Rok jsou svoji. Jmenují se Lukáš Plicka

Lukáš Kolařík z Ústí nad Labem a Lukáš Plicka z Prahy čtyři měsíce po seznámení věděli, že i před světem chtějí být jeden. Loni 8. ledna se „vzali“ a byli prvními registrovanými partnery v Ústeckém kraji. Maminka Lukáše Plicky byla zpočátku proti. Proto se rozhodli zvolit si stejné příjmení Plickovi. Chtěli oboje příjmení, ale dvě příjmení registrované partnerství nepřipouští, a tak do života ve dvou vstoupili Lukáš a Lukáš Plickovi. Jednomu je jedenadvacet, druhý je o dva roky mladší.
„Měli jsme společný účet na jméno Plickovi a naráželi na problém s kreditními kartami. Udělali nám dvě karty na jedno jméno. Říkali nám Lukáš 91 a Lukáš 89. V bance v Ústí si nás už pamatují, ptají se, jak se máme, co partner, jak se nám daří,“ líčí počáteční peripetie mladší Lukáš dva, původně Kolařík. Pochází z Ústí, kde studuje Vyšší odbornou školu zdravotní, ale přestěhoval se za partnerem do Prahy.
„Byl to impulz, oba jsme to tak cítili, partner mě požádal o ruku a já řekl ano,“ vzpomíná Lukáš Plicka jedna. Roční výročí oslavili s rodiči a v ústecké restauraci, kde měli „svatební“ hostinu pro necelou padesátku hostů. Připili si bílým vínem.
„Získali jsme hodně zkušeností, byl to vstup do neznáma, sami jsme nevěděli, jaké to bude. Naučili jsme se spolu žít,“ hodnotí první rok s partnerem Lukáš dva.
Spolu už zažili leccos, ještě předtím, než se vzali. „Jel jsem pro Lukyho do Prahy, abych ho přivezl představit rodičům. Na dálnici jel před námi nějaký Maďar, zapomněl dát blinkr, že odbočuje, a my ho trošku ťukli. Naštěstí to odnesl jen nárazník, ale maminka zažila adrenalin,“ vypráví Lukáš dva. Bydlí v pronájmu a uvažují o hypotéce na malý domek se zahradou. Teď je ale pro oba důležitá kariéra. Lukáš jedna pracuje jako operátor a zvažuje další studium. Lukáš dva je laborantem na hematologii ve fakultní nemocnici Motol a dodělává si školu.
Ve vzdálené budoucnosti uvažují o adopci. Doufají, že i zákony České republiky jednou povolí homosexuálním párům možnost osvojení. „To je ale přání hodně, hodně do budoucna,“ říká Lukáš jedna.
Jak mají rozdělené domácí práce? „Společně nakupujeme, jinak všechno dělám já. Peru, v zájmu našeho zdraví vařím, přítel mi pomáhá možná tak krájet brambory a cibuli, naštěstí se ještě nepořezal. Lukymu vadí, že jsem pedant na úklid, v tom on je free, je to kluk,“ směje se mladší z partnerů. Trochu méně se usmívá, když líčí, co ho rozčiluje. Vadí mu pohozená sprcha ve vaně, nebo když partner vyzuje boty a nechá je těsně za dveřmi.
Přesto je jim spolu dobře a do druhého společného roku si přejí, aby byli zdraví a aby těžké i hezké situace přežili a prožili ve štěstí. A také, aby je a podobné páry okolí více respektovalo.
„Svatbou jsme chtěli dát najevo, že se za náš vztah nestydíme. Přáli bychom si, aby se více psalo o registrovaném partnerství, aby lidi věděli, že můžou žít společně a šťastně i osoby stejného pohlaví. I my jsme schopní milovat,“ dodává Lukáš dva.
Loni uzavřelo v Ústeckém kraji registrované partnerství šestnáct párů, z toho šest lesbických. Zákon o registrovaném partnerství v České republice platí od 1. července 2006.