Rozhovor s hercem Kryštofem Hádkem

Kryštof Hádek

Kryštof Hádek Zdroj: Profimedia.cz

Každý si při vyslovení jeho jména vzpomene na Tmavomodrý svět, Bobule, Signál nebo 3 sezóny v pekle. Taky točí v cizině, dabuje, hraje divadlo a je to vůbec hodně zajímavý mladý muž, který už konečně odrůstá rolím naivních mladíků…

O tom, že točíš docela dost filmů a seriálů v zahraničí, se málo ví…

Ono to tak možná vypadá, že tam dost točím, ale jsou to spíš menší věci. Teda až na jednu takovou větší roli v irském seriálu Raw. Točil jsem ho čtyři roky. Ale to už pak bylo pořád dokolečka.

V Irsku se taky točí „nekonečné“ seriály jako u nás?

Ty se točí všude. Tohle bylo ale perfektní. Já rád cestuju a to spojení toho, že jsi někde pryč a pracuješ, je fajn. Strávil jsem tam každý rok tři měsíce, během nichž se natočilo vždycky šest dílů. Byla to taková „kolbenka“, v ateliéru, pondělí až pátek, sedm až sedm, pětačtyřicet minut na oběd.

V tomhle seriálu měli pro tebe ne zrovna obvyklou roli…

Ono to bylo pro Iry celé takové progresivní. Poprvé na jejich veřejnoprávní televizi dostala v seriálu prostor gay linka. Dělali si tam ze mě srandu, že hraju homosexuála, protože jsem z Čech. Přitom tehdy, na rozdíl od nás, neměli ještě ani registrované partnerství.

Jak se ti role homosexuála hrála?

Až na ty tělesné kontakty to bylo v pohodě. My jsme se dohodli s kolegou, který hrál mého partnera, že je to prostě „normální“ vztah, jenom mezi stejným pohlavím. Rozhodilo se, kdo bude víc dominantní, kdo spíš submisivní, kdo bude větší potvora, a pak už to šlo tak nějak normálně jako v každém vztahu.

Jak tě vůbec v cizině berou? Nepovažují tě za přivandrovalce, který tam někomu sebral práci?

Já jsem tam ale práci nikomu nesebral! Ta role byla prostě cizinec. I když se stává, že chtějí cizince a pak si tam z různých produkčních a jiných důvodů obsadí místního herce, který se ten akcent naučí. V Anglii se akcenty vyučují, mají na to celý obor. Ale v Irsku jsem se setkal s předsudky. Každý národ má pocit, že je lepší než ten druhý, a zrovna třeba tam jsem měl pocit, že jsme na tom kulturně a ekonomicky trochu líp než oni. Ale jednou mi stejně jeden hlupák dával najevo, že jsem z Východu. Východ je pořád pro některé lidi něco, co je pozadu, něco, co není tak vyspělého jako Západ.

Když jsi tam žil, v čem jsi viděl ty rozdíly mezi námi?

Jsem třeba rád, že se v Čechách šestiletým prvňáčkům nedávají plenky jako v Británii. Jsem rád, že tady může občas dítěti přiletět malý výchovný pohlavek a není za to kriminál jako v Anglii. Občas, když jsem řekl, odkud jsem, reagovali: Aha, Československo! A mysleli si, že mluvím rusky.

Jednou si mě v Irsku dobíral osvětlovač. Parodoval můj akcent a češtinu. To je přirozené, děláme to všichni, ale jemu nedošlo, že když ještě pomalu neznali ani brambory, tak my už jsme tu měli Pražský hrad a kanalizaci. Každý národ, nebo možná ti míň citliví a vzdělaní, si myslí, že je lepší než ten druhý.

Máš tendence jim to vysvětlovat anebo se s nimi hádat?

Ne. Nehádám se. Přestanu se s tím člověkem prostě bavit. Nebo se s ním bavím dál, ale myslím si o něm své. Normálně.

