Roušavý přivezl z Ibizy zlato

Kvadriatlonista Leoš Roušavý se minulý týden vrátil z prvního závodu světového poháru na Ibize se zlatem. „Ještě jsem se z toho nevzpamatoval,“ říká nadšeně.

Královéhradecký sportovec Leoš Roušavý, jehož doménou je především běh a jízda na kole, sbírá jednu medaili za druhou, ovšem zlato ze světového poháru ve své sbírce doposud neměl. Již třetí rok je profesionálním závodníkem a jeho forma neustále roste. V České republice mu v současné době stačí jen Miroslav Podborský z Brna, ostatní nechává daleko za sebou.

Čekal jste, že z Ibizy přivezete zlat

Světového poháru jsem se tam zúčastnil již loni. Skončil jsem třetí, tak jsem se letos těšil a hodně pečlivě připravil. Když jsem se stal profesionálním závodníkem, nechtěl jsem hned ze začátku přehnat přípravu, abych se nezatáhnul. Postupně tréninky navyšuji, ale to, co se stalo na Ibize, mě opravdu překvapilo. Jsem maximálně spokojen.

Prý jste měl před startem nějaký problém s kajakem?

My si na Ibizu nevozíme vlastní. Je to moc nákladné, tak nám pořadatelé připravili erární, ale my si je nemohli předem vyzkoušet, protože den před námi závodili kajakáři. Tak si to představte. Závod začíná v osm ráno. V pět vstáváte, protože do zátoky je to dvacet kilometrů autobusem, a pak si před startem v průběhu všech příprav musíte vybrat a rychle vyzkoušet kajak. Já si vybral hodně stabilní, kdyby se změnilo moře, ale těsně před závodem přišel jeden Španěl s tím, že mám jeho soukromý. Takže jsem ve tři čtvrtě na osm musel za pořadatelem. Ten mi rychle našel jiný. Byl mnohem lepší a myslím, že mi to vyhrál.

Po plavání jste byl třetí, ale z kajaku jste již vystoupil jako první. Kolo a běh jsou vaše nejsilnější disciplíny. Co se vám honilo hlavou?

Já to vůbec nevěděl. S námi ještě startovala štafeta. Během kajaku jsem si nemohl kontrolovat pořadí. Někoho jsem dal o kolo a při tom množství závodníků se to nedalo poznat. Když jsem vylezl z vody, tak jsem byl sám. Přede mnou jel policista na motorce, ale já myslel, že tak doprovází každého závodníka. Až na otočce jsem zjistil, že jsem první. Říkal jsem si, tak to je drsný. Za mnou se někteří spojili se štafetáři, ale mě, sólo cyklistu, se jim dojet nepodařilo. A běh byl už na jistotu.

Jaké to je jet první na světovém poháru?

No kdybych si to aspoň mohl předtím vyzkoušet, třeba na poháru v Čechách, ale tohle byl můj první velký závod sezony. Ovšem dostal jsem se do takové pozice, že jsem nemusel spěchat. Jenom si hlídat náskok. Zatím jsem vždycky špici dojížděl nebo dobíhal. Tohle bylo opravdu zajímavé.

Již tři roky jste profesionálním sportovcem. Změnila se nějak vaše příprava?

Příprava na letošní sezonu mi začala v listopadu. Trénoval jsem sto hodin měsíčně. Letos jsem se více zaměřil i na posilovnu. Mám tři tréninky denně. Již třetí rok jsem byl na soustředění na Kanárských ostrovech, kde trénuji v náročných kopcích a plavání v moři. V současné době začínám všechno zkvalitňovat. A během sezony přijdou už jenom udržovací tréninky. Musel jsem zapracovat i s výživou. Už nejsem nejmladší a regenerace je u mě pomalejší.

Vy rád vaříte. Mění se vaše strava nějak během sezony?

Rád vařím. Bydlím sám, tak mi vlastně nic jiného nezbývá. Stravu si samozřejmě musím hlídat. Je to řehole. Člověk si nemůže dát, na co má chuť. Výživa dělá opravdu hodně. Nechodím ani na pivo. Kamarádi jsou vlastně překvapení, když s nimi někdy jdu.

Mimoto, že jste profesionální závodník v kvadriatlonu, jezdíte ještě na horském kole. Tam jste také velmi úspěšný. Čekáte, že se vaše příprava projeví i v těchto závodech?

Tak příprava znát bude, ale „xterru“ dělám pro radost. Je to velice náročný sport na terén. Kolikrát tam jsou opravdu brutální sjezdy, po hrbolech nebo kořenech. Minulý rok jsem dojížděl mezi třetím a pátým místem. Na ty první nemám. Mě živí kvadriatlon, ten jezdím na jistotu.

Sezonu jste zahájil velmi úspěšně. Jak se těšíte na další závody?

Těším se na celý seriál světového poháru. Budu to mít letos těžší. Všichni vědí, že jsem vyhrál, tak po mně půjdou. Jsem na tom mnohem lépe než minulý rok, ale u té špičky stačí udělat drobnou chybu a už se to těžko dohání. Teď mě čeká další závod světového poháru v Německu, když skončím do třetího místa, budu to považovat za dobrý výsledek.