Umělecký sklář a designér Jan Huňát z Litoměřic sbírá otisky rukou osobností a speciální technologií, na kterou má ochrannou známku OHIM, je zpracovává do křišťálového skla.
Máte otisk své ruky? Mám, můj byl první, který jsem vytvořil. Následovaly otisky rodinných příslušníků.
Na křišťálové doteky dnes máte světový patent. Kdy se vás dotkla múza? Po absolvování železnobrodské sklářské školy jsem sbíral zkušenosti v zahraničí, v Irsku, Austrálii, kde jsem restauroval vitráže na kostelech a katedrálách. Po návratu domů jsem si řekl: sklářství v České republice skomírá, musím přijít s inovací. Před třemi lety jsem s otcem, který zajišťuje poradenství, založil firmu Business Compass a začal vymýšlet technologii křišťálových doteků. Napadlo mě umělecky ztvárnit symbol člověka, lidskou ruku.
Proč zrovna ruku? Ruka hladí, žehná i trestá. Vše je v rukách, jak píše Nelson Mandela na svých stránkách. Loni mi umřel děda a já si dnes můžu na jeho ruku sáhnout, to je úžasné. Sklo je chladné, ale když je dáme proti slunci, rozzáří se. Rozzáří se i ruka, která vypráví příběh. Čáry života vypovídají o člověku.
Prozradíte, jak křišťálový dotek vzniká? Nejdříve vezmu otisk ruky do speciální hmoty podobné modelíně nebo moduritu, udělám negativ, sádrový odlitek, následují procesy leštění, broušení, dorývání. Nejkomplikovanější je broušení. Zakládám si na naprosto čisté, perfektní práci. Sázím na kvalitu, sklo nesmí mít žádnou vadu. Nakonec přemýšlím o designu. Chci, aby vyjádřil osobnost, které ruka patří.
Jak dlouho trvá výroba jednoho díla? Když se všechno daří, měsíc a půl. Ale dělám jich víc najednou.
Kterého si považujete nejvíc? Nejvíc si považuji otisku Sira Nicholase Wintona. Je to velká osobnost, která pro naši zemi udělala strašně moc. Za druhé světové války zachránil 669 židovských dětí. Jejich jména vyryji okolo jeho ruky. S Wintonem jsme se dohodli, že vyrobím dvanáct kusů otisků jeho ruky a část výtěžku půjde na charitu. Považuji si i křišťálového doteku exprezidenta Václava Havla, je to fantastický, vstřícný člověk. Také si velmi cením setkání s Jeho Veličenstvem, králem Kambodžského království Norodomem Sihamonim, který umí velmi dobře česky, protože v Praze studoval, a pro něhož dělám speciální Křišťálový dotek. Václava Havla jsem požádal o pomoc kontaktovat Nelsona Mandelu, bojovníka za lidská práva a pozdějšího prezidenta Jihoafrické republiky.
Ruka Mandely je vaše přání? Ano, ale chtěl bych i otisk ruky papeže, Dalajlámy, Martiny Navrátilové, Miloše Formana a dalších osobností. Mám myšlenku vytvořit síň slávy českých osobností. Na jaře příštího roku chci vystavit křišťálové doteky v galerii v Terezíně.
Kdo z osobností vám ještě svěřil své ruce? Spisovatel Arnošt Lustig, se kterým jsem se sešel v Terezíně. Překvapil mě svým vytříbeným humorem a radostí ze života. Výjimečnou osobností byl třeba Adolf Born, jehož křišťálový dotek jsem dotvořil rytinou jeho vlastnoručně kreslených zvířátek, nebo sochař Olbram Zoubek. Mám i otisky legend českého hokeje, Dominika Haška, Jaromíra Jágra, Jiřího Šlégra či Roberta Reichela. Ze zahraničních vzpomenu japonského premiéra, který nás sám oslovil, a jehož dotek jsem dotvořil jeho oblíbenými sakurami.
Kterou ruku si většinou nechávají otisknout? Levou, nebo pravou? Levá je od srdíčka, tu si přejí maminky pro své děti. Jinak většinou pravou.