Loni jsi točil taky zajímavou věc ve Skandinávii…

To byla česko-finsko-norská komedie Mieletön elokuu, která bude mít na podzim premiéru ve Finsku a v češtině se pravděpodobně bude jmenovat Srpnoví pošetilci. To jsme byli tři týdny ve Finsku, týden v Norsku, nádhera! Je to příběh z roku 62, kdy Moskva pořádala v Helsinkách mírové setkání komunistické mládeže, což byl samozřejmě pro Finsko diplomatický problém. Lidi z východního bloku se tam snažili utíkat na Západ, ti ze Západu protestovali proti komoušům a „neutrální“ Helsinky si nechtěly rozházet vztahy s Moskvou. Bylo tam hodně tajných služeb z obou stran.

Hrajou tam čeští herci, jako Mirek Etzler, Petr Stach, Honza Budař, ale i finští, jako Elena Leeve, Laura Birn nebo herečka Kati Outinen, která se objeví i v českém filmu Klauni s Kaiserem a Lábusem. Ty režíroval Viktor Tauš, který je zároveň koproducentem Pošetilců, a budou mít premiéru tuším v listopadu.

Kryštof HádekKryštof Hádek | Profimedia.cz

Ty teď taky děláš na seriálu…

Já teď točím dokonce dva. Do konce října sedmidílnou Clonu pro Českou televizi, kde hraju kluka, který se nedostal na FAMU, a tak jde dělat forenzního videotechnika k policii. A v každém dílu se nachomýtne k nějakému případu. To má nápad. A hlavně epizody mají začátek a konec. Scénář napsal Marek Epstein a režíruje to Tomáš Řehořek. Myslím, že by to mohlo dopadnout dobře.

A ten druhý seriál?

Ten je o vodnících, taky pro Českou televizi a bude se jmenovat Neviditelní. Je taky moc hezky obsazený. Když jsem byl malej, tak mě bavili Návštěvníci, Jak utopit dr. Mráčka a podobné věci. A tohle hezky navazuje. Myslím, že i tohle má dobrý potenciál.

A co nějaké nové scénáře, máš pracovní plán už i na příští rok?

Něco se rýsuje, a když to dobře dopadne, mohli bychom hrát s bráchou spolu ve filmu. Kdysi dávno už jsme spolu hráli, ale ne bratry jako tady. To by bylo fajn. A možná budeme mít i svoje představení…

Když se tak na tebe dívám, tak ty čím jsi starší, tím víc jsi mu podobný!

No, už jsem ho dohnal. Mě už i obsazujou do starších rolí. Teď jsem na nějakých pětadvaceti. Ono je to spíš lepší hrát nějaký věk s odstupem. Dneska se stejně člověk ztrácí i v běžném životě. Neodhadneš, kolik komu je. Teda já ne. Ale to je tou dobou…

Určitě nečteš jenom scénáře, ale napadá mě, jak se vůbec učíš texty?

Dobře. Bez problémů. Zatím mám dobrou paměť. A pokud je tam delší odstavec, tak si ho třeba dvakrát opíšu a u toho přeříkám nahlas. To je zaručený recept, který funguje.

Pro tohle zaměstnání je to docela dobrá věc, přemýšlel jsi někdy i o tom, že bys dělal něco jiného?

Přemýšlím o tom pořád, ale zatím se nechystám na žádnou změnu. Asi by mě bavilo nějaké řemeslo. Být venku, hrabat se v hlíně nebo dělat něco se dřevem…

Tomu naprosto rozumím, ale není to spíš tím, že je tohle povolání docela náročné na hlavu, na paměť?

Ono to zas tak náročné není, to jsou na světě náročnější věci. Je to sice dobré povolání, přehrávat situace jiných nebo, když to přeženu, někým jiným být. Ale to umí jen pár vyvolených herců. To je na tom zábavné, ale myslím si, že třeba vystudovat medicínu je mnohem náročnější a zodpovědnější než se naučit pět představení nazpaměť.

Tvůj bratr Ondřej je lékař, neměl ale třeba i on stejně jako druhý bratr Matěj herecké ambice?

Neměl. Herecké ne. Možná trochu tíhnul k hudbě, ale myslím, že naši jsou snad rádi, že děláme, co nás baví. Hlavně že to není ilegální nebo trestná činnost.

Článek vyšel v časopisu Formen