Rozdávali rady i poznámky. Učitelé, na které žáci nezapomenou | E15.cz

Rozdávali rady i poznámky. Učitelé, na které žáci nezapomenou

Sedmička popisuje příběhy výjimečných učitelů, na které vzpomínají generace jejich studentů ze Zlína a okolí.

Marečku, podejte mi pero! vyzývá ve stejnojmenném legendárním filmu stařičký profesor Hrbolek studenty večerní průmyslovky. Tuček a Šlajs se mohou přetrhnout. Učitelé, na které nelze zapomenout, však nejsou jen ve filmech.

Na nějakého si vzpomene snad každý, kdo někdy chodil do školy. Sedmička představuje některé z těch, kteří se nesmazatelně vryli do paměti žáků ve Zlíně.

Ekolog se zápisníčkem

Výraznou stopu nejen ve vzpomínkách bývalých žáků zanechává otrokovický učitel přírodních věd Pavel Štěpán. Za své dvacetileté působení na základní škole Trávníky jí dokázal vtisknout velmi výrazně svoji ekologickou stopu. Škola má vlastní arboretum, skleník, a přestože je ve středu sídliště, kolem se prohánějí veverky, bažanti, ještěrky a další zvířata.

„Když jsme se s učitelem Štěpánem v deváté třídě loučili, ukápla i nějaká ta slzička,“ říká Štěpánova bývalá žákyně Zdeňka Mičutková.
Ona i desítky dalších zřejmě nikdy nezapomenou na jeho originální rozloučení se školou. „Společně jsme zasadili strom, který nám bude připomínat naše chvíle ve školních lavicích. Pak jsme stáli kolem v kruhu, drželi se za ruce a Štěpán nám připomínal, že tuto chvíli nezapomeneme. A měl pravdu,“ vzpomíná Mičutková.

Takřka legendární je zápisníček učitele Štěpána, v němž si pečlivě vede o každém žákovi podrobné záznamy. „Ví přesně, kdo jaký je, jaké má rodinné zázemí, co ho trápí,“ dodává ředitelka školy Jana Večeřová.

Dobrá duše školy

Poslední dva roky téměř čtyřicetileté učitelské kariéry má před sebou češtinářka a tělocvikářka Věra Zelinková ze Základní školy Emila Zátopka.
„Je to dobrá duše celé školy, jejíma rukama prošly desítky lidí, z nichž řada se prosadila například ve sportu. Ať už to byli hokejisté bratři Hamrlíkovi, nebo několik plavců. Mezi nimi například Daniel Málek nebo současná naděje ploutvového plavání Beáta Polišenská,“ říká ředitel školy Lubomír Vývoda.

Jeden z nejúspěšnějších českých plavců Málek na Věru Zelinkovou nezapomene. „Byla docela přísná, když jsme blbli v bazénu, protože jsme byli nevybouření, tak nás vždycky pěkně usadila. Ale když jsme měli třeba problémy s odjezdem ze závodů v Rumunsku, bylo hodně znát, že o nás má velký strach,“ popisuje Málek.

Pro ředitele Vývodu je Zelinková naprosto nepostradatelná. „Za dva roky půjde do důchodu a bohužel už teď si jsem jistý, že po ní zůstane velká díra, kterou těžko zacelíme,“ poznamenal Vývoda.

Krůček od Ámose

Na to, že její žáci na ni nezapomenou, má zeměpisářka Miluše Šafářová ze Základní školy ve Fryštáku dokonce „glejt“. Vloni díky svým žákům získala ocenění v soutěži Zlatý Ámos. „Umí nám promluvit do duše. Každého z nás bere jako vlastní dítě a my ji bereme jako naši druhou maminku. Můžeme s ní řešit problémy, o kterých se stydíme mluvit doma. Myslím si, že věta: Má srdce na dlani, plně vystihuje její povahu,“ napsali žáci, kteří ji do soutěže přihlásili.

Fakt, že Miluše Šafářová má k dětem trochu jiný přístup než většina učitelů, potvrzují i rodiče žáků. „Možná trochu více kamarádský. Děti to vnímají a samozřejmě i oceňují,“ říká Pavel Nášel, jehož syna Pavla Miluše Šafářová ve Fryštáku učí.

Zeměpisářku žáci uznávají nejen kvůli jejím učitelským schopnostem, ale také kvůli tomu, že pro ně neváhá obětovat svůj volný čas. „Jezdí s dětmi do přírody na turistické výšlapy, to není pro všechny učitele samozřejmost,“ dodává Nášel.

Laskavý češtinář

Mnoho generací studentů zlínského Gymnázia v Lesní čtvrti vychoval Bohumil Galásek, důsledný, ale laskavý češtinář.

Na jeho roky před tabulí vzpomínají v dobrém stovky studentů. „Byl to nezapomenutelný kantor, který mnoho mladých lidí přivedl ke světové literatuře. I v dobách, kdy u nás řadu těch nejslavnějších a nejznámějších autorů komunistický režim příliš nebral vážně, dokázal své žáky ke knihám dovést,“ říká jeho bývalá studentka a dnešní ředitelka Krajské knihovny Františka Bartoše Zdeňka Friedlová. Její slova potvrzuje další z jeho studentů Petr Kovařík.

„Byl důsledný, ale zároveň laskavý, s velkým smyslem pro humor. Učil nás vystupovat na veřejnosti, dělal s námi různá řečnická cvičení, měl neskutečný rozhled. Na takového učitele se nezapomíná, pro dnešní generaci by mohl být velkým vzorem,“ poznamenává Kovařík.

Galásek už dnes neučí, přesto se s jeho prací bude potkávat i mnoho dalších generací v budoucnu. Po Janu Lamperovi totiž převzal práci zlínského kronikáře. „Je ten pravý pro tuto práci, nepochybně ji bude dělat dobře. Stejně jako byl dobrým a výjimečným učitelem. Pro mne jedním z nejlepších,“ uzavírá Zdeňka Friedlová.

Zapálená ruštinářka

Spousta lidí ve Zlíně vzpomíná i na kantorku Jaromíru Hřebíčkovou. „Byla to zapálená ruštinářka, která nás vedla k hudbě a umění a dělala svoji práci dobře. To byla osobnost, na kterou se nezapomíná,“ uvedla například Jaroslav Křiva.

Totéž potvrzují i další bývalí žáci Jaromíry Hřebíčkové. „Uměla rozpoznat talent pro hudbu, to byla její velká přednost. Já jsem její hodiny měla velmi ráda,“ dodává bývalá studentka Irena Molková. Hřebíčková zůstala se svými žáky v kontaktu i dlouho po svém odchodu do důchodu. Právě ti, kteří sedávali v lavici před její katedrou, byli pravidelnými účastníky besed o hudbě a umění, které učitelka pravidelně vedla ve zlínské knihovně.

„Je to stále velmi krásná a důstojná dáma, která dokáže krásně vyprávět. Setkání s ní byl a je vždycky velký zážitek,“ potvrzuje ředitelka knihovny Friedlová.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!