Díky tomu můžeme včas cítit teplo, abychom si nespálili kůži a pokud omylem sáhneme na rozpálenou plotnu, extrémně rychle zareagujeme. Právě nervový systém napojený na mozek, který je schopen extrémní hodnoty rychle změřit a vyvarovat se jim, nám pomáhá přežít s minimálním poškozením většinou poměrně dlouho. Ideálně po celý život.
A hlavně kvůli tomu vyvíjí vědci z univerzity v Hannoveru robotický nervový systém, který by byl určený pro stejnou věc.
Začíná robotická senzorová doba
Doposud byly stroje poměrně hloupé a to platilo jak u těch jednodušších, tak i komplikovanějších. S rozmachem miniaturizace a levných senzorů pro různé účely je ale možné snímače integrovat do dalších míst, kde pomáhají k lepší funkčnosti a také ochraně samotného robota nebo jeho části.
Typickým příklad jsou nové nové dveře Falcon Wing u elektromobilu Tesla Model X, které se sice dokáží automaticky otevírat, ale vždy si hlídají vzdálenosti překážek kolem sebe a nad sebou. Podle toho zvolí konkrétní úhel, pod kterým se otevřou, nepoškodí sebe ani okolí. Mezi velmi rozšířené senzorové systémy patří i jednoduché parkovací snímače a podobně.
Protože kolem nás ještě nechodí roboti, je auto typickou ukázkou, ale výběr robotů a strojů je takřka neomezený. Jak ale vědci uvádí ve výzkumu, cílem je vytvořit další úroveň, která se dostane z informační roviny do fáze reflexů.
Ochrana sebe sama
Pokud zůstaneme u představy automobilu, v případě couvání můžete zvukovým signálem díky měření senzorů dostávat informace, že už jste příliš blízko překážce. Můžete ale pokračovat v couvání a auto nabourat.
V tomto případě vědci pracují na reflexním robotickém nervovém systému, který bude reagovat adekvátně tak, aby nedošlo k poškození. Lze si to na ukázce parkování s automobilem představit jako tak, že vám systém ani neumožní nabourat. Budete zkrátka sešlapovat plyn až na podlahu a auto se stejně ani nepohne, protože senzory budou ukazovat překážku (potenciální bolest).
Z dnešního pohledu si lze těžko představit, že by taková funkce nešla vypnout, ale s přechodem na sdílenou ekonomiku a pronájem všeho možného, to naopak lze vidět jako samozřejmost, která naopak nepůjde vůbec vypnout.
Nabourání je pouze jednou ukázkou, ale věc je poměrně složitá – v úvahu připadají další druhy poškození teplem nebo třeba poškrábáním, tlakem a ohýbáním na nějaké částí a podobně.
Právě proti tomu vědci vyvíjí robotický nervový systém, který by reagoval úměrně na danou situaci i s předpovědí blížící se budoucnosti. Podle vyjádření se tak snaží formalizovat robotickou bolest, která vychází z té lidské.
Systém už v současné verzi počítá s několika úrovněmi „bolesti“, která pak znamená i adekvátní reakci. Na testovací robotické paži Kuka se senzorem BioTac, který je schopný kromě teploty přesně rozpoznat i různé povrchy materiálů, byly simulovány úrovně „bolesti“.
Pokračování článku najdete na serveru Živě.cz
