na jejímž webu píše robot sportovní souhrny. Už se ale podepisuje jako BTN.com staff, takže nezasvěceného čtenáře ani náznakem nenapadne, že by snad četl něco, co sepsalo pár logických křemíkových obvodů.
Zhodnocení sportu přitom rozhodně není jen nějaké hloupé lepidlo statistických údajů, spojek a předložek. Robot na základě průběhu hry a postavení týmu v tabulce v průběhu celé sezóny vypočítá budoucí „nádech článku“, s trochou nadsázky má tedy text i svůj názor. Podle nádechu pak stroj volí ta správná slovní spojení. Pokud tedy poslední tým v tabulce pokoří jedničku, Narrative Science rozhodně nevyplodí mdlý článek s větami, že tým A zvítězil, ale že tým A zcela překvapivě a nečekaně pokořil tým B.
Roboti díky rychlosti zvyšují návštěvnost
A teď ta smutná zpráva – tedy přinejmenším pro sportovní novináře. Automatizace sportovních výsledků na btn.com předčila očekávání a během sezóny amerického fotbalu se návštěvnost meziročně zvýšila o čtyřicet procent. Možná vás napadne, že to muselo být dáno tím, že web doposud zaměstnával naprosto nekvalifikované idioty, ale tak tomu není. Robot se sice kvalitou syntézy jednoduchého textu vyrovná člověku, nicméně na komplikovanější názor pochopitelně nemá dostatek křemíkových buněk. Za ohromným růstem návštěvnosti tedy stálo něco mnohem prostšího – čas.
Sumář sportovního utkání robot sestrojil a publikoval prakticky okamžitě po ukončení zápasu a článek se tak dostal do indexu vyhledávačů nejrychleji ze všech a na dobré pozice. Návštěvnost tedy vzrostla díky vyhledávačům, nikoliv z důvodu vysoké přímé návštěvnosti.
Jeden robotický článek vás podle The New York Times přijde na pár dolarů a cena postupně klesá
Roboti zatím píšou jen jednoduché souhrny a ekonomické výsledky na burze, do pěti let by ovšem jejich kvalita měla ještě výrazně poskočit a měli by začít konkurovat opravdové publicistice. Kdo ví, možná se to podaří, tento systém umělé inteligence totiž nevyvíjejí pouze počítačoví inženýři a lingvisté, ale programující profesoři žurnalistiky. Kdo může být povolanější?
Pokud jste v tomto článku našli alespoň jeden překlep a hrubku, máte jistotu, že JakubCizek.exe není plug-in pro systém Narrative Science, ale pouze chybující Homo sapiens sapiens.
