Společně vyprodali pražský Strahov, kam si s nimi v roce 1996 přišlo zazpívat skoro sedmdesát tisíc lidí. Pak se sice rozešli, ale už jsou zase spolu. A míří do Hodonína. Jan a František Nedvědovi přijedou 13. dubna. Zahrají v kulturním domě od sedmi hodin večer. Na otázky Sedmičky odpovídal ten mladší, čtyřiašedesátiletý František.
V programu máte téměř každý den jiné město, takže neustále cestujete. Vybavíte si pod názvy vůbec ještě konkrétní místa?
Ano, ale samozřejmě podrobnosti nikoliv. Pamatujeme si zejména věci, které nám první padnou do očí. I když těch míst je velké množství.
V polovině dubna vystoupíte v Hodoníně. Co si s městem spojujete?
Už jsme tam hráli několikrát. Jezdíme přes něj i na Slovensko. Tuhle trasu si pamatujeme. Detaily už ne. Nemáme zkrátka čas obcházet městské památky. U nás to vypadá následovně: přijedeme, vybalíme, nazkoušíme, odehrajeme, zabalíme a zase mažeme.
Hodonín jako rodiště prezidenta Masaryka ale znáte, ne?
To ano. Že se tam narodil Tomáš Garrigue Masaryk, je moc pěkné, jenže nepřipomíná mi to žádnou tamní památku. Masaryk je každopádně osobnost, kterou si Hodonín zaslouží. Je to velmi pěkné místo.
Jaký máte vůbec vztah k jižní Moravě?
Připadá mi, že lidé jsou tam klidnější a vstřícnější. To je první dojem z jihu. Koneckonců v jižních Čechách mám chalupu.
Jsou Jihomoravané i více folkovější?
To bych si netroufl říct.
Pojďme tedy k samotnému koncertu. Uslyší lidé známé songy, které si pobrukují doma nebo při práci?
Uslyší průřez celou naší tvorbou. Čili staré písničky Brontosaurů, ale i Honzovy a moje nové věci. Bude to pestré, aby si publikum koncert užilo.
Když zmiňujete bratra, o vašem dřívějším rozchodu nechcete příliš mluvit. Přesto, ptají se vás na to lidé?
Ne, to už nikoho nezajímá. Byl to normální vývoj. Prostě jsme hráli každý sám.
V Hodoníně budete oba. Je to pro fanoušky větší lákadlo?
To určitě. Honza je větší osobnost, ale vzájemně se doplňujeme. Takhle to funguje.
