Rok 2011: čtyřka v součtu věští náhlou nepřízeň, ale králík vše přežije

Leden je obdobím, kdy lidé častěji než jindy navštěvují různé věštírny s otázkou, co je čeká. „Vždy mají počátkem roku víc předsevzetí a chuti nastartovat ve svém životě to nové a lepší,“ říká Marie Gita Gabrielli, která se věnuje i numerologii.

Co lze vyčíst z pouhého letopočtu?

Hodně. Podle data narození vypočítám, jaké schopnosti a „náhody“ přijdou tazateli do cesty. K tomu si ještě pomůžu kartami, kyvadlem, znameními a hlavně fyziognomií – například dobře o člověku hovoří jeho zuby.

Podle zubů poznáte co?

Naše dva přední zuby hovoří o mužském a ženském principu (tyto dva zuby mívají větší či menší odchylku, může být jeden trochu vpředu). Ty vedle nich značí, jaký máme postoj k mužům (otci), ženám (matce) a podobně. Každý zub zastupuje něco v nás, naše přání. Jejich vypadávání, případně jiné potíže naznačují problémy, že „něco nemůžeme skousnout“.

Jak vidíte rok 2011?

Podle čínských znamení je to Rok králíka. Nebude tak špatný, což vyplývá už z podstaty toho zvířete – králíci nikdy nemuseli moc bojovat a vždycky přežili, stačilo se jen trochu přikrčit. Ale ze součtu data 2+0+1+1=4 lze usoudit, že přijde nějaká neočekávaná nepřízeň. Asi jako v roce 2002 přišla povodeň. Pár měsíců před ní prasklo srdce největšímu českému zvonu Zikmund ze svatovítské katedrály. A letos na Tři krále upadlo srdce největšímu pohyblivému zvonu světa v Kolíně nad Rýnem.

Že by šlo o předzvěst roku 2012, který si určití lidé spojují s koncem světa? Co si o tomto proroctví myslíte?

Podle významu čísel dvojek a jedničky, které dávají v součtu pětku, nevypadá rok 2012 úplně ideálně. Navíc bude rokem Draka – a víte, jak občas používáme „je to na draka“. Konec světa rozhodně nebude, ale s přírodními katastrofami můžeme počítat teď už neustále. A když se k tomu přidá ještě lidská nepokora, tak bude hůř.

Často říkáte: dobře už bylo. Jak to myslíte?

Vypadá to, že skoro každé pokolení si má zažít něco, díky čemuž se bude muset uskromnit. Je třeba si rychle uvědomit, že se máme dobře, víc než dobře. Máme kde se umýt, kde spát, co jíst – to ostatní je navíc.

Je výhodou i pro vás, že rozumíte číslům?

Určitě. Pochopila jsem, že osud nijak nezměníme. Už čísla z data narození říkají, kdo jsme a jaké výzvy si máme vyzkoušet. V našich rukou je pouze to, jak tím projdeme – zda klesneme k tomu nízkému, zvířecímu, nebo se pozvedneme k božskému.

Co se od vás člověk o sobě dozví nejdůležitějšího?

Rozlišujeme číslo psychické, což je den narození, a osudové neboli životní. To vypočteme jako součet celého data narození. Den narození hovoří o našem nitru: jak se cítíme a jak se vnímáme. Osudové číslo určuje naši cestu, úskalí, možnosti. Říká, jak nás vidí okolí. My se k tomuto úhlu pohledu dopracujeme až kolem pětatřicátého roku věku.

V půli života se tedy můžeme dobrat zklidnění?

Do zhruba pětatřiceti let by měl člověk nakrmit své ego, jak se říká – postavit dům, mít dítě a zasadit strom. Ve středním věku si už většinou uvědomí, že jednou umře, a měl by začít být sám sebou. Tím odbourává ego, už nemusí být nejlepší, nejbohatší. Pochopí, že všechno jde svou cestou. Už má vyzkoušené, v čem má talent, a tak si umí tu druhou půlku života víc vychutnat.

