S cizí ženou v cizím pokoji. S vrtačkou či dlátem

Jsou to s nadsázkou všeználci a všeumělové. Ale brouci Pytlíci, chvástaví budižkničemové, to rozhodně ne. Své práci dobře rozumějí. A nikdy přesně nevědí, jaká dřina je vlastně čeká.

Umějí totiž od každého něco, za což jim zákazníci slušně platí. Hodinoví manželé zastanou práci skutečné hlavy rodiny, které se zrovna nechce nebo jen zkrátka nemá buňky na výměnu žárovky.
„Já dělám skutečně všechno. Malíře, zedníka, zahradníka, opraváře. Prostě práci všeho druhu. Stačí jen říct,“ říká s úsměvem Dan Březina z Mikulčic, který své služby poskytuje v širokém okolí.

Má dobrou pověst

Dalo by se říct, že byl jedním z prvních na Hodonínsku a Břeclavsku, který se dal na řemeslo s tak dvojsmyslným názvem. „Dělám to už nějaké tři roky, což si myslím, je už dost dlouhá doba. Za ty roky jsem si snad udělal mezi zákazníky dobrou pověst,“ odpovídá Březina.

Ostatně o jeho reputaci vypovídá i počet zakázek. „Nezastavím se, pořád mám plno práce,“ pochvaluje si hodinový manžel.

Výhodu oproti konkurentům má hlavně tu, že zvládá úplně všechno. „Neštítím se ani hrubé zednické práce. Vůbec ničeho,“ zdůrazňuje Březina, který ale upozorňuje, že jeho práce není nic jednoduchého.
Občas míří na místa, která kutila neviděla snad desetiletí. „Vlastně skoro vždycky. Když přijedu, tak jsou ty věci, na které mě lidé volají, v úplně katastrofálním stavu. Nedávno jsem třeba obrušoval starý nátěr na trámech. Osm hodin na žebříku, několik dní. To nebyla žádná sranda,“ líčí Březina. Nezřídka se mu také stává, že místo původní hodiny zůstává v domácnosti zákazníků i několik hodin. To proto, že lidé postupně objevují, co by jim mohl dát ještě do pořádku.

Libor Crlík z Hodonína se profesi věnuje teprve necelé čtyři měsíce. Ale už vidí, že má velký potenciál. „Zatím je to ze strany lidí takové oťukávání. Volají, ptají se na ceny a služby. To potěší. Na druhou stranu, už mám klienty, u kterých jsem něco opravil, a oni se pak znova ozývají,“ popisuje Crlík.
Nevolají si jej jen starší lidé. Jeho služby vyhledávají i slušně zaopatřené rodiny, v nichž nikdo na stěhování nábytku, lepení tapet nebo sekání trávníku nemá čas nebo chuť.

Užije si i legraci

„Vnímám to tak, že lidi přijdou z práce a jsou utahaní. Radši si zaplatí za práci kolem domku a věnují se svojí profesi. Je to pro ně jednodušší,“ vysvětluje kutil.

Být hodinovým manželem, to si člověk občas užije i pořádnou legraci. Pár příhod prožil i Crlík, který je občas pro rozezlené manželky líných mužů jakýmsi donucovacím prostředkem k tomu, aby zvedli zadek z gauče.

„Hlavně je fajn, že mi ještě žádný manžel nevyhrožoval, že mu svádím ženu. Ale jedna známá vždycky svému manželovi říká, že jestli se konečně nerozhoupe, tak si zavolá mě. No, myslím, že to funguje,“ směje se Crlík.

Má za to, že lidé díky hodinovým manželům hodně ušetří. „Dělal jsem například pergolu na chatě. Myslím, že pokud by si zákazník zavolal firmu, tak by zaplatil tak o pět až osm tisíc víc,“ tvrdí muž, který nabízí práci všeho druhu.

Vynadal mu manžel

O poznání dramatičtější scénku si prožil Milan Zemánek, který řemeslo hodinového manžela dělá zhruba rok. Jednou totiž zvedl hovor z neznámého čísla, a nestačil se divit. „Byl to konec loňského roku, ten člověk byl na mě dost sprostý. Asi to byl nějaký zhrzený manžel, který se naštval, že jsem zastal jeho práci,“ říká dnes už s klidem Zemánek.

Nic už ho ale nevyvádí z míry. Na nejrůznější poznámky těch opravdových manželů si už dávno zvykl. „Tu a tam se setkávám s ironickými poznámkami od nezúčastněných, tedy těch, kteří nejsou mými zákazníky. Ale těžkou hlavu si z toho nedělám,“ přiznává Zemánek.

Dřív pracoval jako vedoucí prodejny koberců. V pětapadesáti letech pro něho už ale najednou nebylo místo. „Bohužel, v tolika letech už na vás nikdo nečeká. Pak jsem si udělal rekvalifikační kurz, dostal jsem i nějaké dotace na nářadí a začal. Myslím, že tohle řemeslo má budoucnost,“ míní Zemánek.
Spousta vděčných zákazníků si hodinové manžely pochvaluje. „Myslím, že to je výborný nápad. Já mám sice naštěstí zručného manžela, ale pro toho, kdo je třeba sám, je to výborná pomoc,“ chválí řemeslo Kateřina Garguláková z Břeclavi.