Vojenská historie Mladé Boleslavi je spjatá se třemi objekty kasáren. Dvoje po vpádu v srpnu 1968 zabrali Sověti.
Exkurz do historie
Mladá Boleslav s přívlastkem vojenská začíná v roce 1818, kdy tam vyrostla vojenská nemocnice. „Na kasárna pojmenovaná po Janu Žižkovi byla přestavěná až po roce 1918,“ říká Sylva Městecká z boleslavského muzea. Hrad byl na kasárna přestavěný ve druhé polovině 18. století. „V letech 1817 až 1915 v něm sídlil 36. pěší pluk. Armádou byl hrad využívaný až do poloviny dvacátého století,“ říká Městecká. Bývalá kasárna c.k. 10. pluku zemské obrany a domobrany Na Celně pocházejí z let 1882 až 1897. „Nejstarší část je dnes již zbořená, nejmladší trakt s věžičkami a cimbuřími, který dnes ještě stojí, byl postavený v letech 1896 až 1897,“ říká historik Karel Herčík. Před rokem 1989 se kasárnám říkalo 9. května.
Vpád vojsk
Sovětům se musely kasárna Na Celně i Žižkova náramně hodit, z Mladé Boleslavi se rázem stalo posádkové město. „Bylo sídlem 18. gardové motostřelecké divize, jednoho pluku a jednoho praporu,“ říká mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek. Jenže když vjeli 20. srpna 1968 do města, českoslovenští vojáci je do kasáren 9. května nepustili. Sovětský tank dokonce najížděl do brány a podle pamětníků došlo málem k boji. „To pak posádka odpykala. Přesunuli je nějak na Slovensko,“ vzpomíná historik Herčík. Sověti zabrali i jeden trakt 6. základní školy. „Změnilo se to tam k nepoznání. Všude obří obrazy,“ říká obyvatelka města Helena Záveská. Zpočátku Sověti snad ani nevěděli, že jsou ve střední Evropě. „Problémem bylo i to, že oni tady kdeco skupovali. Pamatuji si, že kupovali hodně boty u Bati a kufry, aby to mohli odvážet,“ říká novinář a historik Josef Donát. Sověti nebyli ani moc čistotní. „Vůbec nebyli napojení na městskou kanalizaci,“ vzpomíná další obyvatel města Jan Novák. V panelácích, kde bydleli, házeli odpadky šachtou do sklepa. „Jednou za čas přijeli vojáci, všechno shrabali, naložili a odvezli na skládku,“ dodává Novák. Na úklid také nebyli, okolí domů by- lo neudržované. „Všechno mě- li upatlané a špinavé. Ani záclony neměli. Místo toho okna polepili novinami,“ vzpo- míná Záveská. Zášť hodně rychle Čechoslováky přešla a s „bratry“ začali někteří kšeftovat.
Rusex vydělával
Sehnat kaviár, šampus, barevnou televizi, fotoaparát, mrkací panenku nebo tradiční duté dřevěné soustružené panenky zvané matrjošky, nebyl v dobách hluboké totality v Mladé Boleslavi problém. „Vždycky, když něco dostali, tak se to hned mezi lidmi rozkřiklo a šli si to do kasáren 9. května koupit,“ vzpomíná Záveská.
Zboží Sověti vozili neproclené rychlíkem Moskva– Milovice. „Obchod byl určený pro oficírské paničky, řadoví vojáci tam nesměli,“ vzpomíná Záveská. Lidé začali ruskému obchodu říkat po vzoru Tuzexu Rusex.
S ruskými vojáky se také dost šmelilo. „Vojáci prodávali pod cenou benzin, ten hrozně smrděl, takže vždy bylo jasné, kdo na něj jezdí. Řada motorů českých aut se tak zničila, protože šmelináři měli benzin v sudech po naftě,“ popisuje Josef Donát. Podle něho tehdejší okupační vojáci prodali lidem kdeco. „Na Luštěnicku se velmi šmelilo s briketami, kterými se topilo v sovětských kasárnách,“ připomíná Donát.
A název Rusex si pamatují lidé po dvaceti letech dodnes. Znají ho nejen místní, ale i obyvatelé okolních měst. „Jednou jsem si tam jela pro kozačky, podruhé zase pro matrjošky,“ říká Marie Kovářová z Mělníka. Ve skutečnosti se ale jmenoval obchod jinak. „Obchodní oddělení se nazývalo Vojentorg, byla to taková obdoba prodejen Arma v Československé armádě,“ říká Jan Pejšek.
Ruští důstojníci nakupovali ve městě úplně všude. Důstojnický klub měli nejdřív v hotelu Věnec, jediném hotelu ve městě, později zabrali hospodu v Ptácké ulici.
Ruské parfémy nevoněly
Manželky důstojníků nosívaly kožichy až na kotníky, ony i jejich manželé mívali zlaté zuby. „Kdo na to měl, tak si nechal vymlátit svoje a místo toho udělat ze zlata,“ říká Jan Novák. Typické pro Rusy byly těžké sladké vůně. Byť je to detail, vzpomínají na něj všichni. „Voňavky byly zvláštní. Každý hned věděl, že je to Ruska,“ říká Donát. Pamatují na to i ženy. „Když jsem s Ruskami stála ve frontě, úplně se mi z toho zápachu točila hlava,“ říká Záveská.
Zpátky by nechtěli
Ruský odchod se obešel bez incidentů a třeba generál Eduard Vorobjov, který velel skupině Středních vojsk v Československu, před osmi lety agentuře ČTK řekl, že se nikdy netoužil vrátit. „Není to země, která by mne přitahovala. Dívat se na to, v jakém stavu jsou městečka, kde jsme byli dislokováni, se mi nejevilo zajímavé,“ přiznal Vorobjov.