To zní logicky, jenomže řeč čísel, karet nebo zvěrokruhu už tak srozumitelná nebývá. Čím přesvědčujete lidi, kteří vám nevěří?

Vůbec je nepřesvědčuji. Nemám proč někomu něco dokazovat, ani to nikomu nenutím. Kritik často ani nepřipustí, že mám pravdu, byť já i on víme, že ji mám. Jsem taky psycholog, a tak kritiky navedu, aby se sami nachytali. Jinak je každého věc, jestli chce porozumět.

Jak jste se k numerologii dostala?

Po revoluci jsem pracovala jako kuchařka v Německu a díky tomu měla dost času, abych se začala mystikou zabývat. Začala jsem čínskými a evropskými znameními, pak bridžovými kartami, kyvadlem, numerologií, tarotovými kartami, výklady snů, typologií. Čas mi sám přihrával další informace a obory. Proto jsem šla i na Univerzitu Nové doby a na Pražskou psychoterapeutickou fakultu. V roce 2000 jsem začala navštěvovat také kurzy různých masáží, protože jsem pochopila, že duševno se snoubí s fyzickou stránkou a naopak.

Sama masáže děláte. Proč je po nich čím dál větší poptávka?

Protože lidé se chtějí nechat hladit a odpočinout si. Zavřou oči, slyší meditativní hudbu a s fyzickými doteky se vznášejí. Jsou čím dál více sami, a tak si pro dotek chodí k nám, masérům. Také se mohou vypovídat. Proto raději funguji jako psychoterapeutka.

Od patnácti let jste žila v Českých Budějovicích, pak odešla do Prahy a teď se zase vracíte na jih. Jaké tu máte plány?

Do léta bych chtěla dodělat v domku v Prachaticích místnost pro masáže, které nabízím už druhým rokem i s poradnou také v Budějovicích. Ráda bych měla svůj pořad v rádiu, kam by si mohli zavolat taky posluchači. Ve čtrnáctidenních intervalech mě teď mohou lidé slyšet v pražském rádiu Kiss.

Vyhledávají vás častěji ženy, nebo muži? Radíte i celebritám – potvrdilo se něco z toho, co jste jim řekla?

Chodí čím dál častěji muži, ačkoli ženy stále převažují. Že numerologie funguje, si ověřil třeba můj kamarád Juraj Herz. Ptal se mě, jakou vibrací prochází a co znamená. Měl zrovna roční vibraci pět. Pětka – zjednodušeně řečeno – znamená, že buď si svobodu vybereme, nebo nám ji někdo dá. Bylo to právě v době, když se rozpadalo jeho manželství.

Co to je roční vibrace?

Tu si může každý jednoduše spočítat sám. Sečte den narození + měsíc narození + rok, který zrovna je.

Platí podle vás poučka z různých návodů na život: Pokud člověk ví, co chce, dosáhne toho? Že přání se plní, pokud je umíme vyjádřit?

Ráda bych navedla lidi, k čemu tíhnou. Jenže často člověk ani pořádně neví, kým je. Jiný smysl života máme ve dvaceti a jiný v padesáti, a právě tím se mění naše přání. Podle mě platí, že pokud pro cokoliv uděláme, co to vyžaduje, vyjde to. Ale lidé čekají, že si stačí jen přát, a to je málo. Nejvíce nemocí máme z našich přání a tužeb, protože bývají buď skoro nereálné, nebo se na nich uštveme.

Marie Gita Gabrielli

Narozena roku 1958 v Prachaticích jako Marie Nachlingerová.
Vystudovala Školu společného stravování v Č. Budějovicích. Pracovala jako kuchařka, mistrová odborného výcviku a vedoucí kuchyně na radnici, vařila v Německu. Hrála v divadle Studio pod sítí či s kapelami DeTampier a Drobkův band, nyní vystupuje se šansoniérkou Janou Rychterovou nebo jazzmanem Pavlem Stařenou Bauerem. Píše do novin, vysílá v rádiu i televizních věštírnách. Maluje dámské cigaretové špičky.