Rocker přičichl v televizi k muzikálům
Chomutov / Nevelká postava, o to hřmotnější hlas. Na koncertech své chomutovské kapely X-Left To Die ze sebe vydává všechno. Vystupuje ve zvláštních kostýmech, někdy má i namalované oční stíny. Tvrdá rocková muzika je pro něj vším. „Z téhle lajny se nikdy nechci oddálit,“ zapřísahá se dlouhovlasý David Weingärtner z Chomutova.
Televizní diváci ho ale znají jinak. Sáčko na míru, kravata, uhlazený vlas. Nebo disko oblečení ze sedmdesátých let. A muzikálový hlas. „Jsem rocker duší, ne fanatik, který říká, tohle bych si na sebe nikdy nevzal,“ zamýšlí se pětadvacetiletý finalista soutěže Robin Hood - Cesta ke slávě.
Pratetou Zpěvanka
Amatérský zpěvák a textař David Weingärtner tvrdí, že do televizní show šel hlavně proto, aby udělal reklamu své kapele. „Chtěl jsem, aby lidé znali mou tvář,“ přiznává. Zároveň bral soutěž jako výzvu. „Potřeboval jsem si ověřit, na co mám. Považuji se za šoumena. Od malička se rád předvádím. Když ale srovnám show Robin Hood s X-Left To Die, víc mě to baví s kapelou. Tam si můžu dělat, co chci,“ dodává.
Teatrálnost má v krvi. Je prasynovcem herečky Stelly Májové, Zpěvanky z filmu Byl jednou jeden král. Divadlu se věnuje i jeho bratr, děda byl operní pěvec a skladatel.
Ego musí stranou
Do soutěže Robin Hood - Cesta ke slávě se David přihlásil na popud své přítelkyně. „Hodně jsem si to rozmýšlel. Nikdy jsem nebyl příznivcem show typu Česko hledá Superstar. Uvědomil jsem si, že v Robinu Hoodovi jde o víc. Od Superstar se liší tím, jaké výkony tam museli soutěžící předvést.
A hlavně, soutěž neměla žádné omezení. Znám lidi, kteří perfektně zpívají, ale do Superstar je neobsadili kvůli vzhledu. Superstar byla show s hudebními peckami z rádia pro patnáctileté fanynky, aby posílaly hlasy. Robina Hooda sledovali lidé všeho věku, z muzikálové branže, divadelní herci,“ srovnává Weingärtner.
Když se ohlédne zpátky, překvapilo ho, že se vůbec dostal dál po castingovém kole, kde se tančilo. „S tancem jsem nepočítal. Totálně jsem to nezvládl. Všechno jsem dělal obráceně,“ směje se dnes.
A jak se cítil v muzikálových písních? „Lhal bych, kdybych řekl, že mi sedl každý song. Pár mě jich ale bavilo, třeba z muzikálu Vlasy. Když nás ale oblékli na píseň Tragedy, připadal jsem si jak z Back Street Boys. To mi bylo proti srsti. Ale zjišťuji, že když se chce člověk věnovat muzikálovému umění, musí občas pověsit své ego na věšák a převtělit se do role,“ připouští chomutovský rocker.
Začínal se sushi
David Weingärtner je prototyp mladého člověka, který se může v dnešní době živit čímkoliv. Vyučil se jako kuchař - číšník, udělal si maturitní nástavbu se zaměřením na podnikání v obchodu a službách. Odstěhoval se do Prahy, kde připravoval sushi na letišti a pak pracoval jako dispečer v servisu na opravu plynových kotlů. Po návratu do Chomutova brigádně stěhoval plastová okna a poté nastoupil do firmy jako referent logistiky. „Neunesl jsem, že mě prodali do jiné firmy, kde jsem uklízel, a dal jsem výpověď. Do televizní soutěže jsem se přihlásil i proto, že jsem neměl půl roku do čeho píchnout,“ svěřuje se.
Poznamenává, že účastí v televizní show se jeho život nezměnil. „Pořád stojím nohama na zemi. Není pro mě problém vrátit se zpátky do práce a žít zase normálně. Během soutěže jsem ale zjistil, že by mě muzikál mohl bavit. Všechno ostatní teď záleží na nabídkách, jestli mi nějaké přijdou. Rozhodně však nebudu ležet doma na gauči a čekat s mobilem u ucha, až mi někdo zavolá,“ zůstává v klidu Weingärtner.
