Udýchaná mladá žena tlačí před sebou do kopce Moskevskou ulicí v Liberci kočárek. V něm nadskakují vedle sebe usazená osmnáctiměsíční dvojčata. Za chvíli se před ní objeví zaparkované auto, musí změnit směr a objet ho, totéž ji čeká za pár metrů, pro změnu kvůli popelnici. Po téměř deseti minutách vyjede na náměstí a chvíli odpočívá. Pohlédne na budovu radnice a vydá se směrem k ní. Dorazí ke schodišti, otáčí se a vytahuje třicet kilogramů vážící kočárek s dětmi vzhůru ke dveřím. Prvními projde hladce, přes dveře druhé se už nedostane. Jsou moc úzké.
„Do města téměř nechodím. Strašně bych se nadřela,“ říká Zuzana Egrtová. Kvůli testu udělala výjimku. Pomohla Sedmičce zjistit, jak složité je se dostat s kočárkem v Liberci na úřady, do obchodů či jinam, kde si lidé potřebují něco vyřídit.
Posilování u radnice
Hned při první cestě, na starou libereckou radnici, musí rodič s kočárkem zdolat schody a nedostane se dál než k prvním dveřím. Před druhými zůstala bezradně stát i figurantka Sedmičky.
Z budovy vycházejí další lidé s kočárkem a dávají se s Egrtovou do řeči. „Bez manžela sem vůbec nechodím, pomáhá mi přes schody. Podobné je to i na dalších místech,“ říká Lenka Pabišková. Za několik minut přichází další pár a vynáší kočárek přes schodiště. Matka s dvojčaty odchází vyzkoušet sousední novou budovu magistrátu.
„Nedávno jsem tady byla vyřizovat zapsání dětí do pasu. S kočárkem jsem se do výtahu nevešla, žádala jsem o pomoc paní na recepci,“ popisuje Egrtová. Pracovnice magistrátu byla ochotná a nabízela pomoc. „Říkala, že mi děti pohlídá. Ale nechtěla jsem nechávat dvojčata s cizími lidmi,“ říká Egrtová.
Stejný způsob řešení navrhuje maminkám dvojčat i tajemník libereckého magistrátu Marek Řeháček. „Technické řešení výtahů do vyšších pater ušili projektanti před čtyřmi lety na vozíčky a běžné kočárky. Pokud si tedy maminka s kočárkem pro dvojčata chce něco vyřídit ve vyšších patrech, musí se smířit s tím, že do patra kočárek nedostane a musí si zajistit jeho hlídání někde jinde, třeba ve vestibulu,“ říká tajemník magistrátu. Podle Řeháčka si od roku 2006, kdy nový magistrát začal fungovat, nikdo nestěžoval.
Výtah má i stará radnice. Lidé se k němu dostanou od postranních vrat, kde zazvoní. „Zaměstnanci je pustí dovnitř a k výtahu,“ dodal Řeháček. U hlavního vchodu do radnice se ale tuto informaci rodiče nikde nedočtou, musí se jít ptát na recepci. To znamená nechat dítě pod schody u dveří.
Nebezpečný chodník
Od radnice vede cesta Egrtové směrem k Šaldovu náměstí. Po cestě míjí tramvajovou zastávku. „Tramvají raději vůbec nejezdím. S kočárkem se sice dovnitř vejdu a u nízkopodlažních bez problémů nastoupím, ale téměř vždy musím někoho žádat o pomoc a lidé jsou dost neochotní,“ poznamenala Egrtová. Přejde silnici a dostává se na křižovatku ulic Jablonecké a Husovy, chodník je úzký, stojí tady sloupek od semaforu a kvůli vozíčkářům a kočárkům má snížený obrubník. „Je to fajn, pokud chci přejít, ale pokud tudy jen projíždím, kočárek se hodně nakloní a bojím se, že se převrátí do silnice rovnou pod auto,“ říká matka dvojčat a ulici raději rychle opouští.
Nepřístupné obchody
Cesta Pražskou ulicí směrem do dolní části centra je vcelku hladká. Žena míjí malé obchody, do poloviny z nich ale nemůže zajít. Pokud nemají úzký už vchod, zastavily by ji bezpečnostní rámy. Ty jsou většinou od sebe vzdáleny jen pár centimetrů a osmdesát centimetrů široký kočárek projede stěží nebo vůbec. „Nakupování řeším jednoduše. Pro chleba do malého obchodu nechodím vůbec, většinou tam nemůžu vjet nebo se mezi regály ani nevytočím,“ vysvětluje Egrtová. Nejčastěji zajíždí do velkých obchodních center, třeba do Globusu. Při placení pak využívá pokladny se širšími průchody pro vozíčkáře. „Obchody jako je My v centru nebo Lidl nenavštěvuju. I když vjedu dovnitř a projedu mezi regály, u kasy jsou průchody opět příliš úzké,“ poukazuje na další komplikaci Egrtová. „V našich obchodech se snažíme maminkám s kočárky vyjít vstříc. Záleží pak na dispozici jednotlivého obchodu. Kde jsou nové širší bezpečnostní brány, bez problémů kočárek projede,“ říká mluvčí společnosti Tesco Eva Karasová. V libereckém My ale širší kasy nejsou. „Pokud neprojedou přes klasickou pokladní zónu, mohou projet přes oddělení nepotravinového zboží v suterénu,“ vysvětluje Karasová.
Bezohlední řidiči
Nakonec se mladá žena dává do hovoru s několika maminkami po cestě. Každá má svoji zkušenost s jízdou kočárkem po městě.
„Nejvíc mě štvou úzké chodníky a bezohledně parkující řidiči. Často si stoupnou s autem částečně na chodník a já pak musím vyjet s kočárkem přímo do silnice mezi auta, mám z toho hrůzu,“ stěžuje si Dagmar Minářová z Liberce.
Zlobí ji také lidé na přechodech, kteří přebíhají silnici a přitom překříží cestu ženě s kočárkem. „Zbrzdí mě to a než se dostanu na druhou stranu, rozsvítí se červená. Řidiče to ale nezajímá, rozjíždí se hned na zelenou a skoro mě porazí,“ líčí další z každodenních zážitků Minářová.
Další překážkou pro ženy s kočárky jsou rozkopané silnice. Aktuálně je to například křižovatka ulic Na Bídě a Lipové, kde dopravní podniky opravují tramvajový přejezd. „Nikdy u rozkopaných silnic není dostatečně široký průchod pro kočárek, a tak si pokaždé hodně zajdu,“ říká Markéta Mandlová.
Oddech až bez kočárku
Všechny oslovené matky se shodly na jednom. Oddechnou si, až jejich potomci začnou jezdit ve skládacích kočárcích. „Ten snadno složím a přenesu. Nejlepší ale bude, když začnou děti chodit po svých,“ dodává matka dvou dětí Soňa Horáčková.
